Od Soumraku Do Rána

*83*

po asi hodině ji někam vezly asi už do pokoje *pan Park?* přišla k nám mladá sestřička a já kývl *Vaše přítelkyně je v pořádku ještě dnes a nebo maximálně zítra se probudí. Avšak na sále byli komplikace že se muselo asi tři minuty resuscitovat ale bude v pořádku. Dítě...to je zatím nejisté v jakém je týdnu nebo měsíci?* začala nás informovat sestřička *t-to ja nevím...*sklopil jsem pohled *je ve druhém měsíci plus mínus* řekl Yeonjun a já na něj koukl *uhmm dobře řeknu to takhle...zatím dítě žije ale víc nevíme na to musíme zavolat gynekologa ale zatím vypadá vše dobře* usmála se na nás já jen prostě kývl *Přijďte za ní zítra, dnes si běžte odpočinout domů* usmála se na nás vlídně *Děkujeme moc, nashledanou* usmál se na ní Yeonjun a poté jsme opustili nemocnici 

time skip druhý den

hned jak začali návštěvní hodiny tak jsem hned vešel do nemocnice a rovnou jsem šel k Soon zaklepal jsem na dveře *dale* ozval se její jemný hlas který mi hned vykouzlil na tváři úsměv tak jsem vešel a šel rovnou za ní *Soonie... ahoj jak vám je* zeptal jsem se a hned jsem ji objal ona mi objetí opětovala *už je nám líp když jsi tu s náma * sedl jsem si k ní a chytl jí za ruku *Je mi to strašně líto* zamumlal jsem *Je mi líto že jsem vás zase neochránil* zašeptal jsem a na konci se mi zlomil hlas *Shhh...Jiminie není to tvá chyba nemohl jsi o tom vědět že něco plánují nevyčítej si to* začala mě uklidňovat ale já jen zakroutil hlavou *ne...měl jsem to předvídat...*ona si jen povzdechla *Jiminie...prosím nech toho...jen z toho tvého utrápeného obličejíku mě bolí a puká  srdce...prosím nech toho* objala mě a já jí to hned opětoval *Jen mě to strašně mrzí* zamumlal jsem a více jí stiskl *ale notak Jiminie...nic se ani nestalo jen jsem měla natrženej nějakej sval nebo nevim co nic se nestalo jsme tu pořád pro tebe* zabořila mi hlavu do ramene *Ehm... Pane Parku, budete muset jít, proběhne další vyšetřování slečny Min* upozornila mě sestřička a já se byť nerad odtáhl *Ještě za váma příjdu* zašeptal jsem a políbil Soon na čelo ona se jen usmála a kývla *tak zatím pá zlato* usmála se ještě víc já jí naposled pohladil o vlasech a nakonec opustil místnost

time skip o dvě hodiny později

vrátil jsem se hned jak mi napsala že už je zpátky na pokoji a že pro mě něco má takže jsem hned zaklepal a vešel "Jiminieeeeeeeee " usmála se a rozpřáhla ruce abych ji objal a já ji  hned vyhověl a objal jsem ji, dal jsem jí pusu do vlasů a poté se od ní odtáhl *Tak copak??* Zeptal jsem se okamžitě *vše je prý zatím v pořádku a koukej* podala mi nějakou černobílou fotku kde bla maličkatá černá tečka a mě se okamžitě rozlil úsměv po tváři, vypadalo to jako ve filmu, spokojený pár si prohlíží fotku z ultrazvuku jejich dítěte. Přitáhl jsem si Soon a políbil jí na čelo a hned po tom na nos *Jsi ta nejšikovnější holka na světě* usmál jsem se *ja? A co jsem udělala že jsem nejšikovnější* já jsem se jen uchechtl *Přežila jsi toho minimálně třikrát víc než my všichni dohromady* ona se lehounce zasmála *no jo no to jste vy chlapy vy nedokážete dělat víc věcí najednou zato holky dokážou víc takže se regenerujeme a u toho děláme ještě miliardu věcí zatím co vy se dokážete soustředit na a jednu věc takže na regeneraci kašlete a * já jsem jí zarazil *A řekni mi proč bych na tu jednu věc nemohl myslet když mám tak nádhernou přítelkyni?* ona se jen zachichotala a chtěla něco říct ale najednou sebou cukla a lehce zakňučela *Vše v pohodě?* zeptal jsem se starostlivě a pohladil jí po hlavě ona jen kývla *jo...asi jo možná to byla zase obří křeč kvůli tomu škvrněti* jen se zavrtěla a jako by ztuhla a začala se lehce klepat, já jsem okamžitě sáhl po tlačítku a přivolal sestřičku *Bude to dobrý broučku* zamumlal jsem a vtiskl jí pusu do vlasů *J-Jimine...*dala ruku pod peřinu a pak ji zase vyndala *Ji-minie...* zakňučela když se koukla na ruku...já taky ztuhl a to už se dovnitř vřítila sestřička *co se děje? co se stalo?* začala se sestřička hned vyptávat, zřejmě zahlédla Sooninu krvavou ruku a okamžitě mě poslala pryč.

chvíli po tom co mě poslali pryč k ní přišlo pár doktorů a já se začal bát ještě víc než doteď...

*Pane Parku můžete jít za přítelkyní je v pořádku to krvácení způsobilo to dítě* Jen jsem se na tu ženu podíval *a-a- jak j-je na tom? Jak je na tom mé dítě* zeptal jsem se trochu vyděšeně a ona si povzdechla *pane Parku je mi to moc líto vaše přítelkyně potratila...nedalo se nic dělat zranění která utrpěla vaše přítelkyně tím pádem z okna narušilo nějak cyklus dítěte a to v jejím břiše umřelo což způsobilo to krvácení...kdyby dítě bylo o pár měsíců starší možná by jsme ho dokázali zachránit ale v takhle raném stádiu se nedalo opravdu nic dělat soucítím s vámi...také se mi to stalo ale můžete být rád že vaječníky vaší přítelkyně jsou netknuty takže může znovu otěhotnět tedy až se plně zotaví* koukla na mě soucitně doktorka a já se jednou rukou zapřel o zeď abych sebou nesekl o zem *děkuji za informaci* zašeptal jsem *Myslím že by vás vaše přítelkyně chtěla vidět* položila mi ruku na rameno *Ano* přikývl jsem se pomalu vešel do pokoje kde seděla Soon s nohama přitaženýma k tělu a s nově převlečenou postelí a pyžamem...brečela... přešel jsem k ní a sedl si na kraj postele *Omlouvám se Jiminie* zamumlala potichu a nechala se vtáhnout do mého náručí *Neplakej, není to tvoje vina zlatíčko* ona jen zakroutila hlavou *kdyb-kdybych neská-neskákala...nes-nestane s-se t-t-to...* zavzlykala *Notaak, neplakej, neber vinu na sebe* snažil jsem se jí nějak utěšit *J-jimine t-ty to nechápeš...nevíš jaký bolesti jsem p-prožívala... a teď? Vše bylo k ničemu...* zakňučela já jí jen přitáhl k sobě a nechal jí ať se vypláče, mě samotnému stekla slza po tváři *shhhhhh...*