Odpouštím Ti naposled

Senzitivní děti

Mery několikrát zamrkala a zahnala tím slzy. Přešla k podlouhlému stolu a posadila se.
"Takže," řekla a podívala se na Šárku, která stála pořád u dveří: "chtěly jsme mluvit, ne?"
Šárka pokrčila rameny a posadila se za svůj, kdysi Meryin, stůl.
"Proč ses vrátila, Mery? V Kanadě nejsou dětští psychologové?"
"To jsou," přitakala Mery: "ale doktor Málek je nejlepší v celé Evropě. Tady pracuje jen čas od času, to přece víš. Pochází z Rubavy. Hodně přednáší, jezdí po světě, podle Viktora je ideální."
"Jo, Mery, já vím, že je to kapacita, ale v Kanadě snad kapacity nejsou?"
"To jo, ale chtěla jsem, aby dvojčata měla českého doktora, musí se na ně pomalu, Vanesa má počáteční stádium BAP a David má Aspergerův syndrom," odpověděla jí zcela vážně Mery. Šárka smutně přikývla.

"Co máš teda v plánu, Mery? Chci vědět, na čem jsem," Šárka se opřela o opěradlo židle a zadívala se na Mery.
"Já asi úplně nerozumím, na co se mě ptáš," odpověděla Mery zmateně.
"David, děti, Ty? Už se Ti rozjasňuje?" Šárka už byla opravdu podrážděná.
"Šárko, podívej se, jestli jsem to správně pochopila, tak spolu s Davidem... no, prostě jste pořád spolu. Nicméně já opravdu nevidím důvod, proč bych s Tebou měla řešit naše děti."
"Jsem jeho přítelkyně," ohradila se Šárka.
"Nejsi jistota, jestli Davida pustím do života dvojčat, tak prozatím bez Tebe, Šárko. A neber to, prosím, osobně."
"Jak to nemám brát osobně, Mery," Šárka se znovu napřímila a opřela se lokty o stůl.
"Podívej se," začala znovu Mery: "pustím Tě do jejich života, zvyknou si na Tebe, budou Tě mít rádi a pak se rozejdete. A co potom? Odejdeš z jejich života a raníš je, protože o Tebe přijdou. Takže bohužel. To je moje poslední slovo. Dokud si nebudu jistá, že jste pár na život a na smrt a neopustíte jeden druhého, tak v jejich životě figurovat nebudeš." Dokončila Mery vysvětlení a zvedla se k odchodu.

"Počkej," Šárka vstala, popoběhla k ní a vzala jí za loket, aby jí zabránila k odchodu.
"Znamená to, že si změnila názor? Pustíš Davida k dětem?"
Mery si povzdechla: "Nechtěla jsem," přiznala: "ale doktor si myslí, že potřebují tátu a.... promiň, já už musím."
Mery rychle opustila místnost a zamířila si to na urgent, aby ještě pozdravila holky. Šárka ale vyběhla za ní. A pak tam obě ženy ztropily scénu jak z videa, bohužel i v přítomnosti Davida, který tam zrovna s Romanem konzultoval případ.
"Tohle nemůžeš myslet vážně!" Křičela na ní Šárka.
"Hele a co je Ti vůbec do toho?!" Bránila se Mery: "Nemůžu si dovolit chyby, jasný? Tady už nejde o Tebe, o mě nebo o Davida. Neřešíme tady nás tři, ale děti a já Ti už k tomu nic víc říct prostě nemůžu, chápeš to konečně?"

David zmateně těkal očima z jedné na druhou. Mery vběhla za recepci a třískla kabelkou o stůl, kde seděl za počítačem Roman. David seděl na stole vedle něj z druhé strany. Mery založila ruce a vypadala hodně naštvaně. Její aktuální sokyně se postavila proti ní a obě na sebe nevraživě koukaly. David se trochu pobaveně ušklíbl. Chyběl mu Meryin vztek. Jestli se někdo uměl zlobit, tak to byla ona. Byla neuvěřitelně krásná, když se rozčilovala. Na malou chvíli se zasnil a jen si jí prohlížel. Vypadala prostě božsky jako vždycky. Měla na sobě bílý úplný top dlouhý až pod zadek s černým širokým páskem podél celého pasu, černé elegantní kalhoty s širšími nohavicemi a černé lodičky. Vlasy měla sepnuté do vysokého úhledného culíku, takže byly vidět stříbrné náušnice a kolem krku měla stříbrný řetízek s křížkem. David ten řetízek moc dobře znal. Byl po její mamince, pro Mery to byl vždycky ten nejcennější majetek na světě.

Davida vrátila do reality právě Mery, která vzala křížek do rukou a nervózně si s ním pohrávala:
"Podívej se," řekla nakonec: "jsem svobodná matka s velmi senzitivními dětmi. Každý chybný krok může mít vliv na to, jací lidé z nich pak vyrostou nebo jak budou snášet svoje poruchy. Jak už jsem Ti říkala, oba jsou po otci. Já si nemůžu dovolit chyby. Takže pokud bude chtít David vstoupit do jejich života, tak velice opatrně a pomalu. Nedovolím, aby kdokoli dvojčatům ublížil. Ony jsou pro mě na prvním místě, pro nic jiného nežiju, je to jasné?" Řekla a hlavu držela vzpřímeně a hrdě. Byla to ona. Jeho Mery, která si vždy a za každých okolností uměla udržet svou důstojnost. David už na nic nečekal, třískl deskami s výsledky pacienta o stůl tak, že obě holky nadskočily. Mery se na něj vyděšeně podívala jakoby do teď ani nevnímala jeho přítomnost, faktem je, že jí opravdu nevnímala.

David si to vykročil přímo k ní, chytil jí za ruku a táhnul jí pryč z urgentu. Šárka jen němě zírala s ostatními svědky urgentu, jak jí táhne do neznámých míst. Ve skutečnosti jí táhl do kumbálu. Bylo na čase promluvit si mezi čtyřma očima a nic a nikdo už mu v tom nemohl zabránit. Ani Meryiny protesty:

"Pusť mě? Tak seš blázen?"