Odpouštím Ti naposled

Epilog: Odpouštím Ti naposled

Tři týdny uběhly jako voda. Nastal čas vrátit se do Čech. Mery se tam ale vůbec nechtělo. David už byl ženatý a vidět ho jako manžela někoho jiného bude prostě strašné. Měla hrozný strach, že to nezvládne a poruší slib, který dala dětem, a to sice, že zůstanou v Rubavě. Co ale věděla s absolutní jistotou bylo, že jí čeká život plný samoty a smutku. Zasvětí svůj život dvojčatům a pak sama zestárne. Mery a Lucka se opět loučily na letišti.
"Dej vědět, jak se Ti vede a drž se. Nebuď smutná, nedej to před nimi najevo. Šárka by si Tě pak dala k snídani!" Radila jí kamarádka.
"Já vím," přikývla Mery.
"Tak jo, rodinko, musíte jít nebo vám to ještě uletí."
"To ne, já už chci vidět tátu!" Vykřikla Vaneska a David, který jí držel za ruku také: "Jo, už se mi stýská, mami!"
"Nebojte se, brzy ho uvidíte," řekla jim máma a pomalu je vedla letištní halou. Dál už Lucka nemohla, ale zůstala za přepážkou, aby jim naposledy zamávala. Mery se za ní ještě naposled otočila. Lucka je sice sledovala, ale telefonovala a tak jí Mery s dvojčaty naposledy zamávala a šla dál. Ukázali letušce letenky a už vcházeli do letadla, když Mery uslyšela své jméno. Lucka na ní ještě křičela a tak se Mery otočila a natáhla uši:
"ZAPNI SI MOBIL!!" Křičela Lucka.
"COO?" Mery jí neslyšela.
"NEOŽENIL SE!! ZAPNI SI MOBIL!!" Mery přestala dýchat.

"Miss, you need to go!" Letuška pobízela Mery dál do letadla a tak Lucce naposledy zamávala. Když se usadili, pustila dětem pohádku do sluchátek a sama se ponořila do svých myšlenek.
"To přece není možný," říkala si v duchu: "Určitě jsem špatně slyšela."

Let se táhl celou věčnost, Mery měla pocit, že ještě déle než normálně. Mobil si zapnout nemohla, proto byla hrozně nervózní. Když konečně letadlo přistálo a vyšli ven, rychle vytáhla mobil z kabelky a zapnula ho. Měla snad víc nepřijatých hovorů než za ty 4 roky v Kanadě. Většina hovorů a zpráv byla ale od holek. Od Davida skoro nic, jen něco málo ještě před svatbou-nesvatbou. 
"Proč mi nezavolal, když se neoženil?" Přemýšlela v duchu: "A proč se vlastně neoženil?"
Mery otevřela společnou skupinu, kde byla spolu s Míšou a Emou.

Míša: Takhle si vypínat telefon?
Ema: Okamžitě zvedni tu svou zadnici, nasedni do letadla a s dětmi se okamžitě vrať!! Ten Tvůj mišuge se neoženil! Šárka je prolhaná mrcha a Ty opět nejsi tam, kde máš bejt!!!
Míša: Halóóó!!! To dítě není Davidovo!!!

"No do prdele!" Ulevila si Mery a úplně zapomněla na to, že má s sebou děti.
"Maminko? Ty si řekla ošklivý slovo," konstatoval Davídek a Vaneska se rozesmála.
"Na tohle slyšíš, co? Ale když si máš uklidit pokoj...." Mery nestihla syna dokárat, protože jí přerušil výkřik Vanesky.
"TÁTA!!!!" Mery se na ní otočila, ale už nestihla nic říct, obě děti se rozeběhly nakonec letištní haly. Mery se rozeběhla za nimi. Ztratila je ale v davu. Někde na konci je David a ona tu bloudí. Otáčela se kolem dokola, když se houf rozptýlil a ona mezi několika lidmi spatřila Davida, muže svého života, sedícího na bobku s dětmi po boku a velkou kytkou v ruce. Nemohla tomu uvěřit. David se postavil a rozpřáhl ruce, aby otevřel svou náruč. Mery se zeširoka usmála a rozeběhla se k němu. David jí utíkal vstříc a netrvalo dlouho a byla opět v jeho náručí. Nadzvedl jí, že ztratila pevnou půdu pod nohama. Děti přiběhly k nim, stály Davidovi u nohou a jen sledovaly, jak si rodiče vyměňují zamilovaný pohled. Vroucně se políbili a nakonec svá čela opřeli jedno o druhé, než David Mery postavil zpět na zem.

"Aby bylo jasno," zasmála se Mery: "Odpouštím Ti naposled!"

David se také zasmál a pak si svou rodinu odvedl domů - vstříc novému a šťastnému životu.