Zůstaň

34. KAPITOLA

HUNTER

Políbila mě.
Lydie Wilsonová mě políbila.
Já... já tomu nemůžu uvěřit. Už jsou to tak dvě minuty a já tu na ni jen zaskočeně hledím. Vím, že bych měl něco říct, ale nemůžu.
Protože jsem z toho, kurva, úplně vedle.
Tahle pusa?
To byla nejlepší pusa v mým životě.
Protože v ní bylo něco, co jsem ještě nikdy necítil.
Možná úleva?
Úleva, že nejsem jedinej, co je zmatenej.
Nebo taky možná překvapení.
Překvapení z toho, že může bejt pusa i něco jinýho než prostředek vedoucí k sexu. Že to může být zážitek.
A tahle pusa?
To je zážitek na celej život.
„Měli bychom už vyrazit," pronese rozpačitě. Osedlá Sněhurku s Lyrou, nabídne mi pomoc a když ji odmítnu, sama vyskočí na Sněhurku a rozjede se s ní k domovu.
V půli cesty se zastaví, aby na mě počkala. Zbytek cesty odklusáme vedle sebe. V tichosti.
Když dorazíme zpátky na ranč, zaslechnu hudbu. Lydie seskočí ze Sněhurky, vezme si ode mě Lyru a odvede je obě do stáje.
„Tady jste! Říkali jsme si, kde jste tak dlouho," pronese Evelyn přátelsky, když mě spatří.
„Ještě jsme se koupali," osvětlím jí a ona přikývne.
„Tak se běž převléknout, za chvíli dorazí naši přátelé a příbuzní, tak bychom tě rádi představili."
„Dobře," pousměju se. Vyběhnu nahoru a vysvleču se z mokrého oblečení. Sotva si ale nasadím suché boxerky, vřítí se dovnitř Lydie. Vůbec si nevšímá, že jsem skoro nahej. Prostě si sedne na postel a zabodne oči do země.
Než je zvedne a podívá se na mě, stihnu si navléct alespoň kraťasy. „Já... promiň."
Posadím se vedle ní, vezmu si do ruky její dlaň a pevně ji stisknu. „Proč se mi omlouváš, Sedmikrásko?"
„Že jsem tě políbila. Nevím, proč jsem to udělala."
„Ale víš."
Lydie na mě pohlédne a já v jejích očích zaznamenám hmatatelný zmatek. A taky strach. „Jo, máš pravdu. Vím to."
„Musíme si o tom promluvit, Lydie."
Lydie vyskočí na nohy a mohutně zavrtí hlavou. „Nemáme se o čem bavit. Dala jsem ti pusu, protože jsem se cítila příjemně. Jsem po dlouhé době doma, zaplavila mě nostalgie a udělala jsem blbost. Neměla jsem to dělat, protože ty přece vztah nechceš, ne? A já nejsem jako ty tvoje holky. Já nespím s klukama na potkání. Ani je nelíbám. Ježíš, já jsem tak blbá!" zanadává.
„Já..."
„Prostě o tom už nikdy nebudeme mluvit, dobře? Půjdeme teď dolů, já tě představím přátelům a rodině a zítra odjedeme. A život půjde dál."
„Lydie..."
„Prostě se oblíkni a půjdem, dobře?" Lydie otevře dveře a zase je za sebou zabouchne.