Výměnná studentka

Kapitola 27

Jak slíbil, ukázal mi všechno možné, celé město a musím přiznat, už se tu docela vyznám, mohla bych i ostatním doporučit, kde jaké mají nejlepší jídlo. 

,,Kam vůbec jdeme?" zeptala jsem se ho, když jsme čekali na autobus. Pousmál se ,,Uvidíš." 

,,Už se stmívá." namítla jsem ,,Není to daleko."

Opravdu to nebylo daleko, jeli jsme docela chvíli. Když jsme vystoupili, byla kolem nás pustina a kousek dál vysoký kopec a tam stál strom. 

,,Wow." vydala jsem ze sebe a začala se smát ,,Ale to není ono, pojď." chytl mě za ruku a táhl nahoru.

,,Vážně se tam musíme šplhat?" otočil se na mě s vražedným pohledem ,,Fajn. Fajn. Už jdu."

Když jsme to vyšli už zapadalo slunce ,,Dobře, tohle už nádhera je." uznala jsem a sedla si pod strom a koukala na západ. 

Hyung-soo si sedl vedle mě a koukal se taky. Bylo to opravdu krásné místo, taky tam nikdo nebyl, takže tu byl klid. 

,,Chodívali jsme tu všichni." řekl a podíval se do země s lehkým úsměvem.

,,I s mámou, i když jsem byl docela malý, pamatuju si to všechno, sestře se tu nechtělo lézt a moje mamka to tak tak zvládla vylézt, bylo to pro ní těžké, protože byla nemocná." řekl a na chvíli se odmlčel, ale pokračoval.

,,Když mamka tu nemoc nezvládla, všichni jsme to nesli špatně, ale táta nejvíc, sestra mu tenkrát hodně pomohla." když jsem se na něj otočila, měl slzy na krajíčku.

,,Ten večer se sestra měla vracet od kamarádky, ale bylo už hodně pozdě, chtěl jsem jí vyzvednout, ale byl jsem domluvený s Ji-wookem a ona nechtěla, ať to zruším. Šel jsem tedy s Ji-wookem do jednoho klubu za ostatníma. V tom hluku jsem neslyšel, že mi zvoní mobil a všiml jsem si toho až po hodině, že mi sestra volala, když jsem jí volal zpátky nebrala to. Pak mi volal otec, ať přijedu za ním do nemocnice." řekl a utřel si slzy, já ho pohladila po zádech.

,,Když jsem tam dorazil, otec tam seděl a celý se třásl, přitom brečel. Táta nebyl schopný mi to říct, tak se toho ujal doktor. Řekl mi, že sestra měla nehodu, že jí srazilo auto, že to nepřežila, protože jelo moc rychle a ona skočila přímo do silnice. Když jsme byli později na policii, dozvěděli jsme se od svědků, že to vypadalo, jakoby utíkala před někým, furt se za sebe otáčela a utíkala jako o život, v tu chvíli jsme si uvědomil, proč mi volala." řekl a nedokázal přestat brečet a já ho objala. Nevím, co mu mám na to říct, je to strašné. 

,,Celou dobu se za to nenávidím." říkal mezi vzlyky ,,Pšt to je dobrý, nemůžeš za to." snažila jsem se ho nějak uklidnit. Cenu utěšovatelky, bych fakt nikdy nezískala. 

,,Táta už to nezvládal, začal pít a šlo to s ním z kopce. Ten večer jak jsem tě uviděl, jak tě obtěžují ti chlapy, šel jsem zrovna za sestrou, v ten den jsem přišel domů a táta nikde a moje motorka taktéž." 

,,On se pro tebe určitě vrátí, jen se musí dát do kupy." vydala jsem ze sebe, ale ani já jsem moc tomu nevěřila.