Zůstaň

38. KAPITOLA

HUNTER

„Tak a jsme tady," prohlásí Lydie, když zastaví před mým domovem. V půlce jsme se v řízení vyměnili, jelikož mermomocí chtěla řídit. Myslím, že se spíš chtěla něčím zaměstnat, aby nemusela myslet na to, jak moc jí chybí domov. A teď nemyslím její byt v Torontu.
„Nebude ti vadit, když s tebou zajdu nahoru? Ráda bych pozdravila Maggie."
Zavrtím hlavou. Vystoupím z auta a otevřu kufr, odkud si vezmu tašku. Hodím si ji přes rameno a vedle Lydie dojdu ke dveřím. Je zvláštní být zase doma.
Než stihnu zatáhnout za kliku, abych otevřel, někdo zevnitř mě předběhne. Maggie skočí Lydii kolem krku. „No hurá! Už mi málem vystydly buchty."
„Taky tě rád vidím, Maggs," zasměju se, když si mě má spolubydlící téměř nevšimne.
Maggie se zazubí. „Tebe taky ráda vidím, Huntere." Jednou rukou mě obejme, ale pak už zamíří s Lydií do kuchyně.
Dotáhnu tašku do koupelny a rovnou vyházím všechno špinavý oblečení. Hodím ho do koše na prádlo a umyju si obličej studenou vodou. Po dvouhodinové cestě to přijde víc než vhod.
„Tak jaký to bylo?" zeptá se Maggie Lydie zrovna ve chvíli, kdy vejdu do místnosti.
„Bezva," odvětí Lydie jednoduše. „Bylo skvělé zase vidět rodiče a zajezdit si na koních."
„Dej si buchtu, Huntere," pobídne mě a já ji s chutí poslechnu. Pak se zase otočí k Lydii „A co jste dělali kromě ježdění na koních?"
Okamžitě si vybavím ty dva polibky. A podle pohledu, který po mně Lydie hodí, se jí vybaví úplně to samý. „Taky jsme měli přátelskou grilovačku," odvětí nakonec.
„Dokonce jsem tancoval."
Maggie vykulí oči. „To fakt? Hunter Black a tancovat? To si neumím představit," zasměje se.
„Docela mu to šlo," zastane se mě Lydie.
V tom se ozve vrznutí hlavních dveří a za okamžik už se tu objeví Marcus. „No nazdar! Už jste přijeli?"
„Ne, kámo. Ještě jsme na chatě," odvětím sarkasticky.
Marcus jen protočí očima, ale víc si mě nevšímá. Dojde k Lydii a víc než přátelsky ji obejme. V hrudi mě rázem bodne žárlivost. Vůbec se mi nelíbí, jak moc se k ní lísá.
„Jak ses měla?" vyzvídá u Lydie.
„Parádně," přitaká. „Moc jsme si to s Hunterem užili."
Zmínka mého jména mi vykouzlí úsměv na tváři. Marcus naproti tomu nepřátelsky svraští obočí. „Vlastně jsem zrovna dneska přemýšlel, jestli bys zase nechtěla zajít do té pekárničky? Vraždil bych pro jeden croissant," zachechtá se.
Propíchnu Lydii nervózním pohledem, který mi krátce oplatí.
„Já... já už jsem fakt dost unavená. Už bych ráda jela domů, ale zítra ti napíšu, dobře?"
Marcus zklamaně přikývne. „Tak se mějte," rozloučí se s námi Lydie. Já rychle vyskočím na nohy a dojdu ji doprovodit.
„Moc jsem si to užil."
Lydie se ale tváří neutrálně. Z jejího výrazu bych momentálně nepoznal, jestli mě chce obejmout nebo zavraždit ve spánku.
„Uvidíme se, Huntere."
Otočí se a seběhne schody dolů. Nejdřív mě napadne, že bych běžel za ní, ale pak mi dojde, že vlastně ani nevím, co bych jí řekl. Musím si nejdřív promluvit s Maggie.
„Chodil jsi mi věci do prádla? Chci dneska večer vyprat," zeptá se mě Maggs, když se vrátím do obýváku.
Přikývnu. „Jojo, máš tam všechno."
Marcus už zalezl k sobě, takže jsme tu s Maggie sami. A ona toho využije k otázce, kterou mi, myslím, chtěla položit už od chvíle, co jsme vlezli do bytu. „Stalo se mezi vámi něco, Huntere?"
Z jejího hlasu, výrazu, a dokonce i postoje mám pocit, jako by mi viděla do hlavy. Jako by přesně věděla, co před ní tajím.
Instinktivně nakouknu do chodby, jestli nás náhodou někdo neposlouchá. „Musím si s tebou promluvit, Maggs."
Maggie nasadí vyděšený výraz. „Dobře?"
Posadíme se na pohovku a otočíme se tak, abychom si viděli do očí. „Tak povídej," pobídne mě.
„My," odkašlu si, „se políbili."
Člověk by řekl, že po takové jobovce se bude tvářit překvapeně, ale ona na mě kouká se stejným výrazem jako před minutou. „A dál?"
Ta otázka mě skoro rozesměje. „Dál? Co víc bys jako chtěla slyšet?"
„Myslím, že už od začátku ti říkám, že jste pro sebe jako stvoření, Huntere. Vidím, jak se na ni díváš a jak se ona dívá na tebe. Je to první holka, když nepočítám sebe a Bree, se kterou se vídáš bez skrytých úmyslů."
„Ale já..."
„S kolika holkama jsi spal od doby, cos poznal Lydii?"
Ani nemusím dlouze přemýšlet, jelikož odpověď na tuhle otázku znám moc dobře. „S žádnou."
„A s kolika holkama jsi spal, než jsi ji poznal?"
Ani nad tímhle nemusím dlouho přemýšlet. „Bylo jich hodně."
„Bydlíme spolu už nějakou dobu a s jistotou můžu říct, že tě znám. Jsi jako můj starší brácha, Huntere. Ráda vidím, že se díky ní měníš. Že se ti mění priority. Nikdy jsem nekomentovala všechny ty tvoje holčičí dostaveníčka, ani ty zástupy holek, co za tebou lezly skoro až do postele, protože mi do toho nic nebylo. Byla to tvoje blbost, že si takhle ničíš život."
„Neničil jsem si život," namítnu.
Maggie si povzdychne. „A jsi si tím jistej? Copak tys byl před Lydií šťastnější než teď? Copak jsi měl lepší pocit, že si užíváš s každou holkou, co se na tebe jen podívala? Co s tebou byla jen kvůli tomu, že jsi Hunter Black?"
Má pravdu.
Ona má, kurva, fakt pravdu.
Dřív jsem si myslel, že mi hokej a holky stačí ke štěstí. Že mě dostatečně uspokojuje sex s fanynkama, co po mně jedou jen proto, že jsem kapitán hokejového mužstva. Že jsem se každej pátek zlískal na nějaký párty a druhej den se probudil s holkou, co jsem vůbec neznal. Na místě, který jsem nepoznával.
Maggie má pravdu. Tenkrát jsem nebyl ani z poloviny tak šťastnej jako teď.
„Já nevím, co mám dělat, Maggs."
Povzbudivě mě obejme. Její útlé paže mě pevně svírají a její vlasy mě lechtají na tváři. „Jen jí to řekni, Huntere. Řekni jí, co cítíš."
Odtáhnu se od ní. „Jenže já nevím, co cítím, chápeš? V hlavě mám jenom zmatek."
Maggie mě políbí na tvář a zvedne se na nohy. „V hloubi duše to víš."