Zůstaň

5. KAPITOLA

LYDIE

Ráno se probudím s úsměvem na tváři. Dneska je sobota, což znamená, že nemám vůbec žádné povinnosti. Nebo jasně, musím se chvíli učit a dodělat úkol do školy, ale to je oproti dlouhým přednáškám nic. Sobota je u mě většinou ve znamení úklidu bordelu, který se tu přes týden vždycky nahromadí, většinou taky nákupu a hlavně chodím večer do posilovny, což je jedna z mých nejoblíbenějších aktivit.
Vyskočím z postele, nasadím si chlupaté papuče a otevřu okno, ze kterého mě ozáří teplé sluneční paprsky. Dojdu do kuchyně, postavím vodu na čaj a zalezu do koupelny. Nořino pozdní stávání má tu výhodu, že v sedm, kdy vstávám já, je všude klid a volná koupelna. Svléknu se z pyžama a vlezu do sprchového koutku, odkud na sebe pustím příjemně chladnou vodu. Využiju času a rovnou si umyju vlasy a oholím nohy.
Nechám vlasy volně schnout, dám si na obličej svou oblíbenou černou masku a převléknu se do vytahaného trička a kraťasů. Zaliju si čaj, připravím snídani a zrovna ve chvíli, kdy se usadím k televizi, zazvoní zvonek. Z Nořina pokoje se ozve hlasité zabručení. Doběhnu ke dveřím a otevřu člověku, kterého bych tu čekala ze všech nejmíň.
„Pardon, asi jsem si spletl byt. Přišel jsem za Lydií," pronese Hunter vážným tónem.
„Hahaha," ušklíbnu se. „Co tu děláš?"
„Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi v pohodě. Včera jsi vypadala dost smutně."
„No jo, nebýt tebe, asi bych tam seděla doteď," zasměju se.
„Pustíš mě dál?"
Podezíravě se zamračím. „A proč bych to měla dělat?"
„Protože mám chuť na kafe a ty mi dlužíš," mrkne na mě. Obejde mě, zuje si boty a bez dovolení vejde do bytu. „Jé, jídlo!" zajásá při pohledu na talíř s tousty, které jsem si zrovna připravila. Posadí se na pohovku a do jednoho se zakousne.
„Hej!" okřiknu ho a vytrhnu mu talíř z ruky.
„Ty byly asi tvoje, co?"
„Ne, vůbec ne. Vždycky vařím i pro lidi, kteří by se tu mohli náhodou objevit a chtít mi sníst snídani," pronesu ironicky.
„Fakt? Tak skvělý!" zazubí se, naprosto ignorujíc mou ironii.
Hunter si s chutí vychutnává toust a mně mimoděk sjede pohled k jeho vypracovanému hrudníku. Obtáhlé bílé tričko mu zdůrazňuje svalnaté ruce, na jejichž trénování asi musí trávit dlouhé hodiny. Taky jak jinak, je to hokejista. A co jsem slyšela, taky je skvělej v posteli, což mě vůbec nepřekvapuje. Tyhle ruce musí umět zázraky.
„Sedmikrásko?" ozve se náhle. Vzhlédnu zpátky k jeho obličeji a tváře mi rázem zrudnou.
Byla jsem přistižena.
„Promiň, co jsi říkal?"
Hunter se pousměje. „Ptal jsem se, co máš v plánu na večer."
„A proč tě to zajímá?"
„Prostě normální otázka, Sedmikrásko. Neznáš běžné konverzační otázky?" zasměje se a ukousne si obří sousto toustu. Vyskočí na nohy, dojde až ke mně a ukradne mi z ruky talíř, na kterém leží druhý toust. S krutým úsměvem se do něj zakousne a když sousto kouše a dívá se mi do očí, poprvé si všimnu jeho nejroztomilejších ďolíčků ve tvářích. Nejsou nijak extra výrazné, ale když je teď jen několik centimetrů ode mě, jsou nepřehlédnutelné. Jeho mužné tváři to dodává nádech dětské roztomilosti.
Je to úplně poprvé, co si upřímně řeknu, že se mi líbí.
Hunter Black se mi líbí.
„Právě jsi mi snědl snídani," zkonstatuju, když se vymaním ze sítě myšlenek.
Hunter přikývne a odnese talíř ke dřezu. „Kde máte pánev?"
Pánev? „Pánev?"
„Udělám ti vajíčka," pronese klidně.
„Proč bys mi dělal vajíčka?" nechápu.
„Protože jsem ti snědl snídani a já ti na oplátku udělám ty nejlepší vajíčka, cos kdy jedla," zazubí se.
„Nemusíš mi vařit vajíčka," zavrtím hlavou.
„Ale já chci," ujistí mě a začne prohledávat všechny skříňky. Zajásá, když konečně najde velkou pánev. Vyndá z lednice tři vajíčka, máslo a okurku. „Ty si běž smazat tu strašidelnou černou věc, co máš na obličeji," pobídne mě pobaveně.
„To je maska," informuju ho s úsměvem, který nějak celé ráno nedokážu setřást.
Nechám Huntera v kuchyni, což mě trochu děsí, ale zároveň jsem zvědavá, co mi připraví. Já se zatím schovám do koupelny, kde ze sebe smyju masku a namažu si obličej krémem. Pročešu si vlasy, které už téměř stihly uschnout, a dofoukám je. Nechám je přirozeně splývat na ramena a když vyjdu z koupelny, abych zkontrolovala Huntera, jestli nám nevypálil kuchyni, ani si mě nevšimne. Stojí zády u plotny, takže mám parádní výhled na jeho pevné pozadí.
Rychle ale pohled odtrhnu a vběhnu k sobě do pokoje, kde svůj ošuntělý outfit vyměním za černé legíny a volné tričko s nápisem Weekend person.
Když se vrátím do kuchyně, Hunter už nandává na talíř. Předloží přede mě vajíčka, která jsou konzistencí někde mezi hustými a tekutými – přesně jak to mám ráda. Vedle na talíři je krajíc celozrnného chleba, který Nora na moje požádání koupila, a vedle nakrájená okurka.
„Tak co?" zeptá se mě Hunter sebejistě, když spolknu první sousto.
Vzhlédnu k němu a povzdychnu si. „Jsou skvělý," přiznám.
Hunter se vítězoslavně zazubí. „Nepochyboval jsem, že ti budou chutnat. Vajíčka jsou moje specialita."
„Takže kromě hokeje umíš i vařit?" vyzvídám. Hunter se posadí vedle mě a zavrtí hlavou.
„Umím připravit maximálně ty vajíčka," zasměje se. „Ty umíš vařit?"
Pyšně přikývnu. „Máma mě učila vařit odmalička."
„Tak to abys mi někdy uvařila," mrkne na mě. „No nic, už budu muset jít. Za chvíli mám trénink."
„Jasný," kývnu nepřítomně. Chuť vajíček je až příliš dobrá, abych se dokázala soustředit i na něco jiného.
„Tak zase někdy, Sedmikrásko."
„Pa, Huntere."

