Odpouštím Ti naposled

Další dítě

"To není možné," vydechla Mery zděšeně. Cítila, jak jí oči pálí z přicházejících slz, ale nechtěla plakat, ne tady. Musela okamžitě pryč.
"Ne,... já jdu..." otočila se ke dveřím a chtěla otevřít, David byl ale pohotový, chytil jí zezadu za ramena a přitáhl jí k sobě.
"Nikam nepůjdeš, tohle musíme vyřešit hned," řekl. Mery se na Šárku nemohla ani podívat. Opírala se tedy o Davida, dívala se doleva někam do zdi a zůstávala odvrácená od své sokyně, která se s největší pravděpodobností, jak si Mery myslela, vítězoslavně usmívala. Alespoň v duchu ano. A měla pravdu. Šárka se skutečně cítila jako vítěz a těšilo jí tak Mery vidět. Chtěla, aby trpěla jako ona, když se vrátila s dětmi a tím jí připravila o Davida. Na své tváři to ale nedávala znát. Chvíli všichni mlčeli a snažili se vstřebat nové informace. První, kdo promluvil, byl David.
"Tohle nemůže být pravda," řekl a na chvíli opřel svou levou tvář o Meryiny vlasy, nasál jejich vůni a pak se s rukama na Meryiných ramenou podíval na Šárku.
"Co znamená, že semnou čekáš dítě?" Zeptal se rozzuřeně.
"Vždyť jste se rozešli už před několika týdny," řekla Mery náhle, odtrhla se od Davida a podívala se vztekle na Šárku, které se postavila čelem. Slzy po její tváři tekly proudem a hlas se jí lámal, Mery tomu ale nepřikládala význam, i když tomu zprvu chtěla zabránit. Jen ať se dívá na způsobenou bolest, mrcha, bylo jí už jedno, že jí potěší.
"Ano, Mery," usmála se Šárka falešně: "přesně tak dlouhá doba to bývá, než se žena o těhotenství dozví. Copak to nevíš?"

"To není možný," opakoval David a otřel si unaveně dlaněmi celý obličej.
"Já musím pryč," řekla Mery znovu, David jí ale chytil za loket a donutil jí zůstat.
"Pojď sem, zlato, nikam nepůjdeš. Nikam, dokud se tohle nevysvětlí!" Řekl rázně a Mery poslechla, ač nerada. Rychle si otřela slzy a založila ruce na prsou.
"Nevím, co chceš vysvětlovat, Davide, mám se snad opravdu ponížit natolik, abych Ti ukázala výsledky vyšetření?" 
"Ne, Šárko, to máš určitě dobře vymyšlený i připravený, takže se nebudeme okrádat o čas," David se rozzuřil natolik, že začal na Šárku vyloženě křičet, že se i Mery lekla a šokovaně na něj pohlédla. I když v jejích očích byla i dávka porozumění, to ale David neviděl, protože měl plné ruce práce, aby ukázal, jak naštvaný právě je: "Chci, aby si mi okamžitě vysvětlila, jak je možný, že čekáš moje dítě, měli jsme co se týká ochrany jasnou dohodu, a to sice, že k tomuhle nikdy nedojde, já se chránil a Ty ses pro všechny případy měla chránit taky, tak co to znamená, že budu mít další dítě, ještě k tomu s Tebou!"
"Neurážej mě laskavě!" Rozeřvala se i Šárka. Mery tam jen stála a byla v šoku z toho, co se teď děje.
"To dítě za to přece nemůže," řekla na rozdíl od těch dvou mírným hlasem a podívala se na Davida, který se na ní prudce otočil a začal křičet i na ní, i když to zle nemyslel: "To vím přece taky," s těmito slovy se znovu naštvaně otočil na Šárku: "Nemůžu tomu prostě uvěřit!"
"Ani já tomu nemůžu uvěřit, Davide, ani mě se nelíbí mít dítě za takových okolností, ale stalo se," řekla Šárka sice již mírněji, ale stále ostře. Prohrábla si vlasy oběma rukama a na chvíli se vydýchala.
"Smířila jsem se s tím," řekla nakonec: "čekám Tvoje dítě, tak to prostě je. Svobodná matka - to je můj osud. Nemám jiné východisko!"
"Ne, tohle je moc, já odcházím," řekla Mery a tentokrát se nenechala zastavit. Utekla z pokoje rychleji než David stihl zareagovat. Ten ještě pár vteřin šokovaně zíral na Šárku, která se snažila tvářit chladně a dotčeně. Nakonec se vzpamatoval a rozběhl se za Mery. Šárka za ním zavřela dveře, opřela se o ně zády a vítězoslavně se usmála od ucha k ucha.

"To šlo líp než jsem doufala," usmála se v duchu a vrátila se k své práci.