Připravte se na mňamku,
vcházíte do mývalího revíru.
Bude se podávat sendvič,
připravený vám přímo na míru.
VAROVÁNÍ: pokud své dílo předhodíte mývalím packám, stáváte se (ne)dobrovolně součástí gangu pohodářů, kde funguje zákaz štěkání a kousání.
Každý začátek skrývá konec a zisk s sebou přirozeně přináší nezvratnou ztrátu. V životě leží smrt, ve válce láska. A zatímco některé věci k nám přichází s lehkostí, jiné musíme hledat.
Náš pokrm Nositel míru od Azura2255 se zabývá událostmi první světové války, z čehož vyplývá, že se scény nesou spíše v těžším, masitějším rázu. Očekávat můžeme medium-rare naklepané hrdiny zalité omáčkou emoční vyčerpanosti. Žádný salátek, jen zálivka ze slz a napětí.
Příběhu se neupře vyrovnanost, kdy chutě balancují na hraně klidu a šílenství. I ve zmatku se dají najít milé pasáže, stejně tak ticho před bouří věstí něco temného. Za vydařenou složku se dá považovat scéna s krycím jménem Koťátka, která přináší vřelost do jinak chladného světa.
Příběh je krátký, o to znatelnější jsou jednotlivé skoky v čase i formě vyprávění. Čtenář skáče z role vševidoucího vypravěče do bot hrdiny a zase zpátky a téměř nemá šanci se pořádně začíst. Stejně tak i orientace v čase a prostoru představuje oříšek těžký na rozlousknutí, protože jen po pár větách následuje grafický přechod a my se tak můžeme ocitnout kdekoli, kdykoli.
Krátký rozsah nelahodí vztahům, které zde působí lehce povrchně a neprozkoumaně. Stejně tak se zde nerozviji složka hrdiny, o němž toho mnoho nevíme. Zřejmě má rád českou historii, ale Čech dle všeho není. Teprve ke konci se dozvídáme, že slouží na straně Německa.
Křupavou složku tvoří zájem o dějiny, který s sebou přináší svěží závan autorské nastudovanosti. Konec v podobě legendárního Vánočního zázraku na západní frontě může působit až klišoidně. O to více může být pro čtenáře překvapující, že se tak vážně stalo. A lidé museli být staženi z fronty, protože po poznání druhé strany nedokázali bojovat. I to je zde skvěle zpracováno za pomoci dialogu, v rámci kterých se hrdinové z nepřátelských stran poznávají. Epilog vše krásně a chutně zaceluje. Zároveň v sobě dílo skrývá bonus v podobě krátkého textu, který příběhu vdechl život. Již tehdy krásně zapadne název celého díla - doporučuji tedy příběh nakousnout nejprve od konce a teprve poté se vrátit na začátek.
A nyní k dezertu. Dílo Nositel míru se věnuje specifické události z první světové války aneb vánoční zázrak. Následuje hrdinu z německé strany, popisuje jeho vývoj a navázáné vztahy. Také střídá ich-formu s er-formou, které však nepůsobí dotaženě a společně s časovými skoky spadá spíše do nedopečené záležitosti.
Dílo představuje historickou jednohubku, u které je dobré začít od konce a vidět původní povídku, ze které se vše odvíjí. I přestože se dílo nepouští do hloubky z hlediska osobnosti hrdiny a jeho vztahů, chutně vyvažuje napětí s klidem, stejně jako krásu života a drastičnost smrti. Jako samolepku si odnáší We Can Do It mývala, jenž se podívá zejména na poněkud nešťastné, trhané skoky v čase a prostoru, které se s jeho pomocí budou brzy rozplývat na jazyku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