„Zdálo se mi to nebo jsem slyšela mužský hlas?" zeptá se mě o hodinu později Nora, která se konečně vyhrabe z postele.
„Stavil se tu Hunter," prohodím.
Nora se zastaví na cestě k varné konvici a hodí po mě podezíravým pohledem. „Hunter? Jako Hunter Black?"
„Jo," přisvědčím.
„Takže tě přišel navštívit Hunter Black," řekne, jako by se to snažila zpracovat.
„Včera mě odvezl z toho večírku, když jste se s Bradem někam vypařili. Neměl mě kdo odvést a on se nabídl. Dneska se jen přišel zeptat, jestli jsem v pohodě."
„Hunter Black," opakuje nechápavě. „Páni, Wilsonová, asi jsem tě špatně odhadla, když jsem si myslela, že žiješ nudnej život. Nikdo, kdo se zajímá o Huntera Blacka, nežije nudnej život," zazubí se.
„Já se nezajímám o Huntera Blacka," zavrtím hlavou. „Jen mě přišel zkontrolovat, to je celý."
„Takže myslíš, že takhle chodí kontrolovat každou holku v kampusu? Ne, nechodí. Hunter Black chodí jen za holkama, co ho berou."
„Uvědomuješ si, že ho pořád nazýváš celým jménem?" zasměju se.
„Pane jo, Hunter Black po tobě určitě jede," pronese. Má poznámka jí je zjevně u zadku.
„Je to jen kámoš. Rozhodně po mně nejede, to tě ujišťuju."
Nora pokrčí rameny. „No jak myslíš, ale říkám ti – dej si pozor. Hunter Black to s holkama umí. Zamiluješ se do něj dřív, než si to vůbec uvědomíš."