Odpouštím Ti naposled

Neodolala si mu

Chvíli ještě si užívali jeden druhého, než se od něj Mery znovu odtrhla, rychle podlezla jeho paži, vzala kabelku a utíkala pryč, než jí stihl zastavit. A když zmizela za rohem, David jen hřbetem pěsti praštil do zdi, kde měl ještě před chvílí Mery na dosah ruky a zhluboka si povzdechl. Mery nastoupila do auta, nastartovala a spěchala pryč, jakoby se bála, že jí dožene. David jí ale nechal jít. Věděl, že potřebuje čas, a věděl, že je to na ní moc rychlé. Nechtěl ale už čekat. Čekal už dost dlouho. Jak dlouho se znali? Ode dne, kdy se poprvé objevil na urgentu jako doktor, který nastoupil jen kvůli traumaplánu a ještě k tomu s tří denním zpoždění? Sedm, osm let? Bože, to už bylo tak dávno, kdy jí spatřil poprvé a byla mu úplně volná.
"No moment, vy jste kdo?" Zeptala se ho tenkrát ta protivná ženská, ze které se nakonec vyklubala vrchní sestra.
"Doktor Hofbauer," odsekl jí tehdy.
David se musel pousmát, když si vzpomněl na její šokovaný výraz z jeho drzosti. Byl tak arogantní. Vždycky se choval jako, když sežral všechnu moudrost světa a všichni kolem něj, včetně sester, byli úplně neschopní. Mery měla děti u táty, rozhodla se proto, že zajde za holkama, potřebovala se vypovídat. Oběma tedy na semaforu napsala do společné skupiny, že svolává slet u Emy doma. Obě jí to vzápětí odsouhlasily a Mery ani ne za patnáct minut parkovala před Eminým domem.
"Ahoj, cestovatelko," pozdravila jí Ema na přivítanou. Mery jen přikývla a vtipu si nevšímala. Šla rychle do obýváku, těžce dosedla k Míše, která jí jen zkoumavě pozorovala.
"Tak co? Spusť," řekla po chvíli, zatímco si Ema sedla do křesla a postavila před Mery skleničku vína.
"Řídím," zavrtěla hlavou Mery a opřela se.
"Tohle bude na dýl, jednu můžeš, to vyprchá," řekla Míša a upila si ze své skleničky. Mery tedy pokrčila rameny a vzala si skleničku s lehkým růžovým vínem. Trochu také upila, povzdechla si a pokrčila rameny.
"Já nevím, co mám dělat. Úplně jsem se do toho zamotala. Slibovala jsem si, když jsem přiletěla z Kanady, že tohle nedopustim." 
"Dobře, ale co se vlastně stalo? Ode dne, kdy jsi podepsala revers a odešla si z nemocnice se chováš divně." řekla Ema a stejně jako Míša se na kamarádku zvědavě dívala.
"Vyspala jsem se s Davidem," vyhrkla na ně rychle Mery a obě kamarádky šokovaně vyjekly.
"Cože?" Řekla Míša a Ema se po pár vteřinách začala smát.
"No jako já nevím, jak Míša, ale za mě huráááááááááá!!! Už bylo na čase, abyste do toho praštili." Řekla Ema.
"Zbláznila ses?" Mery nemohla uvěřit, co slyší, byla naprosto pohoršená Eminou reakcí.
"Ale no táááák," začala se hájit Ema, když viděla výraz nejen Mery, ale i Míši: "Jak dlouho toho chlapa znáš? Osm let přibližně? Za tu dobu se stalo tolik věcí. Byl to sobeckej arogantní kretén, který odmítal medikaci a kromě pacientů mu na nikom nezáleželo. A teď? Pro Tvou lásku by šel do pekel, kdybys ho o to požádala. Kdo by to řekl ještě před lety, že někdy bude takhle milovat? Já mám na něj svůj názor, to víme, ale už si sakra tu šanci od Tebe zaslouží. David tady nebude čekat, až se rozhoupeš, do nekonečna, jak v nějaký turecký telenovele. Jednou se někdo objeví, jiná žena, a získá si ho." Mery při té představě píchlo u srdce úzkostí.
"V čem je problém, Mery? Miluješ ho, ne? Ema má pravdu. Už jste spolu přečkali..."
"Tolik bouří. Jo, já vím, už jsem to dneska slyšela," přerušila jí Mery: "nevím, kde je problém. Řekli jsme si, že na to půjdeme pomalu kvůli dětem, ale pokaždé, když ho vidím, když se mě dotkne, tak jsem úplně jak smyslu zbavená, nedokážu mu odolat. Je pro mě jako droga." 
Mery si promnula oči a znovu si upila vína: "Vždyť ani není můj. Nežijeme spolu, nechodíme spolu, nejsme oficiálně pár, nejsme manželé."
"Ale prosim Tě, kde to žiješ?" Řekla Ema příkře: "Mařeno, vzpamatuj se. Máte dvě děti, milujete se a prošli jste si už tolika odloučením, které jste překonali, že víc už za něj ani vdaná být nemůžeš."
"Přesně," přikývla Míša: "ve vašem případě je to jenom formalita. Stačí se sestěhovat."
"Tak já vám děkuju za podporu, kamarádky. Tohle mi fakt chybělo." Řekla Mery nasupeně. Holky se po sobě jen nechápavě podívaly a pak zaměřily svůj pohled zpět na Mery.
"A kde se to vůbec stalo? A kdy?" Zeptala se po chvíli Míša.
"Když jsem podepsala revers, tak zamnou přišel na pokoj, aby mi vynadal, ale nějak se k tomu nakonec nedostal."
"Vy jste to dělali na pokoji?" Vyjekla Ema šokovaně.
"Néééé," odpověděla pohoršeně Mery, pak se ale ušklíbla a pokrčila rameny: "V koupelně."
"No to je ještě lepší." Odpověděla jí Ema a strašně se jí smála, Míša se taky vtipně pošklebovala.
"Se z Tebe zbláznim, Mery," řekla pak: "No a dál?"
"Dneska jsem byla na urgentu za Viktorem zeptat se na možnost vrátit se na urgent a on mě v jeho kanceláři načapal. Šla jsem pryč, ale doběhl mě, vtáhl mě za roh, přitiskl mě ke zdi a začali jsme se líbat. Pořád říkal, že k sobě patříme a já prostě.... nemohla jsem přestat."
"Neodolala si mu." Shrnula to Ema.
"Jako vždycky." Doplnila Míša.