Odpouštím Ti naposled

Tohle se vyřeší ještě dneska!

David nevěděl, co má čekat, ale něco mu říkalo, že to nebude nic dobrého. V poslední době totiž cítil z Šárky jen samé negativní emoce. A vůbec se mu to nelíbilo. Proto se bál toho, co mu asi tak Šárka chtěla říct. Podíval se na ní a z jejího výrazu tváře poznal, že je nervózní. Nebude to tedy nic příjemného ani pro ní. Šárka chvíli nabírala odvahu a David trpělivě čekal, nebo se aspoň snažil trpělivě vypadat. Ve skutečnosti to v něm ale vřelo.
"No tak povídej," řekl nakonec, zatímco zavíral svou skříňku.

"Je to trochu choulostivější, takže nejdřív dlužno říct, že po Tobě nic nechci, jen si myslím, že je moje povinnost Ti to říct, abychom se do budoucna vyhnuli nějakým konfliktům z důvodu nějakého mého úmyslného zamlčování nebo tak..." Šárka si nervózně mnula ruce a snažila se vyhýbat jeho pohledu, nakonec se na něj ale podívat musela. Viděla ale v jeho tváři jen totálně zmatený výraz.
"Prostě a jednoduše Ti chci říct, že..."

Šárka bohužel nedostala šanci větu dokončit, protože na dveře zaklepala jedna ze sestřiček z urgentu a hned na to také nakoukla dovnitř.
"Omlouvám se, pane doktore, ale je Vás nutně zapotřebí u pana Kováře, nějak se začíná horšit."
"Jistě, já tam běžím," řekl David pohotově. Sestřička zmizela za dveřmi a David zamířil za ní. S rukou na klice se ale ještě otočil k Šárce.
"Promiň, ale..." řekl a ukázal směrem ven: "... musím k pacientovi, takže to dokončíme později. Sice jsem teda nepochopil nic z toho, co si tady říkala, ale předpokládám, že mi to pak vysvětlíš."

"Jistě, až bude volněji, tak si Tě někde najdu, nebude to na dlouho," odpověděla mu. David se na ní přátelsky pousmál a zmizel ve dveřích lékařáku. Šárka se zhluboka nadechla a vydechla, když se za ním zaklaply dveře: "No...," pomyslela si: "tak tohle nevyšlo."

Mery byla mezitím u sebe v kanceláři. Také už se zvládla převléct a dělala nějaké papíry. Nicméně byla hrozně nesoustředěná, protože jí před chvílí řekli, že Šárka byla s Davidem na lékařáku a to se jí teda nelíbilo. Chvíli tiše zuřila, když do kanceláře vstoupily holky na tradiční ranní kafe.
"Tak ses tu konečně zabydlela?" Řekla Ema a sedla si na své obvyklé místo. 
"Co je Ti, Mery, že se tak tváříš?" Zeptala se Míša a také se usadila.

"Šárka.... štve mě Šárka," řekla Mery.
"Ale jdi Ty," smála se jí Ema: "Ta už přece není problém. David má oči jen pro Tebe."
"Nehledě na to, že jste měli včera konflikt kvůli jeho žárlivosti, neuděláš přece totéž hned na druhý den," navázala na Emu Míša.
"Nejde o to, že bych nevěřila Davidovi, já nevěřím Šárce. Co po něm asi mohla chtít?"
"Tak se ho zeptej, až ho uvidíš, ne?" Řekla Ema a Mery to donutila se na ní ironicky zašklebit: "To by mě fakt nenapadlo, fakt díky, ty čarodějnice z Eastwicku!" Pak se ale zakřenila: "Jistě, že se ho zeptám," pokračovala: "a to si za rámeček nedá, jestli se mi ta odpověď nebude líbit."
Ema s Míšou si jen vyměnily posměšné pohledy, ale raději už nic neříkaly.

Po zbytek dne probíhala směna dost rušivě. Měli příjem za příjmem. Mery a David se skoro neviděli, nicméně ani Šárka neměla možnost vidět ani jednoho z nich. Mery přemýšlela, že kdyby jí někde viděla, mohla by se jí zeptat, co po Davidovi chtěla, ale nakonec to raději zavrhla. Když už byl čas jít domů, Mery čekala již převlečená na Davida v kanceláři a byla rozhodnutá případ Šárka vyřešit ještě před odchodem. David se zdržel u pacienta, takže měl zpoždění, nakonec se ho ale dočkala: "Ahoj, miláčku," pozdravil jí a dal jí velkou pusu: "strašně si mi chyběla."
"To Ty mě taky, ale mám něco k prodiskutování." Řekla Mery a přísný pohled, který nasadila, Davida rozhodně nepotěšil.

"Ok, o co jde?" Zeptal se jí a posadil se. Mery si také sedla, zkřížila prsty na rukou a pokračovala:
"Co po Tobě chtěla Šárka?" 
David se na ní překvapeně podíval a nevěděl, jestli se má naštvat, že je tak útočná nebo rozesmát, protože její žárlivost byla zcela zřejmá. Nechtěl ale, aby se zase pohádali.
"To bohužel nevím, než mi to stihla říct, povolali mě k pacientovi. Ale z toho mála co říkala, jsem byl dost zmatenej. Prej něco, co musím vědět, ale nic po mě nechce - vůbec jsem to nepochopil."

Mery se na něj podívala ještě naštvaněji: "Jako vážně? Co ona co za Tebou má chodit z jiných důvodů než pracovních?" Utrhla se na něj: "Takže to uděláme následovně, teď hned se sebereme a půjdeme za ní, protože tohle se vyřeší ještě dneska!" A jak řekla, tak se stalo, sebrala se a přímým krokem odešla z kanceláře, takže David neměl jinou možnost než si povzdechnout a následovat ji.