Výměnná studentka

Kapitola 9

Najednou jsem uslyšela, jak se zavřeli dveře.

Hned jsem se otočila a uviděla Hyung-soa ,,Co tu děláš?" zeptala jsem se.

,,Ty jsi mě prostě musela nabonzovat, že?" uchechtl se. Nechápala jsem to, myslela jsem, že bude naštvaný, ale on se usmíval ,,A nemám snad pravdu?" 

,,Musíš odpovídat na otázku otázkou?" zasmál se ,,A ty?" začali jsme se smát. 

Když jsme uslyšeli, že někdo jde chodbou, hned jsme se skrčili. Až potom jsem si všimla, že jsme blízko sebe...hodně blízko. 

Sakra Myng-sook, nečum na něj! Pak se na mě otočil a naše oči se setkaly. 

Koukala jsem se na něj a přitom mi chtělo srdce vyskočit z hrudníku, přišla mi to jako věčnost, potom konečně promluvil ,,Už odešel." rychle jsem se postavila a on taky. 

,,Um, co si tu vůbec hledal?" zeptala jsem se ho ,,Tebe." odpověděl v klidu. Vážně, ale vážně jsem se snažila nečervenat ,,P-proč?" popošel ke mně a moje srdce se zase rozbušilo.

,,Chtěl jsem ti vynadat za tu chemii, ale jak se teď na tebe dívám," zase ke mně popošel a já couvla.

,,bych se tě chtěl na něco zeptat." popošel zase blíž, ale já když jsem chtěla couvnout narazila jsem do zdi, toho využil a zase popošel a dal si vedle mě ruce, abych neutekla a naklonil se k mému uchu.

,,Pomohla bys mi?" zašeptal. Jeho teplý dech jsem ucítila na krku a naskočila mi z toho husí kůže, až potom mi došlo, co řekl.

,,Co? S čím pomoct?" vyhrkla jsem a on ustoupil ode mně ,,S tou chemii." řekl a začal se smát. Musela jsem být úplné rajčátko ,,Ty chceš pomoct s chemii?" říkala jsem pořád zaraženě. 

,,Co na tom nechápeš?" podíval se na mě s poloúsměvem...brala jsem to jako provokaci. 

Než jsem stačila odpovědět, řekl ,,Tak já se u tebe stavím." než jsme zase stačila něco říct, tak už byl pryč. Snažila jsem se zklidnit moje srdce a vydala se domů. 

♡

Zaklepala jsem na dveře Gyu-ri, jestli neví něco o mém mobilu. 

,,Ahoj, co potřebuješ?" zeptala se, jak otevřela, uviděla jsem, že má návštěvu, zase tu holku. ,,Jen jestli jsi neviděla můj mobil?" 

,,Neviděla, odešla jsem dřív než ty." odpověděla ,,Aha, tak zatím." 

Když jsem přišla na pokoj, chtěla jsem začít vyšilovat, kvůli mému mobilu, ale někdo zaklepal. 

Myslela jsem, že je to Gyu-ri, tak jsem řekla, ať vstoupí. Začala jsem si vybalovala věci ,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se.

,,To každého tak pouštíš k sobě?" otočila jsem se a stál tam Ji-wook.

,,Co? N-ne! Jen jsem si myslela, že to je Gyu-ri." vysvětlila jsem, jen se na mě podíval nechápavým výrazem.

,,To je jedno, co tu děláš?" zvedl ruku a já uviděla svůj mobil ,,Připadám si jako anděl strážný tvého mobilu, nechala sis ho pod lavicí." zasmál se a já musela taky. 

,,Děkuji." usmála jsem se na něj a ukázala mu rukou, že může dovnitř. 

Vydala jsem se do mojí malé kuchyňky ,,Chci si udělat ramen, chceš taky?" zeptala jsem se ho. 

,,Nemusíš mi pokaždé nabízet jídlo, když ti vrátím mobil." zasmál se ,,Ale já chci." usmála jsem se na něj a postavila jsem před něj misku. 

Chvíli jsme se bavili o škole, ale potom někdo zaklepal. Zrovna jsem si chtěla dát sousto do pusy, ale Ji-wook ukázal, že můžu sedět, že tam půjde. 

Když otevřel, tak jsem jen uslyšela ,,Co tu děláš?" ,,A ty?"