Chci aby byla šťastná

Správnej čas

Mery dneska jde na kontrolu k doktorce a nechat si předepsat antikoncepci. Modlí se, aby nebyla v tom. Jednou chce být mámou, ale teď je na to ještě brzo. Jsou s Davidem spolu pár dní a ona se bojí, že by jí po čase David mohl opustit a ona by musela bejt na to malý sama. Samozřejmě má i Kida, ale ten by je neuživil a navíc ještě ani nemá dodělanej gympl, natož aby měl práci. David jde s Mery. Dneska mají odpolední, ale Mery objednaná už na 9 ranní.
Je půl 8 a oba dva zrovna vstávají.
D: „Dobrý ránko." dal jí pusu na tvář. M: „Tobě taky." pousměje se.
D: „Jsi nervózní?"
M: „Ani nevíš jak moc." přikývla Mery. D: „Dopadne to jak to dopadnout mělo. Buď budeme 4 nebo si ještě nějakou tu chvilku hold počkáme. Myslim si, že si to malý vybere správnej čas."
M: „Si studoval filozofii nebo co, že z tebe padaj takový moudra." zasmála se Mery.
D: „Nee." zasmál se i David. „Jen tě chci trošku rozveselit a hlavně ti říct to, že ať už těhotná budeš nebo ne,
pořád tě budu milovat, hm?" dal jí pusu na čelo. ,„Aby sis nemyslela, že po tom co otěhotníš si sbalim kufr a půjdu. Nepůjdu nikam, jo?"
M: „To si mě fakt uklidnil.. Ne fakt, jsi zlatej." přitulila se k němu Mery. Za chvilku jim do ložnice vtrhnul Kid.
K: „Sorry, já jenom, že je půl 8 a vy nikde."
D: „Dneska máme odpolední, ale Mery jde na vyšetření."
K: „Jaký? Ti něco je ségra?"
M: „Není mi nic. Jen si nechám napsat antikoncepci a zjistit jestli nejsem v tom."
K: „Jo ahá, tak snad to vyjde. Už musim, čus."
D: „Čau."
M: „Ahoj."
Kid zavřel dveře a vyrazil do školy.
D: „Já zatim připravim snídani jo? Ještě můžeš chvilku lenošit." dal jí pusu na tvář a zvedl se.
M: „Jsi hodnej." usmála se Mery a zavrtala se zpátky do peřiny. Vydržela tam ale jen chvilku, protože se jí začalo dělat špatně a tak musela běžet na záchod.. David to samozřejmě slyšel a hned běžel za ní.
D: „Dobrý?" hladil jí po zádech a držel jí vlasy.
M: „Snad jo.."
D: „Já bych řekl, že to je víc než jasný ne?"
Mery se zvedla, opláchla se. Chvilku stála nehybně opřená o umyvadlo. David slyšel, že brečí.
D: „Notaak, zlatoo. To bude dobrý." objal jí pevně. „Slibuju ti, že se o tebe i to malý postarám."
M: „Já vim, ale proč zrovna teď.. Proč to nemohlo přijít dýl. Vždyť já mám za necelej rok a půl atestaci a to s malým dítětem fakt nepůjde.."
D: „Ale prosim tě. To víš, že půjde. Já i Kid ti budeme pomáhat a ty zvládneš i atestaci."
M: „No, to nevím."
D: „Ale já jo." Nasnídali se, teda spíš jenom David.
Mery měla žaludek na vodě a měla obrovskej strach.. Pomalu se blížili na urgent a Mery byla čim dál tim víc nervóznější.
D: „Dopadne to tak, jak to dopadnout mělo." dal jí pusu do vlasů a pokračovali v cestě.

Má to Mery jen z nervozity nebo se začíná "ozývat" malej Hofík?😏