Odpouštím Ti naposled

Je Ti odpuštěno

David po zbytek dne sekal latinu, jak se říká. Potom co Mery dovařila a připravila večeři, se všichni najedli u jednoho stolu prakticky v naprostém tichu. Děti poslušně papaly ze svých dětských talířků a když všichni dojedli, David se věnoval pouze péči o děti. Vykoupal je, přečetl jim pohádku a uložil je. Mery mezitím umyla nádobí a poklidila v dolním patře. S Davidem už nepromluvila. Květiny sice dala do vázy a dala je na stůl v kuchyni, už s ním ale neprohodila jediné slovo. Šli si lehnout a usínali vedle sebe jako dva cizinci. Ráno Mery vstala dřív, připravila snídani, dala si sprchu a v klidu se podívala na ranní zprávy. V obýváku pila kávu, když zaslechla kroky. Nebylo to žádné malé cupitání, takže správně uhádla, že to byl David. Prošel kolem obýváku do kuchyně a za malou chvíli se ukázal ve dveřích s kávou v ruce.
"Dobré ráno," pozdravil jí.
"No... dobré," odvětila Mery a pohled stočila zpět k moderátorce v televizi. David byl oblečený v černém tričku a kraťasech na spaní. Posadil se k ní na kanape a napil se své kávy.
"Jak dlouho semnou nebudeš mluvit," odvážil se začít, Mery ale mlčela. David chvíli trpělivě čekal a sledoval bedlivě její tvář.
"Takže asi dlouho," řekl nakonec. 
"Jdu vzbudit děti," Mery vstala k odchodu, David jí ale překvapil tím, že se také zvedl a zatarasil jí cestu.

"Mery, prosím, mě to vážně mrzí," řekl a pohladil jí po tváři: "měla si pravdu. Na všechno si byla celou tu dobu sama a zvládala si to bez problémů a já při první zkoušce tahle selžu. Navíc to moje žárlení na Tomáška bylo opravdu přes čáru a já si vážně vypnul telefon, protože jsem se zlobil a odešel jsem z nemocnice bez Tebe jak malej kluk. Omlouvám se, já se fakt polepšim, slibuju. Miluju Tě, miluju děti a tohle dusno tady.... Vím, že není první, občas se asi budeme hádat, to k životu a manželství asi patří, ale nechci to zažívat nějak extra často," pokračoval dál a smutně se pousmál.
"Prostě... jsem udělal chybu a taky jsem si jí později uvědomil. Proto jsem Ti koupil tu kytku a přišel domů, i když takhle pozdě, neurvale, beze slova. Miláčku, nezlob se na mě už, jsme tak šťastní, nekažme si to. Já se toho musím hodně naučit a asi budu dělat chyby, ale takovou už neudělám," David opřel své čelo o její a díval se jí do očí: "Tak už mi to odpusť." Chvíli tak stáli a David stále čekal na její reakci. Hodil na ní psí oči a začal jí provokovat. Dal jí pusu na čelo: "Prosím," řekl a políbil jí na tvář: "Prosím," zopakoval a políbil jí na druhou. Mery se začala usmívat a David věděl, že má skoro vyhráno. Políbil ji na ústa a mezi polibky pořád prosil. Mery mu polibky vracela. Objala ho kolem krku a tím mu bylo odpuštěno.

"No, dobře. Nechť je Ti odpuštěno, ale už mě neštvi," řekla pak.
"Nebudu. Ale teď si prosím sedni, protože o děti se jdu postarat já," odpověděl jí a ještě jednou jí políbil. Mery ho pustila a nechala ho jít k dětem, už se ale neposadila a šla prostřít k snídani, kterou měla již připravenou.
Odvedli děti do školky, dostali pořádné pusinky a ruku v ruce se vydali na urgent a když vstoupili na příjem, jediné oko tam nebylo, které by si je neprohlíželo.
"Být středem pozornosti je fakt hrůza," lamentoval David a zastavil se s Mery u vchodu.
"Ono je to brzo přestane bavit. Jsme holt žhavá novinka," zasmála, pohladila ho po strništi a dala mu pusu než se vydala do své kanceláře. A když se od něj vzdálila s nataženou rukou jí ještě naposledy stiskl a sledoval, dokud nezapadla za dveřmi. Pousmál se a pak se sám vydal na lékařák se převléct. Mezi zvědavci byla i Šárka, která se na něj nevraživě křenila, David se ale rozhodl, že si nebude kazit štěstí a vůbec den tím, že bude řešit zhrzenou expřítelkyni. Ze začátku jí chápal a v duchu se jí omlouval, i když byl přesvědčený, že tak úplně neměl za co, protože jí nikdy nelhal. Ale budiž, i tak jí to ublížilo a David se zato cítil zodpovědný. Teď jí ale ani nelitoval, ty její věčné narážky, útoky na Mery a vůbec ty nenávistné pohledy ho nakonec zbavily veškerých výčitek.

David se převlékl do mundúru, když někdo zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Otočil se ke dveřím a stála tam právě ona: Šárka.

"Promiň, ale musím s Tebou mluvit," řekla.