Odpouštím Ti naposled

Nový začátek

"C-ccco? Co to je?" Mery vydechla a vymanila se zpoza Davidových rukou, kterými jí stále objímal zezadu. Udělala pár kroků k černému železnému plotu. Byl tam zvonek a tmavě hnědá železná schránka se zlatým nadpisem Pošta. Plot pojila z obou stran černá a také železná branka. Mery vzala za kliku a otevřela jí dokořán. Nevstoupila ještě dovnitř, jen se dívala, na štěrkovanou cestičku, která vedla k domovním dveřím. Štěrkovaná cesta byla lemovaná zeleným udržovaným trávníkem a záhonem s květinami. Zmateně těkala očima na cestu, dveře, záhon a garáž. Vypadalo to krásně, ani to nebyl žádný kýč. Mery zaslechla kroky a otočila se na Davida, za kterým stála i Ema s Romanem a každý držel za ruku jedno z jejích dětí s tím, že Ema ještě z druhé strany držela za ruku to své.

David jen pokrčil rameny a přistoupil k ní blíž: "Vím, že jsme o něčem takovém ještě nemluvili. Ale požádal jsem Tě o ruku a Ty si souhlasila," řekl a chytl jí za ruku, kterou zvedl tak, aby poukázal na její snubní prstýnek: "Vím, že si děti sotva zvykly na nový byt, prostředí, lidi a hlavně teda tátu. Ale tohle je dům, ve kterém by mohlo jít stvořit to, o čem jsme mluvili. Nový začátek?"
David byl nervózní a když se Mery podívala dolů na děti, zjistila, že vypadají šťastně. Pokud by chtěly a Mery se dům líbil, tak proč vlastně ne? Přemýšlela o tom intenzivně. Bylo to na ní moc rychlé, na druhou stranu, proč vlastně ne? I když... Měli přece byt. Obě děti měly každý svůj pokoj, pokoj pro hosty a svou velkou ložnici, tak na co pro krista dům? Mery to přišlo zbytečné a malicherné. Ale dům přece vždycky chtěla. Táta, máma, děti, pes. Tedy v jejím případě to bylo ideálně bez psa, ale i tak. Rodinný dům, zahrada a bílý plot v kýčovitém snu. Vždy po tom toužila a mít tohle s Davidem? Bože, chtěla to, moc po tom toužila. Když byla s Michalem, vůbec jí to ani nenapadlo. Ale teď. Podívala se na zvonek a poprvé si přečetla jméno: 'Hofbauerovi'.

A jakmile tu jmenovku na dveřích viděla, měla najednou stoprocentně jasno. Otočila se zpět na Davida tak prudce, že jí vlasy lítaly kolem obličeje: "Sakra, Davide, tohle já chci. Fakt, strašně moc to chci." Smála se šťastně a David, kterému zcela očividně spadl kámen ze srdce, si jí k sobě přitáhl a políbil jí. Roman s Emou se na sebe usmáli a pak jen sklopili oči, zatímco děti se chichotaly. Mery se od Davida odtrhla, ale nechala se stále objímat. Podívala se s rukama na jeho ramenou do jeho očí a usmála se: "Miluju Tě," pošeptala mu a v očích se jí leskly slzy dojetí.
"To já Tě miluju, Mery, ani nevíš, jak moc. A jsem šťastný tak, jak jsem ještě nikdy nebyl, to mi můžeš věřit."
"Že vám to oběma trvalo," neodpustila si jízlivou poznámku Ema a Rasputin se mírně ušklíbl, aby tím svou ženu podpořil. Věděl totiž, že má pravdu, i když by to asi formuloval trošku jinak. Ale nemiloval by Emu, kdyby nebyla právě taková.

Mery se od Davida kompletně odtrhla, usmála se na něj a oba se ruku v ruce vydali do domu. Když Mery otevřela dveře, pohled jí spočinul na prosklených dveřích, které oddělovaly prostornou chodbu od další velké místnosti, kde za sklem zatím zaregistrovala jen velký jídelní stůl. Po pravici byla velká skříň na bundy a pantofle, po levé straně byly věšáky a ještě jeden malý botník. Vedle skříně po pravé straně byly ještě jedny dřevěné dveře se skleněnými okny. Po levé straně byla úzká chodba, která vedla dál do domu.
"Tahle chodbička vede do garáže a ty dveře po straně, to je záchod pro dolní patro. Pak jsou ještě dva nahoře s tím, že jeden je ve velké koupelně."

David byl evidentně nadšený z jeho daru, protože z jeho hlasu zněla radost a velké nadšení: "Můžeme jít buďto těmito velkými prosklenými dveřmi, ty vedou do obýváku a k jídelnímu stolu, jak už sis asi všimla nebo těmi malými tady napravo, vedou do kuchyně a přes ní pak jde projít až k tomu jídelnímu stolu, takže..."
Mery tedy pokrčila rameny a zvolila menší dveře. Otevřela a ocitla se v obří kuchyni s kuchyňskou linkou, nad kterou byla spousta skříní s nádobím, a která byla do tvaru písmene L.

Dál pokračovala po její pravici. Byla tam velká okna, která prosvětlovala celý pokoj. Když se otočila zády, aby zjistila, co je na druhé straně místnosti vedle dveří, našla tam opravdu hodně velkou lednici, mikrovlnku, troubu a skříňky na další nádobí, příbory a tak podobně. Po levé straně kuchyňské linky byl malý stoleček s židlemi a dál místnost končila velkou skříní na skleničky pro návštěvy, byly tam hlavně sklenice na alkoholické nápoje, například na víno. Mery prošla krásnou kuchyní, ze které jí přecházel zrak a chtěla se jít podívat dál ke kuchyňskému stolu a do obýváku, který viděli prosklenými dveřmi už na chodbě. Zrak jí ale spočinul na prosklených dveřích, které byly kolmo k skříni na skleničky na víno. Mery přestala dýchat.