Odpouštím Ti naposled

Vrchní Nevrchní

"To si děláte srandu?"
Šárka Pokorná byla v kanceláři primáře a nemohla uvěřit svým uším. Držela se za břicho, které jí pořád bolelo, ale to je prý ze začátku normální.
"Šárko, já nevím, čemu se divíte. Taková přece byla dohoda. Byla jste jen dočasnou vrchní, sama jste s tím souhlasila," hájil se Žák. "Šlo pouze o záskok, dokud bude vrchní na mateřské."
"Tak to je fakt super," procedila mezi zuby a promnula si čelo.
"Jste v pořádku, vypadáte nějaká bledá," zeptal se primář a podezřele si jí měřil.
"Nic mi není," odsekla mu a začala se zvedat k odchodu: "Tak já jdu vyklidit kancelář." 
"Počkejte, to nehoří, navíc, sice to bude zase Meryina kancelář, ale vy budete zase její zástupkyně, takže tam budete mít pořád přístup."
"Jsem fakt dojatá," řekla a naštvaně pokrčila čelo.

"Šárko, podívejte se, já fakt nevím, o co Vám jde. Od začátku jsme přece říkali, že pokud se Mery vrátí..."
"No právě," skočila mu do řeči Šárka: "pokud.... Po těch čtyřech letech jsem nepředpokládala, že se vrátí a ani mě po jejím návratu nenapadlo, že by se chtěla znovu vrátit na urgent." 
"No, překvapení to je asi pro všechny, to je pravda. Budete mít nějaký problém? Nerad bych tu nějaké vztahové nepokoje."
"Proč by nějaký měly být?" Zeptala se ho ironicky a ruce zastrčila do kapes bílých nemocničních kalhot:

"Protože mi přebrala chlapa a teď mi krade i práci?"
"Šárko, oba víme, že Vám Mery nikoho nepřebrala, ani Vám nic nekrade. Odjela do Kanady, aby Vám s Davidem dala šanci a o pozici vrchní se vůbec bavit nebudeme. Nikdy jsem neřekl, že je to nastálo. A co se týká Davida, jako jeho kamarád moc dobře vím, že Vás předem varoval. Pokud se Mery vrátí, je konec. Mery Vám nikoho nepřebrala, David jí miloval vždycky. Ode dne, kdy se poprvé sblížili před mnoha lety v těch skladech. Tak to prostě. Ti dva k sobě patří. Nezměnil to Michal, nezměníte to ani vy. Tak to nechte plavat."

Šárce začaly štípat oči, jak se jí do nich pomalu hrnuly slzy, proto se rozhodla, že bude lepší odejít. Před primářem projevit slabost nemínila.
"No, hezký, já Vám děkuju za důkladnou analýzu, pane primáři. Tak jí teda řekněte, že jí moc děkuju a pro mě za mě, ať se vrátí nás buzerovat, kdy se jí zachce. Já jí v cestě stát nebudu. Naschle." Šárka rázně vykročila ke dveřím a když za sebou zavírala, nezapomněla s nimi důkladně prásknout. Viktor jen stál a šokovaně zíral na dveře.
"Ty vole, ta je drzá jak vopice. Co si to dovoluje semnou takhle mluvit? To bych do ní teda neřek." Pomyslel si, než se znovu posadil a začal se opět věnovat své práci.

Mezitím Mery s Davidem zažívali jedno z nejkrásnějších dnů v životě. Děti po obědě spinkaly ve svých postýlkách, nahoře každý ve svém pokojíčku. David je Mery pomáhal uložit a uspat. Po obědě spaly většinou tak hodinku a tak si udělali chvíli pro sebe. Pustili film, přichystali si občerstvení a přitulili se k sobě na gauč. Mery ležela tváří na jeho hrudi a vnímala jeho vůni. Ani nevěděla, o čem ten film byl, protože chtěla cítit jen svého snoubence. No vážně? David je její snoubenec. Pořád tomu nemohla uvěřit. David jí hladil paži, zatímco Mery měla natažené prsty a sledovala svůj snubní prstýnek, který jí David před pár dny navlékl. Prsty druhé ruky svírala obrouček prstýnku a zasněně si prohlížela ten pěkný stříbrný kámen uprostřed. David si toho všiml, když odtrhl oči od obrazovky a zhlédl dolů. A jakmile spatřil, jak si jeho Mery hraje s prstýnkem, usmál se.

"Jsi šťastná?" Zeptal se jí potichu a políbil jí do vlasů. Mery pustila prstýnek a obepnula mu rukou celé tělo, aby se k němu ještě blíž přitiskla a nasála jeho vůni. Zaklonila na jeho rameni hlavu, aby se na něj mohla podívat a políbila ho.
"To jsem," zašeptala mu do rtů: "ani netušíš, jak moc."
Oba se na sebe zamilovaně dívali a pak už film nevnímal ani David. Objímali se a něžně se líbali. Kdyby jen tušili, že tyto šťastné chvíle jsou jedny z posledních na hodně dlouhou dobu. Mery sice cítila, že se něco blíží, vždycky měla úžasnou intuici, byla ale natolik zaslepená svou láskou a opět tak zamilovaná, jako už dlouho ne, že tento pocit prostě ignorovala.

Šárka na urgentu mezitím proběhla urgentem rovnou do své kanceláře, kde se zamkla a nechala průchod svým slzám: "Ty jedna mrcho!" Řekla si pro sebe mezi štkavými vzlyky. 
"Proč ses musela vrátit. Byla bych Tě měla pořád ráda a přála Ti to nejlepší. Teď Tě ale prostě musím nenávidět. Sebrala si mi Davida, teď mi bereš práci a díky Tobě budu svobodná matka!"
Šárka se zhluboka nadechla, prudce si setřela slzy z tváře a posadila se za stůl.
"Já Ti to nedaruju, tohle mi zaplatíš, to přísahám. Nikdy Ti to neodpustim. Nikdy. Ty a ty Tvoji frackové s ním šťastní nebudete. Když nebude mít Davida u sebe jako tátu moje dítě, nebudou ho mít ani Tvoje děti, to Ti slibuju, Marie, slibuju! Vrchní Nevrchní ze mě dělat nebudeš!"