Zůstaň

40. KAPITOLA

HUNTER

„Páni, kámo, kdes byl celej víkend? Už jsem si říkal, jestli tě někdo nezavraždil," zasměje se Matt druhý den po tréninku.
„Nebyl jsem v Torontu," odvětím prostě.
Matt mě propíchne otráveným pohledem. „Hele, co se děje, Huntere? Poslední týdny jsi úplně mimo. Jsi pořád jen s tou holkou, už vůbec nemáš čas na kámoše. To ses do ní zbláznil nebo co?"
„Já..." začnu, ale nevím, jak pokračovat. Nevím, co říct, abych se mu nějak ospravedlnil.
„No to mě poser," vydechne Matt. „Ty ses do ní fakt zbláznil."
„Nezbláznil," zavrtím hlavou. Přetáhnu si přes hlavu čistý tričko a nasoukám se do kraťasů. Po tréninku, na kterým nás trenér dost proháněl, se ještě teď potím.
„Ale jo, musí to tak bejt," trvá si na svým. „Jen díky tomu by se vysvětlilo tohle tvoje chování."
„Jako jaký chování?"
Matt si odfrkne. „Kdy naposledy jsi byl na párty?"
„Minulej tejden."
„Hunter Black, co znám, chodí na párty skoro denně. A taky prohání jednu sukni za druhou, což už mimochodem taky neděláš."
„Možná se chci změnit," pokrčím rameny. „Možná chci bejt lepší člověk."
„Jo, jasně, kvůli ní."
„Kvůli sobě."
„To ti nežeru," zavrtí hlavou. „Prostě ses do ní zbláznil. Jako nedivím se, je to kočka, ale stejně. Zašukal sis, tak můžeš zase o dům dál, no ne?"
„A co když nechci, Matte?"
„Pak to znamená, že ji miluješ."
„Nemiluju."
„Tak to dokaž," pobídne mě. „Dneska večer mám rande s jednou kočkou ze sesterstva. A co vím, její kámoška je do tebe dost udělaná. Pojď dneska večer s náma a dokaž, že jsi pořád ten starej Hunter, co znám."
Všechno ve mně mi říká, ať to odmítnu. Že to je naprostá blbost a že to rozhodně nedopadne dobře.
Jenže jedna část, úplně mikroskopická část mě, mě donutí souhlasit. A tak o pár hodin později sedím u stolu s Mattem, vysokou blondýnkou, která z něj nemůže spustit oči, a zrzkou, která zase mrká na mě.
Lhal bych, kdybych řekl, že se mi nelíbí. Je dost krásná. Má hustý vlasy, co jí ve vlnách splývají na ramena. Je štíhlá, ale zároveň jí nechybí prsa, která dost silně vystrkuje. Taky jak by ne, když si vzala tričko s výstřihem až do pasu.
Sedíme v restauraci kousek od školy. Občas sem chodíme s klukama z týmu, když nemáme chuť moc pařit, ale chcem si užít trochu klidu a dobrýho žvance.
Dneska tu je kromě nás ještě pár lidí ze školy a v úplném rohu jedna rodinka. Je tu klídek, hraje nudná hudba a nehrozí, že by se mohlo něco zvrtnout.
Matt zrovna šeptá něco té blondýnce, jejíž jméno jsem už zapomněl, do ucha. Ta se směje, jak kdyby jí povídal nejlepší vtip na světě. „Jak dlouho hraješ hokej?" zeptá se mě zrzka, jejíž jméno si naštěstí pamatuju.
„Už odmalička, Haley."
Nudí mě, že se mě ptá na hokej. Všechny holky se mě vždycky ptají jen na hokej, jako by snad na světě nebylo nic jinýho.
„A chceš jít po škole k profíkům?"
Bože, kéž by tu byla Sedmikráska. Ta by se mě pravděpodobně zeptala na to, jestli mě víc láká to kuře, co mají v nabídce, nebo spíš hovězí. Věděla by ale, že odpovím to kuře. A víte proč? Protože mě zná.
