Odpouštím Ti naposled

Zpátky do práce

David a Mery plnili, co si slíbili a zaujali postoj, ve kterém na to půjdou pomalu. Pro děti to tak bylo nejlepší a oba se shodli na tom, že i pro ně by nebylo moudré vrhat se na to tímhle tempem. Rozhodli se, že pokud spolu mají být, tak budou, ale časem. Mery zaujala jasné stanovisko, a to sice, že spolu zatím spát nebudou. Argumentovala hlavně tím, že je nebude rozptylovat touha a budou se zaměřovat na podstatnější věci, a to jsou děti. Také byla toho názoru, že se aspoň s Davidem budou o to víc těšit na svůj budoucí šťastný život ve čtyřech. Od jejich slabé chvilky uplynulo několik dní. David chodil normálně do práce a snažil se udržovat si od Mery odstup. Raději se rozhodl, že počká, až další krok udělá Mery. Pořád měl pocit, že tlačit na ní nebo děti by mu žádné plody nepřineslo.

Mery se starala o děti a i když podepsala revers a Davidovi slíbila, že se bude šetřit, na odpočinek moc času nebylo. Táta jí samozřejmě pomáhal, takže občas na chvíli vypnula, ale nakonec děti stejně vyžadovaly její pozornost. Už byla ale natolik v pořádku, že s nimi chodila ven a dokonce začala aktivně přemýšlet o tom, co bude dál.
"Tati," Mery seděla u táty v obýváku, děti už spinkaly v postýlkách. Byli u něj na celý víkend na návštěvě: "sedneš si ke mě na chvíli?"
Jarda odložil rozečtenou detektivku, vstal z křesla a posadil se k dceři na gauči. Mery zmírnila zvuk na televizi a pootočila se k tátovi.
"Přemýšlela jsem o tom, co dál. Totiž, děti rostou a brzy budou připravené na to jít do školky, alespoň doktor Málek tvrdí, že by bylo dobré dát je tam, co nejdřív, protože jim chybí socializace. Měly by být i s jinými dětmi. Zajištění samozřejmě díky Tobě jsme a beru mateřskou, ale i tak..."

"Chtěla bys zpátky do práce," přerušil jí otec, bylo mu to naprosto jasné, však znal svou dceru a věděl, že se jí po práci stýská. Mery se nervózně ošila a přikývla.
"Tak běž," usmál se na ni: "po pravdě jsem ani nepředpokládal, že to bez práce vydržíš takhle dlouho, ale Ty si mě vždycky dokázala překvapit jako nikdo." Zasmál se.
"To jo, ale věc se má tak, že jsem zdravotní sestra, což znamená..."
"Noční směny, čtyřiadvacítky, odpolední, a tak dále," Přerušil jí znovu: "Řekl bych, že máš štěstí, že máš pro děti dědečka, který to ošéfuje, ne?"
"Vážně?" Řekla Mery s očividnou úlevou: "Tak to je skvělý," zasmála se záhy a tátu pevně obejmula: "Děkuju."
"Co bych pro Tebe neudělal, srdíčko moje." Řekl Jarda se slzičkou na krajíčku.
"No, ale," řekl pak a dceru pustil: "dost už sentimentu. Čapni telefon a zavolej to Davidovi, určitě hoříš netrpělivostí, abys mu řekla, že se vracíš." Zasmál se.
"No, vlastně hořím, ale ještě mu to volat nebudu. Chtěla bych se nejdřív domluvit s nemocnicí, na jaké oddělení a jakou pozici, protože vrchní na urgentu je Šárka a vzhledem k tomu, jak se celá situace mezi ní a Davidem díky mému příjezdu vyhrotila, nerada bych jí obrala i o práci." Vysvětlila Mery a dívala se tátovi do očí. Ten ale nesouhlasně kýval hlavou ze strany na stranu.

"Nesouhlasím. Tohle není osobní, do práce by se to vůbec tahat nemělo. Tak to prostě u mateřský bývá, ona je pouze Tvůj záskok, tak zněla dohoda Šárky a Žáka. Pokud se vrátíš, vrátíš se na místo vrchní, pokud ne, zůstane jí Šárka, dokud se sama nerozhodne jinak. Tady jdou veškerý osobní problémy stranou." Řekl Jarda a čím víc mluvil a vysvětloval si tuto situaci, tím Mery častěji a častěji přikyvovala.
"Asi máš pravdu. V každém případě to nejdřív domluvím s Viktorem a teprve potom to řeknu Davidovi. Navíc jsem to ještě neprobírala s dětmi. Teda... o tom, že půjdou do školky vědí a překvapivě se docela těší. Řekli jsme jim to dohromady s doktorem Málkem a jak Vanesa, tak David reagovali pozitivně. Ale že se vrátím do práce, s tím bych ještě počkala." 
"No to chápu, ale tak stejně budou celý den ve školce, takže by je to nijak omezovat nemělo. Zatímco budou tam, Ty budeš v práci a na večer se budeš vracet. Navíc jsem si jistý, že mámě s malýma dětma tolik nočních dávat nebudou, nehledě na to, že směny si můžeš napsat sama, ne?" Zasmál se.
"To jo, ale nikdy jsem toho nezneužívala a nehodlám s tím ani začínat. Nic, napíšu zprávu Viktorovi, jestli se můžu zítra stavit u něj v kanclu a vyřeším to."
"Dobře, tak držím palce." Řekl Jarda, pohladil jí po koleni a zvedl se, aby se vrátil zpět do křesla k detektivce.