Odpouštím Ti naposled

Musím zpátky

Zatímco Michal na urgentu mlátil Davida, který se dovídal o Meryině odjezdu a utvrzoval se v jeho otcovství, Mery seděla v letadle a čekala na vzlétnutí. Seděla u okýnka, byla připoutaná a jen čekala, až letadlo nastartuje a ona odletí směrem k nové budoucnosti. Byla si vědoma toho, že co dělá není správné, respektive bylo to správné, ale způsob, kterým situaci vyřešila, byl zbabělý a sobecký. Mery ale věděla, že kdyby zůstala, trpěla by a to by vzhledem k jejímu rizikovému těhotenství, bylo riskantní. Věděla, že tím Davidovi navždy odpírá možnost být tátou, ale tak nějak doufala, že si časem založí svou vlastní rodinu, ať už s Šárkou nebo s jinou ženou. Mery si zkrátka přiznala, že udělala chybu. Přišla o něj navždy svou vlastní blbostí. Miloval jí a chtěl jí a ona ho odmítala tak dlouho a tvrdošíjně, až si našel jinou ženu, která jeho zájem opětuje. Mery se naposledy podívala z okýnka na české území a když vzlétali, setřela si slzy z tváře. Její hlavní a jedinou životní prioritou bude od této chvíle pouze a jedině její dítě.

Povzdechla si, opřela hlavu do opěradla a pokoušela se nevnímat tu strašnou úzkost na srdci, kterou cítila. V Torrontu by měla přistát za 9 hodin, kde na ní bude čekat Lucka Krutinová. Mery měla za sebou bezesnou noc, takže byla natolik unavená fyzicky i emočně, že prakticky celý let prospala. Vzbudila se, když svítalo. Dívala se z okna a oddávala se té kráse mraků a ranního slunce. Poprvé po dlouhé době se na její tváři objevil úsměv. Sklonila hlavu a zrak jí spočinul na jejím bříšku, které jemně pohladila a s úsměvem zašeptala: "Budeme tam šťastní, neboj se. Tatínek to zvládne a brzy na nás zapomene. Bude to tak pro nás lepší, broučku. Maminka Tě miluje a postará se o Tebe. Zvládneme to spolu sami."

O ČTYŘI ROKY POZDĚJI

Po té, co se Mery objevila na letišti v Kanadě, uplynuly čtyři roky, které celé strávila u Lucky Krutinové. Bydlela s ní ve velkém rodinném domku s velkou zahradou. Pozemek byl rozdělený tak, že měly obě své vlastní prostory. Mery bydlela v domku na zahradě, kterou sdílela s Luckou a Lucka s Matýskem zůstávali v hlavním domě. Nebyl ale o moc větší než ten Meryin. Zahrada měla velký bazén a byla ideální na zahradní párty nebo grilovačky, které se sousedy čas od času dělávaly. Nejlépe tu s Luckou slavily dětské narozeniny, ať už svých dětí nebo dětí sousedů. Zimy tu sice byly hodně mrazivé, ale na jaře i v létě tu bylo stále krásné počasí a Mery tu byla šťastná.
Byly samozřejmě okamžiky, kdy myslela na Davida a přemýšlela, jak se asi má, co dělá a jak by asi jejich životy vypadaly, kdyby zůstala, ale snažila se tomu moc nepoddávat, zejména po tom, co se pár týdnů po příletu do Kanady dozvěděla, že čeká dvojčátka.

S Emou a Míšou byla Mery v kontaktu jen minimálně. I přesto, že je zbožňovala, hrozilo, že se prokecnou před Davidem nebo někým jiným a to nemohla dopustit. Navíc Ema se stala manželkou Romana, což je Davidův nejlepší kamarád. Řekla holkám o dvojčatech a že se mají dobře a občas je ukázala přes video kameru, nic konkrétního ale nikdy neprozradila. Holky to chápaly, i když je to mrzelo. Po Mery se jim moc stýskalo a bylo pro ně těžké vidět kamarádku takhle trpět. Mery ani nechtěla, aby jí v Kanadě navštívily, alespoň prozatím. Michal a Mery se skutečně úspěšně rozvedli na dálku, a to formou online rozvodového řízení. Vzhledem k celosvětové krizi se to hodilo, a protože Mery s Michalem neměli děti ani společné jmění, byli do půl roku rozvedeni. Nakonec to proběhlo klidně a oba se spolu rozloučili s přátelským úsměvem na tváři. Když bylo o rozvodu rozhodnuto, ještě si chvíli video chatovali.

"A si v pořádku?" Zeptal se jí tehdy.
"Ano, těhotenství probíhá dobře, porod klepe na dveře. Všechno je, jak má být." Přikývla.
"Určitě se nevrátíš? Je to vážně definitivní rozhodnutí?"
"Michale, já svůj názor nezměním, je to tak pro dítě nejlepší," řekla. Mery před ním vždy mluvila jen o dítěti, o dvojčatech se mu nikdy nezmínila, nechtěla být konkrétní.
"Je to nejlepší pro dítě nebo pro Tebe?" Zeptal se pochybovačně.
"Pro oba," usmála se Mery.
"Ale David,...."
"Ne, žádný David. Nechci o něm mluvit ani slyšet, nezačínej s tím..." Přerušila ho naštvaně.
"Je to otec a s Šárkou..."
"Michale ne..." Utnula ho znovu: "Já už budu muset končit. Buď šťastný, Míšo a odpusť mi."
"Buď šťastná, Mery, už jsem Ti odpustil." Řekl jí, rozloučili se úsměvem a oba zaklapli své laptopy.

Mery porodila holčičku a chlapečka, a protože se cítila provinile, že Davidovi odepřela možnost být s nimi, rozhodla se, že děti alespoň dostanou otcovo příjmení. Narodila se tedy Vaneska a Davídek Hofbauerovi a byli to krásné a zdravé děti, alespoň prozatím. První tři roky jejich života  proběhly v klidu. Vyrůstaly s Matýskem, slavily společné Vánoce, narozeniny i jiné svátky ať už kanadské nebo české, byli taková malá rodina s třemi dětmi. Netrvalo ale dlouho a povaha dvojčat se začala tvořit. Každé z nich bylo zvláštní, byli stejní, ale jiní. Každý měl svou hlavu a potřeboval jiný individuální přístup. Mery se obávala bipolární poruchy, byli ale příliš malí na nějakou přesnější diagnózu. Zatímco Vanesa měla občasné stavy jako její otec, David byl takový pořád. Nastal tedy čas situaci řešit. A proto Mery po čtyřech letech udělala zásadní rozhodnutí.

"Musím zpátky, Lucko." Řekla u snídaně a sledovala Lucčin šokovaný výraz, který říkal: 'Ne, prosím, zůstaň.' Mery to ale muselo nechat klidnou.
"Musím zpátky do Rubavy."