Odpouštím Ti naposled

Vize do budoucna

Bylo to vážně ono? To přece vždycky chtěla. Ano, byla to zimní zahrada.
"No do háje," vykřikla a šla přímo ke dveřím. David se hrdě usmál a mrknul na Emu, jakoby jí říkal: 'Já jsem Ti říkal, že z toho bude hotová.'
Otevřela dveře a vstoupila dovnitř. Bylo tam chladno, jak to v zimní zahradě má být. Všude kolem byla zeleň a vonělo to tam, jak v botanické zahradě, uprostřed byl malý dřevěný stoleček, kde se dalo posedět u čaje. Bylo to jak z filmu. Mery prošla zelení a otevřela další skleněné dveře, které vedly do zahrady. Nejdřív se ale ocitla na velké prostorné terase se zábradlím olemovaném květinami. V létě se tu určitě moc příjemně snídá a určitě i griluje. Pomyslela si a usmála se při té představě. Po levé straně byly tři schůdky vedoucí do zahrady. Mery se otočila a vrátila se zpět do domu, aby se podívala na další místnosti.
"Tak co?" Zeptal se David, který stál v kuchyni u dveří do zimní zahrady. Mery ho objala tak pevně, jak jen dokázala a když ho pustila, slzy dojetí jí stékaly po tváři.
"Je to nevyslovitelně úžasné, vážně." Odpověděla mu a rychle setřela slzy než ho políbila na tvář. David jí vrátil objetí a dal jí pusu: "Bál jsem se, že to bude moc, a taky jsme to nějak neprobírali, ale mluvil jsem o tom s dětmi a včera je vyzvedl dřív ze školky, abych jim dům ukázal."

David se na ní usmál a spolu ruku v ruce prošli k jídelním stolu. Bylo tam zase spousta oken, které prosvětlovala tu velkou místnost. Prošli kolem jídelního stolu do druhé části místnosti, která tvořila obývák. Bylo tu spousta podsedáků, dvě zelená křesla a gauč a konferenční dřevěný stolek tmavě hnědé barvy. Naproti byla velká plazmová televize. Televize stála na malé skřínce, kterou mohli používat na DVD, kabely a tak podobně. Vedle byl krb s pravou římsou na fotky. Mery měla jejich domov úplně před očima. Představovala si na římse fotky ze svatby, fotky dětí a Davida a nemohla se dočkat, až tu začnou nový život. Byla to jako vize do budoucna. Děti si sedly na gauč a Ema jim pustila pohádku.
"Možná byste mohl Mery provést po zbytku domu, Davide, a my s Romanem připravíme kávu a něco k svačině, už bude pomalu čas, aby děti něco snědly. Připravíme to na terase, souhlasíš?" Roman přikývl a šel hledat stůl a židle na terasu, Mery jen pokrčila rameny směrem k Davidovi, který jen rezignovaně zvedl dlaně a vydal se zpět k chodbě.

Mery ho následovala. U prosklených dveří, které oddělovaly obývák a chodbu, byla prosklená knihovna a na druhé straně schody do patra a do suterénu. David s Mery rychle prošli spodní část domu. Čekala tam nějakou spižírnu nebo sklep, ale mýlila se. Ano, byla tam spižírna, byla tam i druhá lednice s mrazákem, ale byla tam také prádelna s pračkou a sušičkou, místnost se sušákem, další sprcha a dokonce i sauna.
"Co prosím?" Podívala se Mery na Davida.
"No jo, taky jsem nečekal, že tu něco takového bude. Původní majitel říkal, že jí ani nepoužíval, prý tam měl celoročně naházené lyže," smál se David.
"Fíha," řekla Mery a šla do další místnosti, která měla také prosklené dveře: "A tohle?" Zasmála se znovu.
"No, to je... to je něco, co?" Zeptal se jí něžně a položil jí paži kolem ramen. Uvnitř byl stolek s posezením, pohovka, ale také klavír. Také tam byla další knihovna s hromadou knih. Vypadalo to jako studijní společenská místnost v nebelvírské koleje Harryho Pottera. Skutečně tam bylo stejně útulno, i krb tu byl. Mery z té místnosti cítila teplo a bezpečí.
"To je něco pro mě," vydechla Mery úžasem, zatímco David k ní sledoval její tvář.
"Dřív si hrála na klavír," řekl a pustil jí, aby vstoupil dál  do pokoje.
"Jo, asi tak před sto padesáti lety," zasmála se a založila ruce na hrudi.

"Určitě si vzpomeneš a něco hezkého zahraješ. Zatímco my budeme sedět vedle Tebe a tiše Tě obdivovat," zasmál se David a ruku v ruce s Mery vyrazil zpět nahoru. Vyšli do hlavního podlaží a pak do patra.
Nahoře bylo to, co předpokládala. Byl tam pokoj pro hosty, jehož dveře byly na pravém rohu od schodů, větší místnost se záchodem naproti schodišti, vedle pokoje pro hosty velká koupelna, o které David mluvil, dveře v levém rohu byl pokoj pro Vanesu a hned vedle pokoj pro Davida juniora. Jejich pokoje sdílely balkón nad vchodovými dveřmi. Když prošli kolem dětských pokojů, velmi krásných a dětsky zařízených, šly dál za schody podlouhlou chodbou, která ústila do největšího pokoje v domě, a to byla jejich ložnice. Mery vešla dovnitř a spatřila velkou manželskou postel, naproti dveřím bylo opět velké okno se závěsy. Jejich ložnice měla také velkou šatnu, vedle které byl stolek se zrcadlem pro Meryiny ranní úpravy a líčení. Mery byla nadšená. Bylo to nádherné. Nečekala od Davida něco takového, teď už si byla jistá, že bude jenom šťastná. Podívala se na Davida a v očích se jí leskla radost a naděje na lepší časy: "Už to bude jenom dobré," pošeptala. David jí vzal za tváře a políbil jí na špičku nosu: "Jenom dobré, to Ti slibuju."