Zůstaň

24. KAPITOLA

HUNTER

Fakt, že jsme s Lydií zase v pohodě, mi dělá radost. Vážně mě trápilo, že jí nemůžu zavolat, že za ní nemůžu zajít a postěžovat si na nějakou blbost.
Ten rozhovor už za těch pár dní, co jsme zase přátelé, téměř vyšuměl, ale občas mám pocit, že se snaží vloudit zpátky. Hlavně to, že jsem jí řekl, že možná nejsme jen přátelé.
Já vím, byla blbost to na ni tak vybalit. Sám vlastně nevím, co jsem si od toho sliboval. Jediný, co vím jistě, je, že ji neberu jen pouze jako jednu v řadě.
„Je hezký tě zase takhle vidět," pronese Maggie s úsměvem.
Maggie ty čtyři dny od zápasu trávila prakticky celé s Dylanem. Vypadá to, že si fakt dost rozumí. A ona celá září, když se o něm jen zmíním.
„Nápodobně." Vytáhnu si z ledničky láhev vody a proteinovou tyčinku.
„Dylan je fakt fajn," uculí se. Tváře jí roztomile zčervenají.
„Je to dobrej kluk," ujistím ji. „Dneska s ním zase jdeš?"
„Jdeme do kina," přitaká. „Marcus s Bree mají taky plány, takže je byt volnej,"mrkne na mě spiklenecky.
„Tak to abych vymyslel, na co budu koukat, ať se moc nenudím."
Maggie se zazubí. „Spíš jsem myslela, že bys mohl pozvat Lydii."
„Jsme jen kámoši, Mags."
„No a? To přece neznamená, že ji sem nemůžeš pozvat, ne?"
Má pravdu. Vlastně by bylo docela fajn nebýt tu sám. S chutí se zakousnu do tyčinky a odeberu se do svého pokoje, kde hned sáhnu po mobilu.
Hunter: Mí spolubydlící mě odsoudili k večeru o samotě. Nechceš mě přijít vysvobodit?
O dvě hodiny později už zvoní na zvonek. Maggie odešla před necelými dvaceti minutami, takže jsem akorát stihl začít vařit. „Ahoj," pozdraví mě s úsměvem. O krok ustoupím, aby mohla vejít dovnitř. „Páni, tys něco vařil?" diví se, když vstoupí do kuchyně, kde mi hlasitě bublají těstoviny.
Nejistě přikývnu. „Maggie mi tu nechala recept na špagety se sýrovkou, tak se to pokouším uvařit. Varuju tě ale, že to určitě nebude nic moc."
Lydie se zatváří dojatě. „Tys mi chtěl uvařit?"
„Říkám, že to nebude nic moc," pokrčím rameny a promíchám špagety ve vroucí vodě.
„Nikdy bych do tebe neřekla, že budeš někdy pro někoho vařit," prohodí, když se posadíme k televizi. Pustím třetí díl osmé řady seriálu Přátelé a dáme se do jídla.
„Jsem chtěl udělat dojem."
Lydie se uculí. „Jsi moc hodnej, Huntere."
Po prvním soustu se musím pochválit. Špagety nejsou rozvařený, sýr se docelarozpustil a maso není syrový.
„Bylo to výborný," pochválí mě. Vezme si ode mě prázdný talíř a odnese ho ke dřezu. Pak se posadí zpátky ke mně.
„Pamatuješ, že jsme měli jet předminulý víkend k našim na ranč?"
Ježíši, ty blbý koně. „No jo," přikývnu.
„Napadlo mě, jestli bys tam nechtěl zajet tenhle víkend."
„A nechceš jít třeba zase radši bruslit?" zkusím to, ale vím, že neuspěju.
„Tomu se nevyhneš," zasměje se. Bože, jak moc mi její smích chyběl.
„Tak dobře, tenhle víkend by to asi šlo," svolím.
Lydie nadšeně zatleská rukama. „Paráda! Jo a nemáte zmrzku? Docela bych si dala něco sladkýho."
„Jasňačka." Vyskočím na nohy a vyndám z mrazáku plnou krabici pomerančový zmrzky. Zastrčím do ní dvě lžičky a posadím se k Lydii, která se na ni natěšeně vrhne.
„Hm, pomerančová," zamumlá. „Tu mám nejradši."
„Fakt? Já mám radši čokoládovou. Hlavně když v ní jsou kousky."
„Čokoládová je dobrá, ale s chipsama je nejlepší pomerančová."
Cože? „S chipsama?"
„No jasně," přitaká. „Tys nikdy neměl chipsy se zmrzkou?"
„Ne proboha, nejsem těhotnej."
To ji rozesměje. „Někdy to zkus. Fakt je to výborný."
„Radši si to nechám ujít," zazubím se a spolknu další sousto studený zmrzky.
„Co Maggie? Říkala mi o tom dnešním rande."
„Byla extrémně natěšená, i když ona tyhle věci na sobě moc nedává znát. Vím, že má strach z novýho vztahu, ale znám Dylana. Ten jí neublíží tak jako Oliver."
„Ty sis nikdy neřekl, že bys s ní třeba mohl chodit?"
Její otázka mě rozesměje. Hned potom zavrtím hlavou. „Maggie je jako moje sestra. To samý Bree. Jsou to vlastně jediný holky, se kterými jsem někdy prohodil slovo a u kterých jsem si nikdy neřekl, že bych je bral. Prostě jsem je tak nikdy neviděl."
„Takže o mně sis to někdy řekl?"
Srdce se mi opět naplno rozbuší. Vzpomenu si na to, jak tohle téma dopadlo posledně, a nejradši bych od něj co nejrychleji utekl. Vím ale, že to musíme nějak vyřešit. „Jsi krásná, Lydie. To vím už od začátku."
„To jsou ale Maggie s Bree taky," namítne.
„Jenže tebe nevidím jako sestru. Když jsem tě viděl poprvý, řekl jsem si, že bych tě bral. Nebudu ti lhát."
„A proč jsi na mě nic nezkoušel?"
„Na to už jsem ti odpovídal," připomenu jí. „Prostě mi něco říkalo, že bych neměl. Postupně mi došlo, že to bylo správný rozhodnutí."
„Proč?" naléhá.
„Protože jsi úžasná, Lydie. Jsi věrná, přátelská, milá, hodná a pro všechny by ses rozkrájela. Prostě nejsi jako ostatní, víš? Nejsi holka, se kterou bych se vyspal a pak ji odkopl. Nechci o tebe přijít."
„Tak proč jsi nezkusil jít se mnou do vztahu?"
„Protože na vztahy si nehraju. Neumím být monogamní, nikdy jsem nebyl. A vím, že bych ti akorát ublížil."
Ve tváři se jí mihne zklamání. Jen na chvíli, ale na dost dlouho na to, aby to ve mně něco zlomilo.
„Tak jo," přikývne s úsměvem, který by už snad nemohl být falešnější.
„Nebuď na mě naštvaná, Sedmikrásko. Chtěla jsi odpověď a já ti ji dal."
„Nejsem na tebe naštvaná, Huntere. Jen mě to mrzí."
„Neříkám, že takovej budu vždycky, ale nemyslím, že bych se v tomhle v nejbližší době změnil. Mám tě fakt rád a nechci tě ztratit. Láme mi srdce, když se na mě koukáš s takovým zklamáním."
„Dobře, beru na vědomí. Jsem ráda, že jsi ke mně upřímnej," pousměje se. Teď už v tom nezachytím pach ironie nebo zklamání. Myslím, že to vážně ocenila.
V hrudi se mi ale usídlí zvláštní pocit.
Pocit, že jsem něco ztratil.