Odpouštím Ti naposled

Tvoje babička

"Miláčku," řekla Mery Vanese: "někoho Ti představím, ano?" Vaneska maminku objala rukama kolem krku a nechala se odnést zpět na gauč, kde předtím Mery seděla. Posadila si jí na klín tak, aby byla zády opřená o Mery a seděla čelem k Bíbě.
"Tak zlato, tohle je Bíba, vyprávěla jsem Ti o ní. Je něco jako Tvoje babička. Bíbo, má dcera Vanesa"
"Ahoj," pozdravila jí malá vychovaně. Bíba se rozesmála.
"No po tátovi, co se chování týče, není," řekla a pohladila Vanesku po vláskách: "ale má krásné jméno. Líbí se mi."
"Děkuju, ale aby ses nedivila? Myslím co se týká toho chování," zakřenila se Mery: "jsou po tátovi víc než je zdrávo, oba mají od každého z nás něco."
"Maminko, já mám hlad," řekla najednou malá a ignorovala řeči o otci.
"Dobře, broučku, běž se umýt a vzbuď bráchu, udělám Vám snídani." Mery pomohla malé ze svého klína na zem a Vanesa se rozutekla z obýváku: "A pozor na schodech, kočko!" Zakřičela na ní ještě Mery. Pak se jen zasmála a pootočila se s úsměvem zpět na Bíbu: "Babička se s námi nají, viď?" 
Bíba se usmála a na souhlas přikývla.

Mery připravovala snídani a Bíba jí pomáhala. Když byly hotové a snídaně byla nachystaná, Bíba se usadila a Mery šla zkontrolovat děti.
Bíba využila situace a napsala Davidovi rychlou SMS.

"Nemohla jsem si pomoct, šla jsem se za nimi podívat. Dneska čekej od Mery hovor. B."

Mery vstoupila do koupelny. Děti stály na svých stoličkách, aby dosáhly na umyvadlo a čistily si zoubky. Jejich matka se jen opřela o rám dveří koupelny a opět žasla, jak jsou dvojčata na svůj věk samostatná.
"Tak co? Koukám, že jste oblečení, umytí, jen s těmi vlásky něco provedeme, Van," zasmála se na děti. Ti seskočily ze stoliček, utřely si pusy do ručníku a utíkaly k mámě. Mery si sedla do bobku a přijala od každého pusu na tvář.
"No to jsou sladké pusinky, vy moje pusinky," usmála se na ně: "nenecháme babičku dlouho čekat, ano?"
Zvedla se a obě vzala za ruku.
"Davi, říkala Ti ségra, že máme návštěvu?" Zeptala se po cestě dolů opatrně syna.
"Ano, to je ta babička, o které si nám vyprávěla," řekl David a při Meryině úlevě to vypadalo, že i tuhle změnu přijímá dobře.

Všichni tři vešli dovnitř, respektive děti tam přímo vběhly. Mery je usadila do dětských židlí, aby dosáhly ke stolu a děti se hned pustily do svých cornflaků, které měly připravené v dětských mističkách. 
"Dobrou chuť, děti," řekla Mery a usadila se do čela stolu.
"Dobrou chuť," zopakovala Bíba a s Mery se pustily do svých chlebů s máslem, šunkou a sýrem. Bíba se nenápadně koukala po dvojčatech, hlavně po Davidovi, který jí vůbec nevěnoval pozornost. Děti potichu papaly a občas se napily ze svých barevných umělohmotných sklenic, kde měly mléko. Davídek se po chvíli podíval na proti sobě, kde seděla Bíba. Trochu se přikrčil, jakoby se chtěl schovat pod stůl, nicméně si jí prohlížel spíš zvědavě než vystrašeně.
"Ahoj," řekl po pár vteřinách: "já jsem Davídek."
"Já jsem babička Bíba," odpověděla mu s zcela očividnou úlevou: "moc ráda Tebe i Vanesku poznávám."
"Chceš si po snídani pustit pohádku?" Zeptal se jí a Mery se nestačila divit. Nikdy ještě nikoho, koho neznal od mala, tak rychle nepřijal a už vůbec ho nezval k pohádce. To byl jeho svět, kam s ním mohla hlavně Vanesa a nejbližší.

"To bych moc ráda," usmála se Bíba dojatě.
"Každé ráno koukáme na Toma a Jerryho," přidala se Vaneska.
"Páni, tak tuhle dvojku znám. Můj syn je taky miloval." Usmála se na ně. 
"Tak jo, děti, umýt ruce po snídani, já vám to zatím zapnu," vmísila se do rozhovoru Mery a odešla do obýváku. Děti utíkaly do koupelny, zatímco Bíba šla za Mery.
"Mohla bys zatím zavolat jejich tátovi, nemyslíš?" Řekla opatrně a opřela se o rám dveří.
"Ne," odpověděla jí Mery pohotově: "pro děti je toho pro dnešek dost. Navíc David bude stejně spát po noční."
"Mery, nevyhýbej se tomu. To, že mu zavoláš, neznamená, že musí vidět děti už dneska. Nemuč ho, to si nezaslouží. Pochybuju, že spí. Čeká na Tvůj hovor, jak na smilování boží." Odporovala jí Bíba.
"Prosím Tě, přestaň s tím už," zarazila jí Mery a zapínala pohádku. Děti mezitím vběhly dovnitř, sedly si na koberec před telkou do tureckých sedů a nedočkavě čekaly, až pohádka začne.
"Pojď si sednout k nám, babi," řekl David a Bíba se usmála. Posadila se mezi dvojčata a Mery pohádku spustila.
"Tak jo," řekla, než odešla z místnosti: "vyhrála si. Koukej s dětmi na pohádku a já jdu volat."
Bíba se vítězoslavně usmála a s oběma dětmi už se soustředila jen na televizi.