Zůstaň

EPILOG

HUNTER

Probudí mě hlasitý zvonění budíku. „Lydie!" zaburácím napruženě. Lydie rychle přiběhne do pokoje a budík vypne.
„Promiň promiň promiň, už se to fakt nestane," slibuje, ale já vím, že to nikdy nedodrží. To je tak, když si vaše holka nařídí dva budíky, ale vstane už na ten první, takže ten druhej zapomene vypnout. Stává se to každý ráno, takže místo sedmý ranní vstávám už v šest. Kdybych ji tak nemiloval, asi bych ji už zaškrtil.
Natáhnu se po její ruce a zatáhnu ji do postele. Přitulím se k jejím zádům, takže ležíme jakoby na lžičku. To mám nejradši. A vím, že ona taky. „Huntere, už musím jít," namítá, ale že by se nějak extra snažila vyprostit, to se říct nedá.
„Můžeš jít až za deset minut," šeptnu a pohladím ji dlaní po nahé noze. Tyhle krátký pyžamový kraťasy, co v poslední době nosí furt, jsou tak sexy, že téměř každý ráno skončí na podlaze mýho pokoje.
Když ucítí malýho Huntera, jak jí tlačí na zadek, jemně se překulí na druhej bok. Vášnivě mě políbí. Prstem mi přejede po svalu na ruce až k pupíku, který obkrouží. Pohladí mě těsně nad boxerkama, který jsou až bolestně napnutý. Nenápadně zajede ukazováčkem pod jejich lem a když se hřbet její ruky jemně otře o můj penis, celý se zachvěju.
V tom jí ale znova zazvoní telefon. „Nééé," zaúpím, když ruku vytáhne a pobaveně přijme hovor od Nory, se kterou má sraz na snídani.
„Bezva, jdu ti otevřít," odvětí jí do telefonu a pak hovor utne. „Promiň," pokrčí rameny. Rozeběhne se do chodby mého útulného bytečku a když uslyším Nořin pisklavý hlas, se zabručením zabořím obličej do polštáře.
„Nazdar, Huntere," pozdraví mě Nora pobaveně.
„Nenávidím tě."
„Taky tě miluju, zlato," mrkne na mě. Lydie nás jen s úsměvem pozoruje.
„Počkáš chvíli v obýváku?" požádá Noru. „Jen se rychle převlíknu."
Nora se záludným úsměvem přikývne. Lydie zavře dveře, ale mému pokusu stáhnout ji zase do postele úspěšně odolá. „Pak ti to vynahradím, dobře?"
Vyskočím z postele a pohladím ji po tváři. „Miluju tě, víš to, viď?"
Lydie se uculí. Vytáhne se na špičky a krátce mě políbí.
„Vím."
Spokojeně se svalím zpátky do postele a zaúpím, když si svlékne ty titěrný kraťasy, pod kterými nic nemá. „Musíš mě tak mučit, Sedmikrásko?"
Lydie se zazubí a nasadí si krajkované bílé kalhotky. Přes ně přetáhne sukni a tílko na spaní vymění za tílko na ven.
„Donesu ti dortík, co říkáš?"
„Ten čokoládovej?" rozzářím se.
Lydie s úsměvem přikývne a přisedne si ke mně. Natáhne se pro další pusu, kterou taky dostane. Nejradši bych jí jich dal milion, ale to už se zase odtáhne, aby Nora nemusela tak dlouho čekat. „Za dvě hodiny jsem tady, dobře?"
„Dobře."
Zvednu se z postele a dojdu ji doprovodit. U dveří ji ještě jednou políbím, protože toho nějak vůbec nemám dost. Jsme spolu oficiálně dva měsíce a já bych ji pořád jen líbal. Je to vůbec normální?
„Dobrý ráno," pozdravím Maggie, která si zrovna chystá tousty.
„Tobě taky, kámo" dodám, když si všimnu Dylana, jak se rozvaluje na pohovce.
„Dáš si toust?" nabídne mi Maggs s úsměvem. Vděčně přikývnu a usadím se vedle Dyla.
„Celkem bychom s Maggie ocenili, kdybyste to v noci trochu ztišili," požádá mě Dylan pobaveně. „Je docela naprd koukat na smutnej film, u kterýho se má brečet, a k tomu poslouchat vaše hlasitý sténání a padající rámečky z police nad postelí."
„Má recht," přisadí si Maggie.
„Sorry, my to trochu ztišíme," slíbím jim a vděčně přijmu talíř s toustama, co mi Maggs podá.
„I tak jsem moc ráda, že jsi šťastnej, Huntere," pousměje se. Uvelebí se Dylanovi na klíně a ten ji láskyplně políbí na ušní lalůček.
„To já taky, Maggs. To já taky."

A je to tu - konec příběhu. Přijde mi to jako včera, kdy jsem vydala první kapitolu. Ale ono už je to 54 dní. Jsem nesmírně vděčná za všechny, co jste si můj příběh přečetli. Co mě zahrnujete hlasy a krásnými komentáři, které si hrozně ráda pročítám a odpovídám na ně. Děkuju nadpozemsky moc <3.
Tak zase u dalšího příběhu!
Romča.