Zná mě nejlíp ze všech.
„Huntere?" zasměje se Haley, když jí dlouho neodpovím.
„Jo, promiň, na co ses ptala?"
„Jestli chceš po škole k profíkům," zopakuje.
„Jo," přikývnu znuděně.
Kdyby tu místo ní seděla Lydie, nenudil bych se. S ní se totiž nikdy nenudím. Mohl bych si ji dobírat za to, že i když spolu cvičíme už několik týdnů, pořád se v planku neudrží víc jak 40 vteřin. A ona by opáčila, že aspoň na rozdíl ode mě umí uvařit párek bez toho, aby praskl.
Bože, co já bych dal za to, kdyby tu teď byla místo týhle prvoplánový holky, co mi zrovna teď jezdí prstem po stehně. Před dvěma měsíci bych si představoval, jak s ním vyjede výš. Jak obejme mýho tvrdýho ptáka a já si ji pak odvedu na pokoj.
Ale dneska? Dneska je mi z toho na blití. „Dojdu si pro pití."
Vyskočím na nohy a otráveně dojdu na bar, kde si koupím další pivo, přestože jsem to svoje ještě nedopil.
Hubenej barman mi ho přihraje a já se neochotně vrátím zpátky ke stolu. Haley se celá rozzáří, když si vedle ní zase sednu.
„Už jsi mi chyběl," mrkne na mě.
Matt mě propíchne pohledem a já, abych mu dokázal, že do Lydie nejsem zamilovanej, se usměju. „Ty mně taky," zalžu.
Haley mi opět položí dlaň na stehno a jelikož nás Matt s blondýnou pozorujou, nemůžu ji od sebe odstrčit.
Ani vlastně nevím, proč nechci, aby si Matt myslel, že jsem se změnil. Na tom přece není nic špatnýho. Každej se s věkem mění.
Jenže na druhou stranu je Matt asi jedinej, kterej mě bere spíš jako toho starýho Huntera. Toho Huntera, co vymetal bary a ojížděl holky na potkání. A i když mě už tohle vůbec neláká, část mě si ty časy užívala. A nevím, jestli jsem připravenej se toho Huntera vzdát.
Možná i proto se nemůžu rozhodnout ohledně Lydie. Jasně mi řekla, co ke mně cítí. A já vím, co cítím k ní. Jenže když se jí otevřu, nadobro se vzdám svého starého já.
„Nechceš si zatancovat?" navrhne mi Haley. Ani jsem si nevšiml, že barman změnil hudbu. Místo hudby pro důchodce teď hraje písnička od Halsey. Název neznám, ale ten song se mi líbí. A kdyby se mě zeptala Lydie, neváhal bych ani minutu a šel bych. Moc se mi totiž líbí, když s ní tancuju. Když ji hladím po zádech a vdechuju její kokosovou vůni.
Už jsem říkal, že voní po kokosech? Když jsem ji poznal, nijak jsem to neregistroval, ale v posledních dnech se mi ta vůně začíná líbit víc a víc. Probouzí ve mně pocit, který neznám. A který zatím neumím popsat.
„Já..."
„Půjde," odvětí za mě Matt, kterej zatím vytáhne na parket prsatou blondýnu. Asi by mi bylo Haley líto, kdybych ji odmítl. To je holt součást novýho Huntera – soucítí s ostatními.
Odvedu ji na parket a když položím dlaně na její záda, představím si, že je to Lydie. Jedině tak se totiž přinutím k úsměvu.
Tančíme asi dvě minuty, kdy se na mě naprosto nečekaně vrhne. Přitiskne se mi ke rtům, ale než ji stihnu odstrčit, uslyším ten hlas.
„Huntere?"
Její hlas mě naprosto zlomí.
A zděšení, který se jí zračí v očích, mě srazí na kolena.