Odpouštím Ti naposled

Takhle fungovat nebudeme!

Mery šla po práci rovnou domů. Hledala Davida, aby šli spolu, ale nenašla ho. Zahlédla ho letmo, když si povídala s Michalem, jak odchází pryč a jeho výraz se jí vůbec nelíbil. Vypadal rozuzleně a vůbec se na ní nepodíval, když na něj zavolala. Je možné, že by na Michala žárlil i po takové době? Copak nejsou věci mezi nimi již vyřešené? A teď jsou konečně šťastní. Ona, David a děti. Jsou tak šťastní, jak nikdy nedoufala, že budou. Nemá tedy důvod žárlit nebo se chovat k Michalovi nepřátelsky. Mery nad tím zakroutila hlavou a zamířila přímo do školky.
"Tak holátka, jak bylo ve školce?" Pozdravila se s dětmi.
"Dobře," odpověděla Vanesa: "namalovala jsem doktory, koukej..." Vanesa Mery podala obrázek. Namalovala dětskou rukou urgent a kolem doktory v modrých mundúrech.
"Tohle jsi Ty," řekla malá a ukázala malým prstíkem na blonďatou paní v modrém: "a tohle je tatínek."
"To je krásný obrázek, dáme ho doma na lednici, tatínkovi se taky bude líbit," usmála se na ní Mery a pohladila jí po vláskách: "dokonce i stetoskop jsi namalovala. Koukej, Davi, jak se ségře obrázek povedl."
Mery se obrátila na Davídka, ten ale jen odmítavě zakroutil hlavou.
"Má blbej den," zasmála se Vaneska a odběhla se přezout z bačkůrek do bot.

Mery si klekla k synovi, který si sedl na židličku a ignoroval své okolí.
"Tak copak je?" Zeptala se ho opatrně: "Nelíbí se Ti ve školce?"
"Líbí," odpověděl jí, pohled ale stále upíral na zem před sebe.
"Tak v čem je problém?" Vyzvídala dál.
"Myslel jsem, že nás vyzvedne i táta. Slíbili jste, že přijdete oba." Přiznal nakonec zklamaně.
"Táta měl asi pacienta a od toho jen tak odejít nemůže, víš? To si budeš muset zvyknout. Je to holt nepříjemný doktorský úděl. Ale uvidíme ho doma, ano?" Utěšovala Mery syna a odhrnula mu trocha vlasů z čelíčka: "Můžeme ho třeba překvapit nějakou dobrou večeří, co Ty na to?"
David se na ní konečně podíval a s úsměvem přikývl.
"Tak se obleč. Podívej, Vanesa už skoro je," zasmála se mu a zvedla se. Když byly děti oblečené, šly domů. Děti si umyly ruce, oblékly se do domácího a Mery jim pustila odpolední pohádku. Sama se převlékla, dala si rychlou sprchu a v kuchyni začala připravovat večeři.

Chvíli se soustředila jen na vaření, pak se ale přistihla, jak neustále kontroluje hodiny. Už bylo dost pozdě a David stále nikde.
'Kde sakra je? To se fakt hodlá chovat, jak malý chlapec?' Pomyslela si, nakonec se rozhodla, že mu zkusí zavolat. Zvedla telefon, vytočila Davida, ale bohužel byl nedostupný.
"No výborně," ulevila si: "takhle fakt fungovat nebudeme, Davide!"
A sotva to dořekla uslyšela klíč v zámku a děti, jak utíkají z obýváku do chodby: "TÁTA JE DOMA!"
Mery odložila nůž, který krájela maso a šla se za nimi podívat v zástěře.
"Ahoj, děti," David se vítal s dětmi, když se zastavila ve dveřích kuchyně a opřela se o rám.
"Ahoj, miláčku," pozdravil jí a políbil jí na tvář. Mery se na něj ale přísně podívala, odvrátila se a vrátila se do kuchyně, ze které jen zavolala na děti: "Děti, běžte dokoukat pohádku, večeře bude za chvíli."
"Ano, mami," děti se zasmály a utíkaly zpátky do obýváku. Mery stála u linky a pokračovala v krájení, když David vstoupil do kuchyně. Stála k němu zády.
"Ty víš moc dobře, že se v ženách moc nevyznám a to už vůbec ne v Tobě, protože si absolutně nepředvídatelná," začal David a opřel se o rám dveří, jako ona před chvílí. Nechtěl narušit její prostor, když se zlobila, už byl na to takhle zvyklý: "Ale, něco mi říká, že se na mě zlobíš."

Mery vztekle odhodila nůž a otočila se k němu.
"Nemám snad důvod?" Zeptala se ostře: "Hledala jsem Tě po celé nemocnici, to neumíš aspoň napsat zprávu, že máš pacienta nebo nestíháš odejít z práce včas? Musela jsem u Davida ve školce žehlit, proč tam nejsme oba, což si mu 'by the way' slíbil, že ano?"
David na malou chvíli zavřel oči, jakoby si právě uvědomil, že to tak opravdu je. Pravda je, že na to zapomněl.
"Davide, můžeš zapomenout koupit nějakou surovinu, můžeš zapomenout pomoct doma nebo můžeš zapomenout s dětmi uklidit hračky. Klidně můžeš zapomenout na výročí nebo moje narozeniny, to se holt stává. Můžeš zapomenout i na ty dětí, protože od toho jsem tu já pro sichr. Od toho jsou rodiče dva, aby si kryli záda, když je toho moc a prostě není na nic čas. Ale na co v žádném případě nesmíš zapomínat jsou sliby, které dětem dáš? Tohle bylo naposledy, jasný? A ještě máš vypnutý telefon."
"Mery, já se Ti omlouvám," začal David, ale Mery ho nenechala.
"Uvědomuješ si vůbec, že tohle," řekla a rozpřáhla ruku kolem sebe: "... že tohle všechno. Domácnost, děti s jejich problémy, uklízení, vaření, práce... že to všechno jsem zvládala celé roky sama? První den a Ty takhle pohoříš jenom proto, že žárlíš na ex-manžela."
Mery cítila, že se schyluje k hádce, protože se jí vařila krev v žilách.
"Nech mě dokončit večeři a běž se postarat o děti, zvládneš aspoň tohle?"
David k ní přistoupil a položil na linku velkou kytici, kterou měl celou dobu schovanou za zády. Pak beze slova odešel do obýváku k dětem.