Zůstaň

25. KAPITOLA

LYDIE

Středu mám, co se týče přednášek, nejradši. Mám totiž jen dvě – anglickou literaturu a dějepis. Ten sice nijak extra nemusím, ale dá se přetrpět.
„Tady má někdo dobrou náladu," zazubí se Nora, která vyleze ze svého pokoje. Celou noc strávila s nějakým zrzkem, který zřejmě ještě spí.
„Je středa," odvětím krátce. Vlastně mám dobrou náladu i kvůli další maličkosti, ale tu s Norou probírat nepotřebuju.
„Takže nejde o to, že už tu je zase každej večer nakýblovanej Hunter?"
Jo, je. S Hunterem jsme si vyříkali, co jsme si museli vyříkat, a už jsme zase v pohodě. Každou volnou chvilku trávíme spolu, zase chodíme do posilovny a já ho vyzvedávám z tréninků. Fakt musím uznat, že život bez něj už si moc nedokážu představit.
„Ne," zavrtím hlavou a napiju se kafe, aby nepoznala, že kecám.
„Jak dlouho se známe, Lydie? Druhým rokem?"
„Jo?"
„Už celkem poznám, když lžeš," mrkne na mě a zavře se v koupelně. Potutelně se uculím.
Otevřu ledničku, abych si vzala něco sebou na svačinu, když cvaknou dveře od Nořina pokoje. Otočím se a spatřím polonahého svalovce s rukama jak vystřiženýma z časopisu. Zrzavé vlasy má rozcuchané, oči rozespalé a já začnu přemýšlet, co kromě sexy rukou se na něm Noře líbí.
Pak mě ale spatří a nasadí ten nejvíc rajcovní úsměv, co jsem kdy viděla. „Dobrý ránko," mrkne na mě a mě zaškrábe ve slabinách. Ten kluk má snad ten nejvíc sexy hlas.
„Ahoj," pozdravím ho přátelsky.
„Ty jsi Lydie, že?"
„Správně," přitakám. „Nora ti o mně říkala?"
„S Norou si moc nepovídáme," zasměje se. „Jsi dost populární."
„Populární?" nechápu.
„Jsi holka od Huntera Blacka."
„Ty znáš Huntera?" divím se. Zjevně je Hunter populárnější, než jsem si myslela.
„Huntera zná každej," pokrčí rameny.
„Zdárek," pozdraví ho Nora a postaví se vedle mě. „Tys ještě neodešel?"
„Já..."
„Pospícháme s Lydií do školy," dodá Nora a on jen přikývne. Seskočí ze židle a zmizí v jejím pokoji.
„Proč jsi ho tak vyhodila?"
„Takhle to s klukama vedu, Lydie. Chodí sem za určitým cílem, který když splní, zase odejdou. Já si nebuduju k nikomu vztah."
„Ale k Bradovi sis vztah vybudovala," opáčím.
Nora si zalije kafe. „Jenže Brada nemám na sex."
„Jsi do něj zamilovaná, že jo?"
Nora po mně hodí překvapený pohled. Nadechne se, aby něco řekla, ale nakonec zase vydechne. Sebere se a vrátí se do koupelny, aby si navlnila vlasy.

Přednášky mi přesněpodle očekávání utečou hrozně rychle. Koupím si kelímek kafe a posadím se s nímna lavičku u košatého stromu. Vyndám si z kabelky telefon, zapátrám v kontaktech,a nakonec vytočím mamky číslo.
Netrvá to ani deset vteřin, než se ozve její naštvaný hlas.
„Lydie Wilsonová! Jak si to představuješ neozvat se víc jak dva týdny? Mělijsme o tebe s tátou hrozný strach!"
No jo, nejsem vždycky perfektní dcera. Měla jsem teď tolik starostí s Hunterem,že jsem nějak na rodiče úplně zapomněla.
„Táta naštěstí mluvil s Bradem a ten nás ujistil, že jsi v pohodě."
„Promiň, mami," omluvím se upřímně. „Měla jsem spoustu starostí a nějak jsem úplnězapomněla."
„Tak ať už se to neopakuje, dobře?"
„Dobře," slíbím jí.
„Tak a teď mi pověz o tom chlapci."
Chlapci? „Chlapci?"
„Brad říkal, že se vídáš s nějakým Hunterem."
„Hunter je jen kamarád."
„Všichni jsou nejdřív kamarádi, zlatíčko."
„Vlastně jsem se tě chtěla na něco zeptat, mami."
„Povídej," pobídne mě.
„Byl by problém, kdybych v sobotu přijela?"
Mamky hlas se okamžitě změní z přívětivého na nadšený. „No to by byloúžasný! Moc nám už chybíš, Lydie."
„A nevadilo by, kdyby se mnou přijel i Hunter? Chtěla bych mu ukázat koně."
„Ale vůbec ne! Moc ráda poznám tvého přítele."
„Kamaráda, mami," opravím ji. „Jsme jen kamarádi."
„Jistě," odvětí. Znám ji ale moc dobře na to, abych věděla, že si stejně budemyslet to svoje.
„Přijedeme nějak ráno, třeba okolo desátý."
„Už se moc těším, beruško."
„Tak zatím," rozloučím se a hovor utnu. Hodím telefon zpátky do kabelky a kdyžzaslechnu vrznutí dveří od školy, pohlédnu tím směrem. Marcus v bílém tričkua kostkovaných kraťasech si mě hned všimne a s úsměvem se vydá mým směrem.
„Ahoj," pozdraví mě přátelsky a posadí se vedle mě. „Co tu děláš tak sama?"
„Před chvílí mi skončily přednášky, měla jsem chuť na kafe a taky jsem muselazavolat mámě. Navíc to tu mám ráda."
„Já taky," přitaká. „Sedávám tu po trénincích, abych si vyčistil hlavu. Doma nato není takový klid, když tam pobíhají dvě holky," zasměje se.
„Mně stačí jedna holka. Celou noc ji poslouchat při sexu fakt není něco, přičemž se dá v klidu přemýšlet."
„No jo, slyšel jsem, že je Nora divoká."
„Já to slýchám každou druhou noc," uchechtnu se. „A jak se vlastně máš? Dlouhojsme spolu nemluvili."
„Vlastně docela fajn. Přednášky mě baví, hokejový tréninky ještě víc, navíczačaly v nedaleký kavárně prodávat úplně výborný čokoládový croissanty.Dávám si je tam každý ráno a fakt začínám mít strach o svoji figuru," zasmějese.
„Fakt? Tak to tam musím někdy zajít."
Marcus se uculí. „No a nechceš tam někdy zajít spolu?"
„Klidně," přikývnu s úsměvem.
„Tak se budu těšit, Lydie."
„Já taky, Marcu."