Chci aby byla šťastná

Já ti nechci ublížit

Mery skoro celej den trápilo to, co se stalo tak vážnýho, že jí to Kid nechce říct. Nebylo jí dobře a tak si lehla. Prospala skoro půlku dne. David jí nosil čaj, pití, něco k jídlu a staral se o ní. Potom zkusil i oběd, kterej se povedl. To dorazil i Kid ze školy.
K: ,,Ségra jsem doma."
David vyšel z kuchyně.
D: ,,Potichu, Mery spí."
K: ,,Jak to? Si jí něčim nadopoval?"
D: ,,Ne... Ale trápí jí to, co jí nechceš říct."
K: ,,A taky vim proč, protože by se trápila a obviňovala ještě víc. Stačí, že jí deptáš ty."
D: ,,Tak hele ty smrade! Už tě mám plný zuby, stejně jako Mery.. Jestli se ti to líbí nebo ne já Mery miluju a tak to tak i zůstane.. Docela smutný, že zrovna ty mi něco vyčítáš, když jedinej, kdo Mery trápí jsi ty. Celý dny jsi pryč, nezajímáš se o ní, nevíš co jí trápí, děláš jenom problémy a naschvály... Kdy si jí naposledy řekl, že jí máš rád nebo kdy si jí naposledy objal? Jen tak prostě. To, že jí budeš ničit jakejkoliv vztah jí fakt nepomůže a naopak jí ubližuješ víc a víc."
K: ,,A ty si psychouš nebo co?"
D: ,,Nejsem psycholog, ale poznám to."
K: ,,Mě chceš zatlačit do kouta?"
D: ,,Ne, ale začni se chovat na tvůj věk a zamysli se nad tim co jsem ti řekl."
Kid beze slov odešel do pokoje a David do kuchyně, kde už byla Mery.
D: ,,Jak ti je?" pohladil jí po zádech. 
M: ,,Nic moc, slyšela jsem vás jak jste se bavili."
D: ,,Promiň, ruply mi nervy."
M: ,,Nic se neděje, já se ti spíš divim, že si to vydržel tak dlouho, ale máš pravdu."
David Mery objal a ona jeho.
D: ,,Dáš si jídlo?"
M: ,,Ty si vařil?" zasmála se.
D: ,,No, byl to takovej pokus, ale snažil jsem se."
M: ,,A co si dělal?"
D: ,,Francouzský brambory."
M: ,,Tak trošku si dám." přikývla Mery.
David jí i sobě nandal a začali jíst. Asi po 5 minutách přišel i Kid.
K: ,,Je něco k jídlu?"
D: ,,Francouzský brambory." kývl hlavou na sporák, kde brambory byly.
K: ,,Ok."
Mery se na něho otočila.
M: ,,Řekneš mi už konečně proč si se popral a o čem neměl ředitel mluvit?"
K: ,,Ségra já ti nechci ublížit ještě víc."
M: ,,Jenže ty nechápeš, že timhle zatajováním, lhaním a to jak se k Davidovi chováš mi ubližuješ ještě víc?"
Kid si nandal jídlo a sedl si ke stolu.
M: ,,Tak co?"
K: ,,Jeden kluk se mi posmíval, že nemám rodiče a že musim žít se ségrou co je magor a taky se smál, že si 2x skončila na psychárně. Že jsem ze slabší ani ne rodiny a nikdy nebudu mít normální život. Říkal jsem mu, aby mi dal pokoj, že za to nemůžeš a že rodiče zemřeli, ale on provokoval dál a tak jsem to nevydržel a začali jsme se rvát."
M: ,,Neřeš tyhle kluky. Nestojí ti za ty problémy. Jsi hodnej, že si se mě zastal, ale neper se, fakt ti to za to nestojí. Díky Davidovi jsem se z toho dostala a jsem teď šťastná. Ještě víc šťastná bych byla, kdyby si s nim vycházel."
K: ,,Když ti to udělá radost, ale nečekej, že budeme velký kámoši."
D: ,,Mně bude stačit to, když na mě přestaneš bejt drzej a nebudeš mi furt připomínat mojí minulost."
K: ,,Ok." přikývl Kid.
M: ,,A bude se to nějak dál řešit?

Bude nebo si to "odskáče" jen Kid?