Odpouštím Ti naposled

Marie Černá, vezmeš si mě?

Byla v naprostém šoku.
"Takový puget, cože?" Říkala si v duchu.
"S dětmi jsme něco probírali, lásko, a dostal jsem od nich povolení." Začal David.
"K čemu?" Divila se Mery a neudržela na uzdě culení.
"Chtěl bych Ti položit důležitou otázku." Odpověděl, přistoupil blíž a podal jí ruku, aby jí pomohl vstát. Mery si nervózně skousla spodní ret a dívala se nahoru přímo na Davida, který nad ní stál s tou krásnou obří kytkou, která byla zcela očividně větší než sama Mery.
"Nekousej si ten ret, víš co to semnou dělá," zavtipkoval.
"Pšššt," pokárala ho Mery a koukla přitom na dvojčata. Ret si ale kousat přestala a přijala jeho ruku, aby vstala, zatímco děti se chichotaly, protože na rozdíl od Mery věděly, o co jde. David musel mít jistotu, že s tím budou děti souhlasit, takže to s nimi nejdřív pořádně probral, než Mery tu důležitou otázku položí, a protože děti ho chtěly mít u sebe každý den jako mámu co nejdřív, byly z toho nadšené a souhlasily s tím.

David sice nebyl klekací typ, to Mery věděla, přesto toto pravidlo porušil a klekl si před ní na jedno koleno, jednou rukou držel tu její a druhou jí podal tu krásnou velkou kytku. Když si jí Mery nejistě vzala, přičichla si k ní: "Ta je tak krásná, nejkrásnější ze všech," pošeptala dojatě. David využil jejího pohledu upřeného na květiny a vytáhl z kapsy červenou krabičku, kterou otevřel a když se na něj Mery znovu podívala, spatřila krásný stříbrný prstýnek se středně velkým kamenem. David pro ní chtěl něco velkého a významného, ale přesto decentního. Něco co by se k Mery dokonale hodilo. Prstýnek se třpytil jako měsíční svit na hladině řeky. Mery nemohla uvěřit tomu, co vidí. Málem přestala dýchat.
"Mery, já vím, že si myslíš, že je na to brzo, ale máme spolu děti a já si myslím, že v našem případě žádné pomalu, rychle nebo brzo, neexistuje. Je jen tady a teď." Začal David: "A taky nechci, aby sis snad myslela, že se Tě na to chci zeptat jen kvůli dětem." A hlavou kývnul na své děti, usmál se a mrknul na ně:
"Já Tě strašně miluju, Ty to víš a taky víš, že po všech těch bouřích, co jsme spolu zažili, jsem na Tebe čekal a kdybych musel, budu čekat znovu, a třeba celý život. Ale pevně věřím, že tohle už máme všechno za sebou." Zasmál se nervózně: "Ty jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Já jsem nikdy nevěřil, že něco jako štěstí, rodina nebo takový ten vztah, kdy je tam jeden pro toho druhýho, existuje a už vůbec ne pro mě. Nikdy jsem nevěřil, že bych si to zasloužil nebo že bych to vůbec dokázal. Prostě jsem si myslel, že na to nemám a že by semnou žádná nemohla být nikdy opravdu šťastná. Ale Bože, Mery, Ty si mi dala ty nejkrásnější dvě věci, a to tyhle chichotající čertíky z krabičky," zasmál se na děti znovu a Mery už stékaly slzy dojetí po tváři.
"Bože, Davide," vydechla.
"Ne, nech mě ještě pokračovat. Tohle, co máme, Ty, já, tyhlety dva," ukázal na jejich děti: "to je rodina, kterou jsem nikdy nevěřil, že budu mít a to je... to je fakt něco. A já o to stojim, já tohle fakt chci a miluju Tě, vždycky jsem Tě miloval a vždycky budu. Nikdy jsem nemiloval žádnou ženu tak jako Tebe a chci s Tebou zůstat do nejdelšího konce svého života, to přísahám. S Tebou, s Davim i s Vaneskou, napořád. A slibuju Ti, že pokud řekneš ano, udělám Tě tak šťastnou, jak jen dokážu. Pokud řekneš ano, už nikdy nebudeš muset plakat a pokud ano, setřu Tvé slzy a budu při Tobě stát vždycky a navždy. Pokud řekneš ano, budeme rodina." David se zhluboka nadechl a konečně tu otázku položil: "Marie Černá, vezmeš si mě?"

Mery zhluboka dýchala a nemohla uvěřit tomu, že se to děje. Cítila tak nesmírné štěstí, že tomu nemohla uvěřit. Na malou chvíli se podívala na dvojčata, která se usmívala a když se na ní podívaly, rychle pokývaly hlavou jako by říkaly: 'Ano, ano, ano. Řekni ano, maminko!'
"Ano," odpověděla s šťastným úsměvem na tváři a slzy jí přitom stékaly po tváři štěstím.
"Ano?" Ujišťoval se David.
"Ano," zopakovala: "ano, ano, ano, tisíckrát ano." David se rychle zvedl na nohy a políbil jí. Dal jí jednu pusu a řekl: "Miluju Tě," dal jí druhou pusu a ona mu řekla: "Taky Tě miluju," dal jí třetí pusu a oba řekli jednohlasně: "Navždy." A pak David vzal do ruky z krabičky prstýnek a navlékl ho Mery na prsteníček levé ruky, kam zásnubní prsten patří.
Pak oba klekly k dětem a ti je oba objali: "Teď už bude všechno v pořádku," řekla Mery a pohladila dvojčata po tvářičkách. Nikdo ale netušil, co je čeká.