Výměnná studentka

Kapitola 23

Ale šla jsem na místo, kde jsou doufala, že bude, protože jsem ho tam vždy našla... na hřbitově.

Venku už byla tma a velká zima. Když jsem došla k hřbitovu, hlavní brána byla zavřená.

,,Sakra, tak kde jsi?!" naštvala jsem se a koukla k tomu hrobu, ke kterému chodí. ,,Bože." vzdychla jsem a viděla ho, jak s flaškou leží vedle hrobu.

,,Co mám dělat?" rozhlédla jsem se kolem a uviděla na plotě jedno pěkné místo, po kterém bych mohla ten plot přelézt. 

Když jsem byla nahoře a koukala se na tu výšku, ze které jsem měla seskočit, říkala jsem si: Vážně? Vážně tohle dělám? 

Nakonec jsem bezpečně seskočila dolů a šla k němu ,,Hej! Co tu sakra blbneš!?" vyjekla jsem na něj, ale on se na mě ani nepodíval.

,,Běž pryč." řekl úplně bez duše ,,Hej," použila jsem smutný tón hlasu a sklonila se k němu ,,co se stalo?" řekla jsem starostlivě.

,,Máš pravdu, co když se táta nevrátí..." začaly se mu po tváři kutálet slzy ,,Co mám teď ksakru dělat!" měl tak zlomený hlas, přitáhla jsem si ho do objetí a začala hladit po zádech.

,,To zvládneš." řekla jsem mu a přemýšlela, jak se odsud dostaneme.

♡

,,Co tam děláš? Ty ses vkradla na hřbitov!?" 

,,Co? Ne! Tak trochu... hele Ji-wooku-" snažila jsem se uklidnit ,,Proč mě uprostřed večera taháš na hřbitov! Co tam vůbec děláš? Zbláznila jsi se?!" 

,,Hej! Nejsem tu dobrovolně." řekla jsem a začala jsem mu všechno vysvětlovat. Nechápavě na mě koukal. 

,,Proč mu mám pomáhat?" řekl po chvíli s ledovým obličejem, jen jsem protočila očima ,,Žádám tě o to já, pomoz mi prosím, dostat ho odsud a dovést domů." řekla jsem a prosebně se na něj podívala. 

Povzdechl si ,,Fajn." 

Ji-wook byl silný, takže jsme naštěstí Hyung-soa dostali pryč. Ji-wook si ho dal na záda ,,Odvedu ho domů, můžeš už jít." 

,,Počkej! Ty nevíš, kde bydlí." řekla jsem mu ,,Jo vím, byl jsem už u něj." řekl a chtěl pokračovat v cestě ,,Už tam nebydlí." vyhrkla jsem. 

Zpátky se na mě otočil ,,Jak to víš?" řekl.

,,Má teď problémy," podívala jsem se na něj ustaraně ,,odneseme ho ke mně." řekla jsem a otočila se mým směrem.

,,Co? Tak to ne, odnesu ho ke mně, mý rodiče ho mají rádi." řekl a bez dalších slov odešel. 

Vrátila jsem se zpátky na pokoj a šla si lehnout, byla už skoro jedna hodina. Uvažovala jsem nad tím, jak měli ti dva silné přátelství a co se stalo, že se přestali bavit.