Výměnná studentka

Kapitola 31

,,Volala jsi už vůbec mamce?" zeptal se...

Zeptal se a já si radši dala další sousto do pusy. Jen kývl ,,Chápu." řekl a pokračoval dál v jídle.

,,Ne," vyhrkla jsem a podívala se na něj ,,doufala jsem, že budeš se mnou, když jí budu volat." řekla jsem a sklopila oči na stůl.

Natáhl ke mně ruku a zvedl mi bradu ,,To rád slyším." řekl a usmál se na mě. 

,,Vážně?! Chceš to udělat dneska?" zeptala jsem se ho. ,,Cítíš se na to?" zeptal se ohleduplně a já kývla. 

Když jsme šli už domů, zastavila jsem se a otočila se na Ji-wooka ,,Mám jí teda zavolat?" řekla jsem a on jen na mě kývl. 

Vytáhla jsem mobil a vytočila mámino číslo, on ukázal na lavičku, abychom jsme se posadili. 

,,Ano?" ozvalo se z telefonu ,,Ahoj mami, to jsem já." řekla jsem a na druhé straně bylo ticho ,,Víš chtěla jsem ti říct, že na Vánoce nepřijedu." řekla jsem a čekala na její reakci.

,,Hm." zamručela a nic víc neřekla.

,,Říkám ti to kvůli tomu, že jsi mi kvůli toho minule volala." řekla jsem a podívala se na Ji-wooka, ten se jen na mě podíval a kývl s úsměvem, abych byla v klidu.

,,Jo, víš, já jsem stejně v práci." řekla a já jsem jen odpověděla ,,Tak to jo." ale najednou začala zase mluvit ,,Máš se tam dobře?" zeptala se a já se zarazila.

,,Jsi tam? Myung-sook?" zopakovala mamka a já nevěděla, co říct, Ji-wook si toho všiml a vzal mě za ruku a palcem se začal hladit. Moc jsem si vážila jeho přítomnosti. Ne, že bych nevěděla, co odpovědět, ale zaskočilo mě to... to, že se vůbec zeptala.

,,Jo, jsem tu šťastná." vydala jsem ze sebe a dívala se na Ji-wooka.

,,Babička říkala, že zníš šťastně." řekla a uchechtla se ,,Cože?" hned jsem zareagovala.

,,Co? Oh, ale nic." řekla rychle mamka a začala zas mluvit, než jsem stihla něco říct ,,Jen o tom mlela, když mi volala." řekla hned chladně.

,,Musím končit, tak zatím ahoj." řekla a típla to. 

Položila jsem mobil vedle sebe a pousmála se na Ji-wooka ,,Tak tohle je moje mamka, i když se takhle chová, mám jí ráda." řekla jsem sklesle.

,,No," začal Ji-wook ,,máma roku to fakt nebude, ale to s tou babičkou mi přišlo divné, myslím, že se o tebe přece jen zajímá, jen fakt zvláštně." řekl a chtěl mi pustit ruku.

,,Je už taková, někdy je úplně super a někdy prostě... mám chuť si sbalit všechny věci." řekla jsem a jeho ruku stiskla ještě víc. 

Došli jsme před mojí ubytovnu ,,Děkuji moc za dnešek." řekla jsem a on se usmál ,,Já taky." řekl a otáčel se k odchodu.

,,Tak zatím, jo!" z ničeho nic vyhrkl ,,Mamka mi řekla, ať ti připomenu, že máš v úterý přijít." řekl a odešel. 

Já tam furt stála ztuhlá. Sakra! Zapomněla jsem, že v úterý jsou už Vánoce a že jdu vlastně k nim. 

Hned jsem vzala mobil a vytočila Kun-soo ,,Hej Kun-soo, potřebuji zítra nakupovat, takže po škole sraz na zastávce, jo?" vyhrkla jsem a ona se jen zasmála ,,Dobře." 

Když jsem přišla domů, skočila jsem hned do postele ,,Kde jsi byla? Já myslel, že už nemáš teď brigádu." řekl Hyung-soo.

,,Taky že nemám, byla jsem venku." řekla jsem a on se zasmál ,,Proč mi prostě neřekneš, že jsi byla s Ji-wookem?" řekl a sedl si vedle na postel. 

,,Jak to víš?" podivila jsem se.