Zůstaň

15. KAPITOLA

LYDIE

Když vyjdu ven, Hunter už postává venku. „Teda tobě to trvalo," zasměje se.
„Smiř se s tím, jsem holka," pokrčím rameny. Nastoupím k Hunterovi do auta a jakmile nastartuje, stáhnu okénko. Dneska je příšerné horko. „Nerozmyslel sis to? Ten dnešní večer?" nadhodím. „Mohl bys přivést i spoluhráče."
„Jestli sis nerozmyslela program, tak ne," zavrtí hlavou.
„Fakt nevíš, o co přicházíš."
„Myslím, že tuším," zasměje se. „Ale dneska to bylo fajn. Fakt se začínáš zlepšovat."
Nad tím posledním slovem se uchechtnu. „Zlepšuju? Tys mě neviděl, jak ležím na zemi jako minutu před smrtí?"
„Ale minule jsi umírala dřív," připomene mi.
Má pravdu. Minule jsem umírala už po půl hodině, dneska jsem to dotáhla na hodinu.
„Chceš na chvíli nahoru? Plánujeme vyjít až tak v sedm," prohodím, když zaparkuje před domem.
„Jasný," přikývne. „Mám chuť na váš džus."
Vyskočím z auta a zabouchnu dveře. „Víš, že to je obyčejnej džus z obchodu, že jo?" zasměju se.
„Ale u tebe mi chutná víc," mrkne na mě a galantně mě chytne kolem pasu. Kůže mi pod jeho dotekem okamžitě vzplane.
Naštěstí mě hned pustí, jelikož musíme vejít do dveří. Nohy mě při šlapání do schodů bolí jako čert.
Když vejdeme dovnitř, okamžitě si všimnu pánských bot ležících před botníkem. Hunter si jich zjevně všiml taky. „Nora tu má ctitele?" zazubí se.
„No, vlastně bych řekla, že jsou..."
Než to stihnu doříct, Hunter si všimne Marcuse sedícího na pohovce. „Co tu děláš?"
Marcus odtrhne pohled od Nory, se kterou si zjevně dost rozumí. „Čau," pozdraví ho. „Jdu s holkama do karaoke baru. Já myslel, že to víš. S Norou jsme dneska pozvali i pár kluků z týmu."
Jo, tak o tom jsem fakt nevěděl. „Matt ti to neříkal?"
S mým nejlepším kámošem Mattem jsem v posledních dnech moc času nestrávil. Vlastně jsme se viděli jen na ledě. „Nemluvil jsem s ním," odvětím odtažitě.
„Takže předpokládám, že asi nejdeš."
Hunter se uchechtne. „Jasně, že jdu."
Jeho odpověď mě překvapí. „Neříkal jsi, že na tyhle blbosti nejsi?"
„Jasně, že jsem," namítne. „Karaoke přímo miluju."
Nevím proč, ale něco mi říká, že má nějaké postranní důvody, proč najednou tak obrátil.
„Dáme si tam i večeři? Celkem padám hlady," prohodí Maggie.
„Jsem stoprocentně pro," přidám se k ní. Od obědu jsem nic nejedla.
„Tak dohodnuto," zatleská Maggie spokojeně.
„Proč jsi vlastně nepozval všechny kluky?" zeptá se Hunter po chvíli.
Marcus pokrčí rameny. „Ani nevím."
„Fajn," odvětí a vstane z gauče.
„Kam jdeš?" vyzvídám.
„Dostanu tam i ostatní, ať je sranda," zazubí se. Maggie po něm hodí bojácný výraz. „Olivera ne, neboj," uklidní ji a ona se hned zase uvolní.
„Tak jaký to bylo v posilce?" vyzvídá Nora, když Hunter zmizí z doslechu.
„Normálka," pokrčím rameny.
„Proč tam vlastně spolu chodíte?" vloží se do toho Marcus.
Dneska mu to sluší. Vlasy má sčesané z čela a na sobě khaki kalhoty a bílou košili. Nenosí věci jako ostatní kluci jeho věku. Ti nosí kožený bundy, mikiny s kapucí a obepnutá trička, což je sexy, neříkám že ne. Hlavně tedy na Hunterovi je to dost sexy. Hlavně v tom úzkém bílém tričku, co mu zvýrazňuje břišní svalstvo. A taky černá kšiltovka – miluju, když ke mně zpod ní vzhlédne a zářivě se usměje. Vypadá to strašlivě přitažlivě.
On je vlastně celej přitažlivost. Celá jeho osobnost mě k němu hrozně přitahuje. Není to jen o perfektním zevnějšku, ale i o tom, co má v srdci. To poznám, když si s ním povídám. Myslím, že jen tak s někým si tak odlehčeně nepovídá.
„Lydie?" ozve se Maggie se smíchem. Rychle se vzpamatuju.
„Promiň, nějak jsem se zamyslela," odvětím a otočím se zpátky na Marcuse. „No, dřív jsem tam chodila sama jen běhat na pásy a když jsem se tam potkala s Hunterem, dohodli jsme se, že mě naučí i posilovat. Sice mě to pokaždý zničí, ale vlastně mě to dost baví," pousměju se.
„No jasně, že tě to baví," ozve se náhle jeho hlas. Okamžitě mě to zahřeje u srdce. „Říkal jsem ti, že ti to půjde," mrkne na mě a zabere si místo vedle mě. Obejme mě kolem ramen a políbí mě do vlasů – krátce, ale přesto tak dlouze.
Tváře mi okamžitě zrudnou. „Kluky jsem obvolal – všichni přijedou," oznámí nám Hunter spokojeně. Nora nadšeně zatleská, jelikož pro ni to znamená další nezávazný sex.

O hodinu později dorazíme do moderního karaoke baru, kde jsme s Norou a s Bradem byli zatím jednou. Taky bychom to asi ani víckrát nestihli, jelikož to tu je v provozu jen pouhé dva měsíce.
Zabereme si červený box v rohu místnosti. Líbí se mi, že to mají hodně prostorné, takže se sem vejde skoro deset lidí. Do normálního boxu by se nevlezli ani čtyři.
Okamžitě k nám přispěchá vysoká blond servírka, která se rozzáří, když spatří Huntera. V tu ránu mě píchne u srdce.
„Nazdar, co si dáte?" zeptá se nás, ale pohled od Huntera neodtrhne. Ten se ale tváří, že ho vůbec nezajímá.
„Já si dám pivo a tady pro Sedmikrásku ledovej čaj," objedná nám Hunter. Bloncka se ušklíbne, když jí dojde, že o ni nemá zájem, a zapíše si objednávky ostatních.
„Jak víš, že chci ledovej čaj? Mohla jsem chtít pivo," osočím Huntera. Ten mě opět vezme kolem ramen a nakloní se mi k uchu.
„Tys snad chtěla pivo?" šeptne.
Já jen zavrtím hlavou. „Tak vidíš," uculí se.
Jakmile servírka zmizí zpátky za barem, vstupní dveře se rozrazí. První, co zaslechnu, je smích. Dovnitř se nacpe banda asi dvaceti obřích hokejistů. V životě jsem tolik svalstva na jednom místě neviděla.
A neříkám, že to není skvělá podívaná.