Jenom jsme se líbali, Šárka nechtěla povolit... Potom jsem odemkl a šel pro papíry co Míša chtěla dát Šárce během toho co jsme byli v kanclu.
Ubulená se tam bavila s Libunou.D: ,,Nemáte co na práci?"
M: ,,Nech nás laskavě na pokoji a věnuj se manželce." řekla naštvaně.
Nic jsem neřekl, jen jsem zakroutil hlavou a šel zpátky do kanclu za Šárkou.
D: ,,Tady je máš." podal jsem jí je a sedl si na okraj stolu.
Š: ,,Jsi hodnej, děkuju." usmála se a dala mi pusu, ale nebyl bych to já a nezačal jí líbat. Potom tam ale vlítla ubulená.
M: ,,Omlouvám se, že ruším, ale vezou příjem."
D: ,,Jdu tam." vstal jsem ze stolu, pořádně políbil Šárku a šel s ní na příjem.
D: ,,Tak co vezete?"
H: ,,Pád z 5 metrů, dopadl naštěstí do hromady písku, takže se pád zmírnil, ale i tak je nestabilní, museli jsme ho jednou vracet zpátky, zaintubovaný, 1mg adrenalinu už v sobě má, ale pořád je na hraně."
D: ,,Fajn, jedeme na CT a potom okamžitě rovnou na sál." koukl jsem se na Libuši.
L: ,,Zařídim."
D: ,,Ty pojď se mnou." vzal jsem jí za ruku.
M: ,,Říkala jsem ti, že nemáš na mě sahat!" ucukla hned.
D: ,,Nedělej furt hysterku a jedu.."
Podívala se na mě tak, že by mě propálila pohledem.
M: ,,A ty kdyby si nebyl furt tak zaostalej, tak by ti mohlo dojít, že ty tvoje dotyky a ošahávání mi je nepříjemný nebo to, že jsem měla a mám problémy..."
D: ,,Tady je maj všichni...Rozhodně to nebude zajímat mrtvý pacienty, jejich rodinu a nebo pacienty."
M: ,,Ty si fakt idot... Nic o citech nebo něčem takovým nemáš páru a kdyby sis zažil co já, tak takovýhle debity nikdy v životě z huby nevypustíš." obešla mě a šla do umývárny. Šel jsem za ní.
Čekali jsme tam asi 10 minut, než přivezli pacienta.
Oba dva jsme se převlíkli a byli spolu v umývárně.
D: ,,Hele jestli potřebuješ pomoct, tak si sedni s Jirkou, on je..." ani jsem to nedořekl a skočila mi do toho.
M: ,,Cvokař? To vim taky... Nepotřebuju ho."
D: ,,No evidentně jo, když si s emocema úplně jinde."
M: ,,Víš o mně úplný prd, tak se laskavě starej o sebe a ne furt o mě."
D: ,,A nechceš mi říct co se děje?"
M: ,,Nechci.. Rozhodně ne po tom co si o mně říkal a jak si se ke mně choval. Myslela jsem si, že jsi fajn chlap a že je s tebou sranda, ale jsi stejnej jako ostatní chlapy... Nadržený prase co to chce za každou cenu."
D: ,,Jsem nemocnej, nemůžu za to."
M: ,,Tak se začni léčit."
D: ,,Ale jinak než si myslíš."
M: ,,To je tvůj problém, ne můj. Já tě mýma problémama taky neobtěžuju." řekla rázně.
D: ,,Jen jsem ti chtěl vysvětlit proč jsem takovej."
M: ,,Mně je to ale jedno.. Stejně jako já můžu bejt jedno tobě.. Budeš se tady mejt ještě dlouho nebo si projdeme plán operace?"
D: ,,Projdeme si ten plán."
Prošli si rychle plán a šli na věc. Mery mi jen asistuje a já jí občas z něčho vyzkoušim co by udělala a tak.
ČTEŠ
Chci aby byla šťastná
Short StoryCelá povídka bude z pohledu Davida. Marie "Mery" Černá je sama na svýho pubertálního bráchu Kida. Rodiče jim před necelými 2 měsíci zemřeli při dopravní nehodě, kterou zavinil opilý řidič. Mery s rodiči už nebydlela, ale jezdila za nimi často na náv...