Výměnná studentka

Kapitola 32

,,Jak to víš?" podivila jsem se.

Usmál se a ukázal na okno ,,Když jsem tě vyhlížel, viděl jsem, jak tě doprovázel." řekl a sklonil se  k mému uchu ,,Proč nechceš, abych to věděl?" řekl a zvednul koutek do poloúsměvu. 

Naskočila mi okamžitě husí kůže, které si byl vědom. Sakra, s tímhle mě už štve! 

Zvedla jsem se a naklonila se blíže k němu... když může on, proč ne já? 

Naklonila jsem se k němu a koukla mu do očí ,,Mám ti to odteď říkat?" řekla jsem s poloúsměvem a zase se přiblížila k jeho uchu ,,Hm, to s tebou odteď budu mluvit asi nějak moc často." řekla jsem provokativně. 

On se hned zvedl a koukal na mě s vykulenýma očima ,,Co to do tebe vjelo?" nervózně se uchechtl a prohrábl si vlasy, řekla bych, že jsem ho dostala.

,,Copak? Já nic nedělám." řekla jsem a rozešla se k němu s poloúsměvem. On začal couvat. Uvnitř jsem se chtěla začít smát, ale vydržela jsem to. Takový je to pocit? Uchechtla jsem se.

,,V-víš, já musím si někam odskočit, málem jsem na to zapomněl." řekl a rychle se ztratil za dveřmi. 

Jakmile zavřel dveře, začala jsem se smát. ,,Vlastní medicína, mu nevoní?" řekla jsem si a začala se smát ještě víc. 

Po takové hodině se vrátil, já už ležela v posteli a projížděla internet. Koukala jsem se na nějaké pěkné šaty na tu večeři, protože žádné nemám. 

Šel se osprchovat a pak si lehl ke mně a to dost daleko až jsem se divila, že nespadl. Zasmála jsem se ,,Já nekoušu." řekla jsem.

,,Dneska to tak trochu vypadalo." řekl, ale furt se neotáčel. Usmála jsem se pro sebe a radši změnila téma ,,Za chvíli jsou Vánoce, vážně budeš sám?" zeptala jsem se a on jen kývl.

,,Nevadí mi to." řekl a zachumlal se do peřin ,,Dobrou." řekl, položila jsem mobil a šla spát taky ,,Dobrou." 

Ráno mě vzbudil vyšilující Hyung-soo ,,Myung-Sook vstávej!" řval na mě a já se snažila probudit ,,Co je?" vydala jsem ze sebe ještě ospale. 

,,Ty jsi nenastavila budík, pohni, jinak přijdeme pozdě!" řekl a začal se chystat.

,,Tebe trápí, že přijdeš pozdě? Tebe?!" řekla jsem udiveně a pomalu se zvedala ,,Je poslední den, chci přijít včas." řekl a začal chystat tašku i mi. Jen jsem se pousmála a začala se chystat. 

Když jsme dobíhali ke škole bylo za tři minuty osm, takže jsme to tak tak stihli. 

,,Dejte prosím lavice ke stranám, všichni si sedneme doprostřed." řekl učitel a my se do toho pustili. 

Koukali jsme se na různé videa, taky si pouštěli písničky i zpívali, zahráli jsme i nějaké hry a samozřejmě si povídali. Ke konci jsme dali zase lavice zpátky.

,,Dávejte o prázdninách na sebe pozor a hlavně si odpočiňte." řekl učitel a my kývli ,,Pěkné Vánoce a Nový rok!" řekl ,,Vám taky!" zakřičeli jsme a vydali se do jídelny. 

,,Dneska má prý být extra dobrý oběd, když je to poslední den." řekla mi s nadšením Kun-soo ,,To jsem zvědavá." řekla jsem a zasmála se. 

Když jsme vešly do jídelny, opravdu jsem se nestačila divit. Bylo tam od všeho trochu, mohli jsme si sami vybrat, co chceme.

,,Vidíš, říkala jsem to!" rozeběhla se Kun-soo k jídlu ,,Počkej na mě!" křikla jsem a utíkala za ní. 

,,Proč vůbec chceš dneska na nákupy?" zeptala se Kun-soo, když se rozvalila s plným břichem na židli.