Odpouštím Ti naposled

Dovolená

Šárka zvesela chystala svatbu a neopomíjela o tom začít před ostatními sestřičkami mluvit, když byla Mery na blízku. Trápila jí, jak mohla. Po každé, když měla příležitost. Dokonce jí jednou dostala do situace, kdy Mery vypadala jako žárlivá potvora, která jí chtěla připravit o dítě. Šárka jí začala fackovat hlava nehlava.
"Zbláznila ses?" Křičela na ní Mery: "Tobě to těhotenství vlezlo na mozek." Odstrčila jí od sebe tak mírně, jak mohla. Šárka sebou ale schválně práskla na postel a v ten moment, tam vstoupil David.
"Mery, co to děláš??" Mery se šokovaně podívala ke dveřím: "Ale já nic neudělala, snažila jsem se jí odstrčit mírně, to ona na mě zaútočila."
Šárka ale nelenila a vrhla se Davidovi do náruče.
"Sám si to viděl, určitě chtěla, abych přišla o dítě, chápu, že z toho nejste ani jeden nadšený, že je to bolestivá situace, ale tohle si nezasloužím."
David nevěřil vlastním očím. Objal Šárku, ale nespouštěl z Mery oči.
"Prosím Tě, běž pryč, ano?" Řekl jí nakonec. Mery bylo do breku, ale nemusel jí to říkat dvakrát. Utekla odtamtud, jak nejrychleji mohla. Po zbytek dne si vzala volno a odešla z nemocnice, takže když jí pak David hledal, už jí nezastihl.

Zbývaly dva dny do svatby, celý urgent nemluvil o ničem jiném než o Šárce, Davidovi a Mery, která to snášela čím dál tím hůř. Všichni na ní koukali, jak na nebezpečnou delikventku potom příšerném incidentu s Šárkou. Mery toho měla tak akorát. Nechtěla být v Rubavě, až dojde na tu pitomou svatbu. Rozhodla se proto, že si vezme dovolenou a odjede s dětmi pryč. Chtěla někam daleko a tak to vyřešila jednoduše. Zeptala se dětí.
"Táta si za dva dny bere tetu Šárku, děti, a já se rozhodla, že nechci zůstávat ve městě, až bude ta svatba. Chtěla bych někam na výlet, na dva, možná na tři týdny. Kam byste chtěli?" Seděli zrovna u oběda.
"Ale vrátíme se sem, že jo? Nejedeme zase někam daleko a na dlouho, jako když jsme odjížděli od tety Lucky," zeptala se ustrašeně Vaneska.
"Ne, zlato, za 3 týdny jsme zpátky. Vždyť je tu váš táta, máte tu školku, pana doktora, dědu, já tu mám práci - to by mě ani  nenapadlo se stěhovat," usmála se na dceru Mery.
"A proč se nepodívat za tetou Luckou do Kanady?" Navrhl David, který zatím tiše sledoval při rozhovoru mámu se sestrou.
"Van? Co Ty si o tom myslíš?" Zeptala se Mery, které se ten nápad moc líbil.
"Jo, pojeďme za tetou," zatleskala Vaneska a Mery se zářivě usmála.
"Tak super, domluveno. Ale děti, tátovi ani muk. Bude to naše tajemství." Řekla Mery a dala si ukazováček svisle přes rty, aby naznačila ticho.
"Dobře," souhlasily děti jednohlasně.

Mery tedy sbalila sebe i děti a odbyla si poslední den před dovolenou na urgentu. Když byla na odchodu, zaklepal na dveře její kanceláře David a bez jakéhokoli vyzvání vrazil dovnitř.
"Co má jako znamenat, že odjíždíš?" Křikl na ní bez pozdravu.
"Davide, tohle si laskavě nezvykej, nebudeš mi vrážet do kanceláře, jakoby se nechumelilo a ječet mi tady, jak někde na pouti. Už nejsme spolu a i kdybychom byli, tak by Ti to neprošlo!" Řekla Mery naštvaně, ale klidně.
"To teď neřeš!" Řekl otráveně David: "Kam jedeš? S mýma dětma a bez toho, aniž bys mi cokoli řekla! Pokud si vzpomínám, řekli jsme si, že jsem pořád jejich táta!"
"To Ti nikdo nebere, Davide! Jedeme jenom na dovolenou, zatímco Ty se budeš ženit. Nechceme tu být!" Řekla mu ostře, ale ke konci se rozplakala, protože už to neunesla. Držela to v sobě celé ty týdny.
David si povzdechl. Chvíli mlčeli, David čekal, až se Mery uklidní a Mery si přála, aby už byla co nejdál.
"Kam jedeš?" Zeptal se nakonec.
"Do Kanady," odpověděla mu tiše: "na tři týdny."