Zůstaň

41. KAPITOLA

LYDIE

Zklamání je výsledek nevyplněných očekávání.
Už nevím přesně, kdy jsem tohle slyšela nebo četla, ale v tenhle okamžik, kdy stojím vedle Brada a Nory a zírám na tu scénu přede mnou, se mi to zřetelně vybaví. Zírám do Hunterovi zmučené tváře a nějak nedokážu popadnout dech.
On se s někým líbal. A ne jen tak s někým – s krásnou zrzkou s nohama, o kterých si můžu nechat jen zdát. Líbal se s ní potom, co jsem mu vyznala lásku. Co mě políbil v domě u rodičů.
Kdo tohle udělá, když k tomu druhému nic necítí? Proč by mě políbil, kdyby to necítil stejně? Já... já to prostě nechápu.
„Lydie," ozve se Nořin hlas. V tom si všimnu její dlaně, která mě drží za ruku. Obrátím pohled od Huntera a podívám se na ní.
„Pojďme pryč," šeptne a pokusí se mě odtáhnout pryč. Já jsem ale natolik ztuhlá, že se ani nepohnu.
Pohlédnu zpátky na Huntera, ale nic neřekne. Jen na mě zírá. Propichuje mě pohledem, ale jako by oněměl.
„Pojď," pobídne mě Nora znovu a tentokrát už poslechnu. Otočím se a v ten okamžik se mě dotkne další ruka.
„Já..." začne Hunter, ale v tom mi naprosto nečekaně vystřelí dlaň přímo proti jeho tváři. Ruka mě po tom nárazu zabolí, ale všechny ty pocity, co ve mně víří, to naprosto utlumí.
Nora mě chytne za ruku a než mě stihne vyvést ven, zaslechnu ránu. Otočím se a spatřím Huntera, jak se drží za čelist. Brad oproti tomu za ruku. „Pojď už," naléhá Nora a tentokrát už se jí povede mě vytáhnout ven.
Bok po boku dojdeme k Bradovu autu, kterým jsme sem přijeli. Hodinu předtím jsem mu řekla, že jsem se do Huntera zamilovala. A teď byl svědkem toho, jak mě podvádí s jinou.
Podvádí? On mě ale nepodváděl. Bože, já jsem tak blbá. Dělám si nároky na kluka, kterej o mě zjevně nemá ani zájem. Přece to říkal – není na vážný vztahy. Tak proč jsem si, kurva, začala myslet, že třeba změnil názor? Že kvůli mně svůj postoj změní?
Protože jsem naprosto debilní a naivní kráva. Vůbec nechápu, jak jsem mohla být tak blbá a pustit si ho k tělu. Měla jsem dát na Brada a vůbec se s ním nebavit. Vůbec jsem se s ním neměla začít přátelit. Kdybych to totiž neudělala, byla bych teď dokonale šťastná. Dál bych se věnovala škole, koukala na seriály, četla zamilovaný romány a o lásce jen snila.
Neměla bych teď zlomený srdce.
„Dobrý?" zeptá se Nora Brada, když vyjde z restaurace ven.
„V pohodě," odsekne a dřepne si za volant. Poslušně se posadím za něj a Nora zaujme místo spolujezdce. Těsně, než nastartuje, ještě vyhlídnu z okýnku. Něco mi totiž říká, že ho uvidím.
A to něco mělo pravdu. Stojí ve vchodu, s krvácejícím nosem, natrženým rtem a se zoufalstvím v očích. Vytáhne z kapsy telefon, něco do něj rychle namačká a pak ho zase uklidí. Mně v tu chvíli mobil zavibruje. Otevřu příchozí zprávu, ve které stojí jen jedno slovo.
Hunter: Promiň.
I když bych chtěla, už se na něj znovu podívat nestihnu, jelikož Brad vyletí z parkoviště jako namydlený blesk. A přestože bych to zklamání chtěla nechat na parkovišti i s Hunterem, odvezu si ho s sebou.