Chci aby byla šťastná

Omluva

Přesuneme se tak o dva týdny dopředu. Šárka se odstěhovala do Prahy (ví to jen pár lidí) a s Davidem jsou v rozvodovým řízení. Vrchní sestrou se stala Míša. David se Mery úspěšně vyhýbal. Mery poprosila Míšu, aby jí nedávala na případy s Davidem. Oba dva si od sebe odpočinuli a potkávali se maximálně v bufetu.. David není ten typ co by se šel omluvit hned a první i když se Mery nemá absolutně za co omlouvat. David se za celou dobu jí neomluvil. Ale řekl si, že by měl.

Pohled Davida:
Hledal jsem Mery, abych se jí omluvil. Zatim jsem se úspěšně vyhýbal já jí a ona mně. Hledal jsem jí všude, ale nakonec jsem jí našel v bufetu, naštěstí se bavila s vrchní, taky docela kočka😏, ale má přítele, takže nic.
D: ,,Můžu?"
M: ,,Chceš mě zase poučovat, že se flákám?"
D: ,,Ne.."
Mí: ,,Nechám vás tu o samotě." zvedla se a odešla.
M: ,,Tak co je?" zeptala se mě nejistě.
D: ,,Nepůjdeme někam víc do soukromí?"
M: ,,Na to zapomeň!" řekla rázně. ,,Nenechám se zase obtěžovat. Zůstaneme hezky tady."
D: ,,Dobře, nechci tě obtěžovat a kdybych věděl čím sis prošla, nechoval bych se tak, jak jsem se choval.. Je mi to líto. Myslím to, co sis zažila i to, co jsem ti udělal já."
M: ,,Já ti ale do postele nevlezu.. Na to máš snad Šárku ne?"
D: ,,Nechci tě do postele. Už ne, odstěhovala se do Prahy už nadobro a skončila tady. Rozešli jsme se."
M: ,,Udělala dobře.. Aspoň se nebude trápit."
D: ,,To je pravda. A tu omluvu opravdu myslím vážně, promiň."
M: ,,Nemysli si, že ti odpustim hned... Bylo to pro mě fakt těžký období, který si nedokážeš představit.. Myslela jsem si, že je to pryč, ale není."
D: ,,Chceš domluvit sezení s Jirkou?"
M: ,,Ne, zvládnu to sama."
D: ,,Dobře."

Mery měli odpolední do 11 a já měl noční do 6. Bylo něco před 11 večer.. Byl klid, seděli jsme s Mery na příjmu a povídali si.
D: ,,Bodygard ti přišel." zasmál jsem se.
K: ,,Nech si kecy na koledu.."
M: ,,Kide... Ahoj."
K: ,,Čau ségra, jdeš?"
M: ,,Jasně." usmála se. ,,Jdu se převlíknout."
Mery odešla a my dva tam byli sami.
K: ,,Doufám, že to skončilo a omluvil ses jí."
D: ,,Nepřijde ti, že si drzej? Já ti tykání nenabídl."
K: ,,To mně je úplně u prdele... Takovým jako si ty já tykám, ať se jim to líbí nebo ne.. Tak co omluvil ses jí?"
D: ,,Ona ti to řekne Mery sama."
K: ,,Víš jakou máme dohodu.."
D: ,,O žádný nevim." pokrčil jsem ramenama.
K: ,,Šahneš na ní nebo jí zase budeš obtěžovat, tak tě zabiju!"
D: ,,Dal jsem tvý ségře pokoj, normálně se spolu bavíme jako kamarádi."
K: ,,Jenom aby..." koukl se na mě podezdřívavě.
D: ,,Se jí zeptej, když mi nevěříš."
K: ,,To se neboj, že se zeptám... Běda jakmilemi něco řekne nebo naznačí."
D: ,,Uklidni se jo? Mery jsem se omluvil, nepřijala to úplně na 100%, ale už jsme za dobře."
K: ,,Ok."
M: ,,Tak co jdeme?"
K: ,,Jasně." 
M: ,,Tak klidnou službu."
D: ,,Díky." usmál jsem se na ní. Ten její brácha mě probodával pohledem.
M: ,,Ahoj."
D: ,,Ahoj."
On nic neřekl a odcházel. Mery ho doběhla a vyšli z urgentu.

Kdy by mohl přijít ten "bod zlomu"?