Od Soumraku Do Rána

*5*

"a co můj táta neviděli jste ho někde?" zeptala jsem se naléhavě, *Tvého otce jsem neviděl, je možný že se buď dostal do krytu a nebo je ještě někde v terénu* zamyslel se Namjoon a ja jen kývla *co teď co se bude dít?* koukla jsem na ně *půjdeme hledat ostatní? nebo jak* Jimin se jen váhavě podíval na mě a pak na Namjoona * NamName? * Zaslechla jsem další hlas, zračily se v něm obavy * Jine! Tady* Křikl Namjoon a pohledem hledal Jina, ten se během chvilinky objevil a doslova skočil po Namjoonovi a skoro si vylízávali krční mandle krásná to podívaná *hele vy dvě topení nechte si to jinam* ozvalo se trochu sýpavě za náma a my se rychle otočily stál tam Yoongi a jednou rukou se opíral o futra a druhou se držel za bok ze kterého mu tekla krev *Yoongi!*vypískla jsem a rozběhla jsem se k němu *můžu se na to podívat?* zeptala jsem se ustaraně *jako pokud chceš vidět mýho vobřího ptáka tak můžeš ale ne tady* úchylně se na mě ušklíbl a ja ho zabila pohledem a na to se Yoongi zasmál ale zabolel ho bok tak se přestal smát a sykl bolestí *karma myslím na tu ránu úchyle* on jen zvedl jeden koutek nahoru a kývl ja pomalu odendala jeho ruku a nadzvedla mu tričko * ale aleeee až takhle joo a co takhle jít prvně na rande než skočíme do postele co ty na to* povzdychla jsem si *ne srry nejsi můj tip * odsekla jsem mu a dál si prohlížela ránu * Jimine potřebuje do nemocnice hned* koukla jsem naléhavě na Jimina * A jak si myslíš že budu vysvětlovat jak se mu to stalo? Si myslíš že tam nakráčím jakože: Ahojte já jsem Park Jimin, syn největšího mafiána v jižní koreji a teď potřebuju aby jste pomohli mýmu kamarádovi protože můj tým je neschopný?* rozhodil rukama, mezitím sem doběhl i zbytek * Hobi? Sežeň Yeonjuna, že Yoongi potřebuje pomoc* kývl na Hobiho a ten hned zase odběhl *JIMINE! TY DEMENTE!* ja jen párkrát zamrkala *m-m-mafie?* kníkla jsem skoro neslyšně a rozklepaly se mi ruce ze starchu a Yoongi si zase chytil ránu *Doprdele* povzdechl si Jimin * Neublížíme ti, není důvod mít strach.* pokusil se mě ujistit Jin a udělal krok ke mě ale ja couvla jsem od něj a zakroutila hlavou *n-ne...* zase jsem kníkla ale zase se přiblížil *nepřibližuj se ke mě!* skoro jsem až na něj vykřikla a chytla jsem pevněji dýku Jimin si toho očividně všiml protože se rozešel ke mě ale ja začala couvat a dýku jsem namířila na něj *nepřibližuj se! varuju tě!* Jimin však sebejistě pokračoval dál, vzal mou ruku s dýkou a donutil mě jí pustit, poté si mě přitáhl a zmáčkl v objetí *Já bych ti neublížil* zašeptal mi do ucha a já pořad paralyzovaná z toho co se odehrálo jsem se po chvilce vzpamatovala a odstrčila jsem ho od sebe *ne...nevěřím ti! nikomu z vás!* nahrnuli se mi si slzy do očí ale snažila jsem se je udržet 

když ve vedlejší místnosti něco klaplo a všichni se tím směrem podívali vzala jsem ze země pistoli a začala jsem utíkat směrem ke dveřím slyšela jsem jak za mnou někdo běží tak jsem přidala a vyběhla jsem z domu a pokoušela jsem se utéct tomu kdo mě sledoval pak mě napadlo vystřelit do vzduchu a tak jsem tak i udělala abych ho zastrašila vypadalo to že to chvíli pomohlo kroky ustali a já běžela dál do temné noci 

Jimin pov. 

*Jak moc jsem to posral?* povzdechl jsem si když utekla a Tae se rozběhl za ní, měl jsem se za ní rozběhnout já, chtěl jsem se za ní rozběhnout ale Kook mě chytl a poslal tam Taeho *Hodně* zasýpal Yoongi a pak se zkácel k zemi, v tu chvilku přiběhl Hobi s Yeonjunem v závěsu. *Odneste ho na gauč, přinesu věci co budou potřeba.* řekl Yeonjun a i když byl mladší i než Kook tak jsme ho poslechli.

V obýváku jsem hodil na gauč prostěradlo aby se to tak rychle nezasralo od krve. Yeonjun mezitím odběhl a vrátil se s taškou plnou různých blbostí co potřebuje. Přisedl si k Yoongimu a začal, tohle zrovna pozorovat nepotřebuju. Vydal jsem se dolů abych zjistil jaké jsou škody, nábytek prostřílený a vše rozházené. A to jsem jen prošel barem. Došel jsem do menšího salónku a hledal mezi lidmi na zemi známé tváře popřípadě známky života, zarazil jsem se pohledem na dvou mužích ležících poblíž sebe * Otče * zlomil se mi hlas, ležel tam, křečovitě se držel za ránu na břiše, v rameni měl zřejmě kulku také * měl jsi dávat pozor * přeskočil mi hlas když jsem k němu poklekl * Co tu budu dělat? Jak si bez tebe poradím?* pobzdechl jsem si *Nějak to zvládneš* zasýpal * Postarej se o Soonbae, její otec by si to přál* vysypal ze sebe ještě, pohlédl jsem na muže vedle a došlo mi to Soonbaenin otec to také nepřežil, sedl jsem si ke svému otci. Nechtěl jsem aby mě opustil, ovšem je to život. Do místnosti se nahrnul Jin, rychle přeběhl ke mě * Ještě bychom mu mohli-* chtěl pokračovat ale já ho utl * Zranění jsou moc rozšířená, ani Yeonjun by to nezvládl* zakroutil jsem hlavou * Jine? Jsi to ty Chlapče?* zasýpal otec ještě *Ano, jsem to já* ujistil ho Jin *Nedovol nikomu aby Jiminovi ublížil, prosím* prosil otec * Nedovolím* kývl Jin *Běž Jiminie* použil zdrobnělinu, věděl jsem že mluví z posledních sil a tak jsem jeho přání vyplnil * šťastnou cestu, otče.* s tím jsem ze salónku odešel, Jin mě následoval. 

*Budu potřebovat pomoc* Obeznámil mě Yeonjun * Z nejhoršího je venku ale na zbytek potřebuju pomoc, zavolám Jisungovi jestli by nemohl přijet na pomoc, SKZ jsou v medicíně zruční.* Vysvětlil *Stejně budu potřebovat mluvit s Bang Chanem* odsouhlasil jsem * Proč by jsi potřeboval mluvit s Bang Chanem?* Zeptal se Hobi * Otec-* zlomil se mi hlas * Šéf to nepřežil, ani Soonbaenin otec*