Odpouštím Ti naposled

Šokující zpráva

"Nepřeháníš to trochu!" David musel vedle Mery vyloženě běžet, jak moc spěchala.
"Nechápu proč," ohradila se Mery a spěchala dál. David jí chytil za loket a donutil jí tím zastavit. Mery tedy zastavila a poslušně se postavila čelem k Davidovi.
"O co jde?" Vyzvídal David, zatímco Mery jen zarputivě hleděla někam za něj, aby se na mu nemusela dívat do očí.
"Mery?" David natočil hlavu a přiblížil jí k Mery tak, aby jí donutil se na něj podívat, což i udělala: "Můžeš mi to vysvětlit? Ne, že by mi to nelichotilo, ale..."
"Já nežárlím," vyštěkla Mery: "jde jen o to, že jí prostě nevěřím. Mám z ní v poslední době hrozně divný pocit."
David Mery chápal, ani on neměl z Šárky dobrý pocit a měl trochu strach z rozhovoru s ní. Věděl ale, že pokud se to dneska nevyřeší, jak Mery řekla, nebude v klidu spát.
"Máš pravdu," řekl nakonec: "půjdeme za ní. Je to jediné řešení, abys pochopila, že v mém životě si jedině Ty a děti."
David tedy vzal Mery za ruku a vyrazili hledat Šárku.

Našli jí na jednom prázdném pokoji, kde kontrolovala přestlané postele po nových sestřičkách.
"Šárko," nejdřív vešel David: "můžeme dokončit náš rozhovor, než půjdu domů?"
Šárka se napřímila od postele, kde zrovna rovnala polštáře a přešla k němu. V ten moment ale stočila pohled ke dveří, protože dovnitř vstoupila i Mery.
"David chtěl říct, že si musíme promluvit všichni, že ano?" Řekla a významně zvedla obočí směrem k Davidovi.
"Ano, je třeba vyjasnit si pozice a věř mi, že to není jednoduché pro nikoho z nás. Pro mě, pro Tebe ani pro Mery." David se podíval na svou budoucí ženu, která jen upřeně zírala na Šárku. Když chvíli nic neříkal, podívala se na něj a pokrčila rameny: "Ty jí to řekni, mě do toho skoro nic není, já Tě kdyžtak doplním."
David stočil pohled zpět na Šárku, která zmateně těkala očima od jednoho k druhému.
"Mery ví o našem ranním hovoru s tím, že si mi chtěla něco říct. Rozhodli jsme se, že lepší bude, když to řekneš nám oběma, protože mezi námi nejsou tajemství. Pokud mi tedy chceš něco říct, tak jedině před Mery. Měla bys vědět, že se budeme brát, máme spolu dvě děti a stěhujeme se do rodinného domu. Začínáme nový život a chtěli bychom začít s čistým štítem. Chci, abychom měli ve věcech jasno. Já patřím k Mery, ona patří ke mě a naše děti to vlastně dokazují. Je mi to líto, že to musím říct takhle a možná Ti to přijde ponižující a omlouvám se, ale Mery musí vědět, že je mezi námi dvěma konec, Šárko," David se zhluboka nadechl a podíval se na Mery: "Chtěla bys k tomu ještě něco dodat?"

"Ano, chtěla bych říct, že mě mrzí, že se teď nemáme moc v lásce, ale faktem je, že Tě nikdo nezradil a nikdo Ti nelhal. Já z Tebe ty negativní vlny cítím, takže doufám, že na to jednou zapomeneme, ale chci aby Ti taky bylo jasné, že Davida už samotného nenechám, takže další příležitost nedostaneš. Říkám Ti to takhle tvrdě, protože nechci, aby sis dělala falešné naděje."
Šárka, která celou dobu ani nedutala a vypadala, že brzo omdlí, se náhle vzpamatovala. Možná jí naštvala Meryina slova nebo prostě čekala, až s tím divadlem oba skončí a ona mohla zasadit svůj dlouho připravovaný úder.
"To je všechno? Tohle jste mi sem přišli říct?" Zeptala se sarkasticky. David vycítil nebezpečí. Věděl, že Mery byla opravdu tvrdá, a protože znal ženy a věděl, čeho jsou schopné, když se cítí ohrožené, zasáhl: "Ano, jdeme..." 

Otevřel dveře a rychle chtěl Mery vystrčit ven, Šárka ale práskla dlaní do dveří a znovu je zavřela.
"Nikam nepůjdete," řekla příkře: "protože teď jsem na řadě já, i já vám chci něco povědět." David a Mery se tedy otočili k Šárce a tiše čekali, co přijde.
"Byla jsem u doktora," řekla Šárka a stočila pohled z Davida na Mery, která už začínala chápat, o co tu jde a než Šárka větu dokončila, v duchu křičela, ať to není to, co si myslí.
"U gynekologa," potvrdila její domněnky Šárka. Vítězoslavně se usmála, když viděla jejich šokované výrazy: "A jsem těhotná." 
Opět se podívala z Mery na Davida, který zbledl jako stěna: "Budu mít Tvoje dítě."