Kapitola 35

43 5 1
                                    

,,Kam to jedeme?" ptal se opět Hyung-soo ,,Nepočkáš už tich pár minut?" řekla jsem a dál se dívala z okna v autobusu.


---


,,Vážně?" řekl s úsměvem, když jsme vystoupili ,,To je moje místo." řekl se smíchem. 

,,Teď už naše." řekla jsem a rozutíkala se nahoru ,,Hej!" křikl Hyung-soo a utíkal za mnou.




,,Ani nevím, co se mezi nimi stalo, nikdy mamka o tom nemluvila, proto ani neznám jméno svého otce." řekla jsem po dlouhé době vyprávění o mé matce. 

,,Myslím, že tohle místo to za chvilku psychicky nebude zvládat s našimi problémy." řekl s úsměvem, jen jsem se pousmála, ale moc se mi smát nechtělo vždy, když o tom mluvím začnu na to víc a víc myslet. 

,,Ale nemáš to lehké." řekl, ale nedíval se na mě ,,Nemusíš mě litovat." řekla jsem a on se zasmál.  

,,Proč tohle vždy říkáme, když se s něčím svěříme?" řekl pobaveně ,,Nevím." uchechtla jsem se.

Po chvilce ticha řekl ,,Můžu ti říct něco upřímně?" podívala jsem se na něj. 

,,Nahou pravdu?" optala jsem se a on se zase zasmál ,,Co? Nahou pravdu?" kývla jsem. 

,,Prostě to řekni úplně popravdě, jak to teď cítíš, i když to bude sobecké. To je nahá pravda." usmál se ,,To se mi líbí." řekl s úsměvem a začal. 

,,Jsem ti strašně vděčný, co pro mě děláš, i když nemusíš." řekl, ale stále se na mě nedíval ,,Nemáš za co." řekla jsem s úsměvem a on se na mě otočil. 

,,Teď ty." řekl ,,Já?" kývl ,,Vidíš tu někoho jiného?" řekl a pousmál se ,,Hm," zamyslela jsem se. 

,,Upřímně s tebou ráda bydlím." řekla jsem a usmála jsem se na něj a on na mě.





/ Vánoce/



,,Vážně ti nevadí být sám?" zeptala jsem se Hyung-soa. 

,,V pohodě, kam jdeš vůbec ty?" zeptal se mě. Mám mu říct, že k Ji-wookovi? Ne to nemůžu... sice říkal, že mu to mám říkat, ale tohle by ho zranilo. 

,,Pozvala mě Kun-soo." řekla jsem ,,Tak to jo, užij si to." řekl a zamával mi. 

,,Počkej!" řekl a já se otočila zpátky a všimla si, že na mě kouká. 

,,Co to máš na sobě?" zeptal se s vykulenýma očima ,,Dávej pozor, aby ti slina neukápla." řekla jsem a zasmála se. 

,,Haha." řekl a zase si lehl ,,Tak ahoj." řekla jsem a už jsem zavírala dveře ,,Sluší ti to, ahoj." řekl a já se zarazila. 

Vážně mi řekl, že mi to sluší? Ještě, že už jsem odcházela, protože jsem se určitě červenala. Užij si to Hyung-soo....

Výměnná studentkaKde žijí příběhy. Začni objevovat