Zůstaň

39. KAPITOLA

LYDIE

„No nazdar, cizinče!" pozdraví mě Nora zvesela, když vejdu do bytu. „Udělala jsem kafe." Přátelsky ji obejmu a pak odhodím tašku ke zdi. Plácnu sebou na pohovku a pohlédnu jí do průzračně modrých očí. „Řekla jsem mu, že ho miluju, Noro."
Nora vykulí oči a otevře pusu dokořán. Pak ji zase zavře a zhluboka se nadechne. „Tak to bude chtít něco silnějšího než kafe."
Místo nošení pití se ale začne vyptávat. „Jak k tomu došlo, prosím tě? Ještě předevčírem jsi tvrdila, že jste jen přátelé."
„My se, ehm, políbili."
Její výraz se z vyděšeného změní v šokovaný. „Já ho, no, políbila."
„Cože? Tys mu dala pusu?"
„Asi mě pohltilo kouzlo okamžiku," pokrčím rameny.
„Jak můžeš vypadat tak klidně?" nechápe. „A co bylo dál? A jaký to bylo? A co on na to?"
Zasype mě hromadou otázek a já ani nevím, na co odpovědět první. „Nemůžeme si o tom promluvit zítra? Už toho mám za dnešek dost."
„To teda nemůžeme! Vždyť jsi, do háje, dala pusu Hunterovi! Hunteru Blackovi! To je bomba, holka. To je největší bomba, co se za poslední týdny stala. Ale já věděla, že k tomu dojde. Spíš jsem si teda myslela, že to udělá on, když tě tu v sobotu tak hladil a tak..."
„Cože mě?"
Nora se zarazí. Dojde jí, že prozradila něco, co neměla. „No, ehm, vstala jsem v sobotu dřív a slyšela kroky, tak jsem myslela, že jsi to ty. Šla jsem do obýváku, ale tys ještě spala. No a Hunter se k tobě skláněl. Zářil jako sluníčko, když tě hladil po tváři."
A teď se rozzářím já. „Že zářil?"
Nora přikývne. „Ten kluk je do tebe blázen, to je jasný."
„Myslíš?"
„Jasňačka," přitaká. „No, teď už bych si fakt dala to kafe."

Další hodinu jí detailně vyprávím, co všechno se u rodičů stalo. Od toho, jak jsme překonali jeho strach, přes koupání, polibek, tancování, vyznání lásky a nakonec ten druhý polibek, který už inicioval on.
Srdce mi buší, když jí to vyprávím. Znovu si v hlavě promítám ten okamžik,kdy jsem ho políbila poprvé. V žilách mi proudí adrenalin stejně jako v ten okamžik. Bylo to tak intenzivní, že jsem měla pocit, že vybuchnu.
A pak to vyznání lásky. Nikdy bych neřekla, že řeknu Hunteru Blackovi, že ho miluju. Vím, jak moc ho brácha nesnáší a fakt, že já k němu cítím úplný opak, mě naprosto zaskočil. Jenže ten pocit, to chvění, co cítím pokaždé ho spatřím nebo se ho dotknu, tu prostě je. Nemůžu to dál popírat.
Nora mě při vyprávění ani jednou nepřeruší, což, jak ji znám, jí dává zabrat.Nora je typ, co všechno hned komentuje, ale teď to neudělá ani jednou. Trpělivě vyčká až na konec, kdy jen hlasitě vydechne. „Co budeš dělat teď?"
„Musím zjistit, jak je na tom on. Nechci mít zlomený srdce, Noro."
Přisedne si vedle mě a jednou rukou mě obejme kolem ramen.
„Víš, že bys o tom měla říct Bradovi, viď?"
„Jako o čem? Zatím není, co říkat."
„Je to tvůj brácha a znamenáš pro něj celý svět. Asi by měl vědět, že jsi zamilovaná do jeho úhlavního nepřítele."
S povzdychnutím si usrknu už studenýho kafe. „Jak myslíš, že na to bude reagovat?"
Nora se uchechtne. „Asi bude mít chuť prohodit židli oknem."
Založím si nohy do tureckého sedu a zvrátím hlavu. Ani nevím, jestli únavou nebo zoufalstvím. „Ale pak tě obejme. A řekne, že všechno bude dobrý. Že je tu pro tebe a má tě rád."
„Jo, a pak půjde Huntera zavraždit."
Nora se rozřehtá. „To se nevylučuje."