Celá povídka bude z pohledu Davida.
Marie "Mery" Černá je sama na svýho pubertálního bráchu Kida. Rodiče jim před necelými 2 měsíci zemřeli při dopravní nehodě, kterou zavinil opilý řidič. Mery s rodiči už nebydlela, ale jezdila za nimi často na náv...
Mery dorazila domu. Když odemykala, tak nebylo zamčeno, přitom, když šli s Davidem ráno do práce, tak David zamykal. Opatrně vešla dovnitř. Položila si batůžeš na botník, sundala si kabát a šla opatrně do kuchyně. Tam nikdo nebyl, v ložnici a ani u Kida v pokoji. Poslední co zbývalo byl obývák.. Když tam Mery vešla, stál tam David s obrovským pugetem bílých růží. Bylo to tam celý vyzdobený, všude srdíčka, balonky a balonky, který byly z písmen "ONE YEAR". M: ,,Daví?" zasmála se a opatrně k němu šla. D: ,,Ahoj." usmál se a dal jí pusu. ,,Ten je pro tebe." podal jí puget. M: ,,Děkuji, je krásnej." usmála se. D: ,,To jsem rád, že se ti líbí.." M: ,,Co je? Jsi nějakej takovej roztěkanej." D: ,,Nic." pousmál se. ,,Krásný první výročí." M: ,,Děkuju, tobě taky." dali si pusu a pevně se objali. ,,Já pro tebe taky něco mám." usmála se. ,,Hned jsem tady." D: ,,Dobře." přikývl David. Mery šla pro dárek do ložnice. Když se vracela zpátky, tak měla hlavu dolu a koukala se na ten dárek. Vešla do obýváku a stoupla si blíž k Davidovi. M: ,,Ako..." ani to nedořekla, protože jen co zvedla hlavu, tak se rozbrečela. David před ní klečel. D: ,,Vezmeš si mě?" M: ,,Ano, ano!" vykřikla Mery. David jí nasadil prstýnek a Mery mu padla kolem krku. Pořád brečela a pevně se ho držela. David jí taky pevně objímal. Potom se od sebe oddělili a několikrát se políbili. D: ,,Ještě vydrž, otoč se zády ke dveřím a zavři oči. Mám pro tebe ještě jedno překvapení." M: ,,Kam jdeš?" D: ,,Neboj, hned jsem tady." Mery kývla, otočila se a zavřela oči. Chvilku čekala a slyšela Davida jak říká. D: ,,Nežer mě furt, ty pitomečku malej." Mery se zasmála. David si stoupl za ní. D: ,,Můžeš se otočit, miláčku." Mery když se otočila, tak se rozbrečela znova. David držel malou chlupatou kuličku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
M: ,,Ten je dokonalej." D: ,,Jo, ale hrozně kouše." M: ,,Slyšela jsem." zasmála se a vzala si ho od Davida.. M: ,,Ty si krásnej." hladila ho a pusinkovala ho. ,,Děkuju, Daví." D: ,,Není za co." usmál se. ,,A promiň, že jsem ti to nebral. Jel jsem pro něho a nemohl jsem ti to zvednout, jinak by si to poznala a taky promiň, že jsem odešel bez tebe a neřekl ti nic. Mělo to bejt překvapení." M: ,,Je pravda, že jsem byla hodně naštvaná, ale za tohle? Ty si tak dokonalej." políbila ho a pevně ho objala. ,,Jak tě vlastně napadlo mi pořídit psa? Nikdy jsem se o tom nezmínila a hlavně tak rychle?" D: ,,Měli jsme takovou poradu s Kidem. Hledal jsem do tý doby, než jsem našel a měl jsem štěstí byl poslední nedaleko Rubavy a taky byl nejmenší z celýho vrhu." M: ,,Ale je krásnej a kouzelnej." pohladila Mery pejska. ,,Takže on o tom věděl taky?" D: ,,Jo i Míša." zasmál se. M: ,,To jsou teda.. Ale je to dokonalý... Ty si dokonalej." D: ,,Ty taky." Mery dala hafíka na zem a tem začal všechno učuchávat. M: ,,A je to fenečka nebo pejsek?" D: ,,Pes a jaký mu dáš jméno?" M: ,,Noo, to právě nevím." zasmála se a koukala se jak lítá všude možně.
