Odpouštím Ti naposled

Chci svou rodinu

"Pusť mě? Tak seš blázen?"

'To jsem,' řekl si v duchu a když dorazil ke kumbálu hrubě jí k sobě přitáhl, aby se dívala jenom na něj. Svíral jí ramena a díval se jí do očí zatímco jí nutil couvat a sám šel kupředu. Postrkoval jí do kumbálu a zavřel za nimi dveře. Bože, tak krásně voněla.

Mery se Davidovi ihned vyškubla a začala před ním couvat, dokud mohla.
"Ty se mě bojíš?" Zeptal se zaraženě.
Mery se zastavila a zkřížila ruce tak, že dlaněmi držela své lokty a jen se na něj mračila.
"Ne," řekla nakonec: "ale s tímhle chováním nesouhlasím."
"Jistě, že nesouhlasíš. Kdy si taky souhlasila s mým chováním." Vztekal se David a přistoupil k ní blíž.
"Nepřibližuj se ke mě," křikla na něj a zvedla ukazováček: "pochop, já se Tě nebojím, ale jsem na Tebe pěkně naštvaná. Nemůžeš mě jen tak chňapnout přede všemi jako kdybych byla nějaký Tvůj majetek a odtáhnout zrovna do týhle místnosti," Mery roztáhla ruce do prostoru, aby podtrhla důležitost svých slov: "Do místnosti, kde si byl semnou, ale i s ní. Ty nemáš vůbec tušení, kolik bolesti mi tenhle blbej kumbál působí. Všechny ty debilní vzpomínky včetně té, která mě donutila opustit můj domov. To Tvoje dětinský 'chování', který mi tak ublížilo!" Při slově chování Mery udělala vzdušné uvozovky: "A opovaž se mě obviňovat z toho, že dělám, jako kdybych byla expertem na Tvý chování, to nesnesu!"

David jen přecházel z jedné strany kumbálu na druhou a poslouchal její výčitky. Mery na něj křičela a vypouštěla všechna ta příliš pravdivá slova z pusy a sledovala ho očima.
"Podívej, Mery," řekl nakonec a zastavil se přímo před ní: "já vím, že jsem Ti ublížil. A opravdu se trpělivě snažím čekat a čekat a čekat. Od doby, kdy jsem se vrátil z Londýna a Ty ses provdala, jsem jen čekal. Čekal jsem, až si uvědomíš, že miluješ mě, čekal jsem, až si přiznáš, že těhotná si semnou a ne s Michalem, že já jsem ten, se kterým chceš být. Čekal jsem a čekal, až jsem to zvoral. Přiznávám. To s Šárkou byla chyba, ale všechno si to špatně pochopila. Kdybychom mluvili, Mery, kdybychom tehdy mluvili, ušetřili bychom si čtyři roky utrpení. Moje děti by věděly, kdo jsem." David se na ní díval s výrazem v očích, který u něj neznala. Byla tam bolest a taky vzdor.

"Davide, nezlob se na mě, ale za to si můžeš sám," řekla po chvíli a pak jen rezignovaně svěsila ruce podél těla. Zhluboka si povzdechla a posadila se na gauč.
"Já vím," uznal a posadil se těsně vedle ní. Mery si ale trochu odsedla. Nechtěla cítit jeho dotek, protože toho se opravdu bála.
"Už mě ty Tvoje výčitky nebavily. To bylo pořád něco. Nejdřív jsem byla expertem na všechno nebo jsem měla mesiášskej komplex, pak jsem nejdřív byla nácek, vzápětí zas nejlepší vrchní, jakou jakákoli nemocnice mohla mít a co mě asi dostalo nejvíc bylo, že jsi mi radil, abych se starala o svůj klid, když jsem těhotná a hned na to si mě o něj neustále okrádal. Pořád, zas a znova si schválně dělal všechno proto, abych ten klid neměla. A nejhorší na tom je, že si to dělal schválně."
"Já vím," přikývl David a hypnotizoval své ruce: "dělal jsem to schválně, protože jsem Ti asi podvědomě chtěl ublížit. Chtěl jsem, abys věděla, jaký je to pocit, když vidíš někoho, koho miluješ a víš, že on miluje Tebe, s někým jiným. Chtěl jsem, abys pochopila, jak si mě ranila a tak jsem dělal všechno proto, abych Tě ranil úplně stejně. Přehnal jsem to a věř mi, že jsem si to neuvědomoval. Nechtěl jsem, aby Tě to bolelo, spíš jsem to chtěl podvědomě, prostě to nebyl můj záměr, který bych si uvědomoval. Přišlo mi to fér. Řekla si, že miluješ Michala, že je to dítě jeho, odstřihla si mě, odletěla si s ním do Paříže bez jediného slova a když ses vrátila, tak si mi oznámila, že je definitivní konec. A když se Šárka opila na té oslavě našeho dítěte a dost po mě šla, tak jsem se chopil příležitosti. Začít si něco s někým jiným a doufat, že s ní na Tebe zapomenu. Chtěl jsem na Tebe zapomenout, ale nešlo to. Z hlavy jsem Tě nikdy nedostal a vyčítal jsem Ti to. Vinil jsem Tě z toho, proto jsem na Tebe byl hnusnej."

"Už dost," zastavila ho Mery: "já už to nechci slyšet. Pořád si s ní, tak se Ti to asi povedlo. Gratuluju." Mery se zvedla k odchodu.
"Počkej," David jí zastavil a chytil jí u dveří za ruku. Mery k němu stála zády a cítila, jak tiskne její ruku v té své. Něžně jí celým tělem otočil k sobě, aby se na něj podívala.
"Rozcházíme se," řekl tiše. Mery se ironicky zasmála.
"Nepřišlo mi, že by o tom něco věděla. A i kdyby, tak mi do toho nic není, moje priorita jsou děti, vy jste mi ukradený," řekla rozhodně.
David se ale jen ušklíbl: "Tomu sama nevěříš, Mery."
Chvíli tak stáli, Meryina ruka v Davidově a očima sjížděli jeden druhého. Po chvíli mlčení se Mery nadechla.
"Co po mě chceš?" Zeptala se.
"Chci Tebe," Zašeptal: "Chci vás," pokračoval a tváří se blížil k té její, až se ústy zastavil u jejího ucha a řekl šeptem: "Chci svou rodinu."