Zůstaň

14. KAPITOLA

HUNTER

Další dva dny jsem strávil téměř celý na kluzišti. Trenér z nás málem vypustil duši. S Lydií jsme si vyměnili pár zpráv, ale osobně jsem ji neviděl. Nerad to přiznávám, ale fakt mi chyběla. Dneska večer jdeme zase do posilky a představa, že ji konečně uvidím, mi vhání do tváře úsměv. Dost mě to děsí, ale Lydie Wilsonová se mi fakt dostala pod kůži.
Když se vrátím ze školy domů, okamžitě ucítím dokonalou vůni. Všechny sliny se mi seběhnou a téměř se přerazím, když se rozeběhnu do kuchyně. „Nazdárek," pozdraví mě Maggie se širokým úsměvem. Jenže Maggie není jediná, která se na mě usmívá.
„Lydie? Co ty tady?"
„Pozvala jsem ji na návštěvu," objasní mi Maggie. „Ukázalo se, že si dost rozumíme."
„Poklábosily jsme si o tom, jak jsou chlapi děsní a jak by na tom byl svět líp, kdyby neexistovali," dodá Lydie.
„Kdyby nebyli chlapi, nebyl by život, Sedmikrásko. Bez našeho produktu by ani ženský nebyly na světě."
„Produktu?" rozřehtá se Maggie. „Vtipnej název."
„Problém je, že ten váš," naznačí uvozovky, „produkt roznášíte po všech koutech světa."
„K tomu jsou chlapi naprogramovaní – aby se rozmnožovali."
„Jenže to pak holkám akorát ubližuje," namítne Maggie a zamíchá omáčkou, která potichu probublává.
„Ne všichni jsou děvkaři, Maggie."
„Ale většina z vás jo. Copak si nepamatuješ, jak sis v prváku narazil tři holky najednou? Roztleskávačky, tuším?"
To, jakým způsobem se na mě Lydie podívá, mě píchne u srdce. Nemělo by mi záležet na tom, co si o těhle mých eskapádách myslí, ale záleží. A fakt už mi to leze na mozek.
„Už takovej nejsem," zavrtím hlavou.
„Ale Oliver jo," ušklíbne se. Spustí monolog o tom, jakej je Oliver kretén, ale poslouchám ji jen jedním uchem. Pozoruju Lydii, jak krájí rajčata a papriky, jak pevně svírá nůž a jak zručně s ním zachází. Tmavé vlasy má zastrčené za ušima, aby jí nelezly do očí.
„Dáš si s náma?" zeptá se mě Lydie, když Maggie ukončí své stěžování.
„Jasňačka," přikývnu.

Po jídle už se Lydie vrátí domů. Mrzí mě to jen zčásti, jelikož vím, že za pár hodin ji zase uvidím.
„Chutnalo?" ujišťuje se Maggie při mytí nádobí. Já jí ho samozřejmě utírám.
„Bylo to výborný. Jste fakt skvělí kuchařky."
„To hlavně Lydie. Kuchyně je jako její vlastní vesmír."
„Jak to, že jsou z vás najednou takoví kámošky?"
Maggie pokrčí rameny. „Pomohla mi se přenést přes Olivera, pak se na sebe narazily před školou a bavily jsme se, že máme obě rády vaření. No a tak jsem jí navrhla, jestli by se dneska nechtěla stavit a pomoct mi s obědem. Fakt je to moc milá holka," usměje se. „Už se nedivím, že se ti líbí."
„Mně se nelíbí," zavrtím hlavou.
Maggie domyje poslední vidličku, osuší si ruce a obrátí se na mě s tím svým typickým vševědoucím výrazem. „Jak říkám, nalhávej si, co chceš. Pravda se dřív nebo později ukáže."
Její slova mi znějí v hlavě zase celou cestu k Lydii domů. Nevím, proč mi ty její moudrosti vždycky zabrání myslet na cokoli jiného. V sobotu, což je už zítra, si musím užít s nějakou holkou. Musím Lydii dostat z hlavy nebo už mi z toho šibne.
„Nazdar," pozdraví mě Nora, která mi otevře jen v tílku a krátké sukýnce.
„Čau," kývnu. Následuju ji krátkou chodbičkou do obýváku a shlédnu jí k zadku. Odjakživa mám radši zadky než prsa a vždycky, když mám příležitost si ho prohlédnout, náležitě si ji užiju.
Nora má hezkej zadek, to bezpochyby. Je pěkný, jak s ním kroutí, ale najednou mi představa, že by se jí ta děsně krátká sukně zvedla, vůbec nepřipadá sexy.
V hlavě si jednu vrazím a oči zase zvednu. „Dáš si něco?" nabídne mi přátelsky.
„Máte pomerančovej džus? Minule mi dost chutnal."
„Že váháš."
V tom z koupelny vyjde Lydie v krátkých Adidas kraťasech a sportovní Nike podprsence. Na tváři se jí rozlije úsměv, když mě spatří. „Teda, holka, tohle je módní zločin," pronese Nora.
„Proč jako?" nechápe.
„Nike podprda a Adidas kraťasy? To mluví samo za sebe," zařehtá se.
„Neposlouchej ji, sekne ti to," mrknu na ni.
„Aspoň někdo můj outfit ocení. Děkuju, Huntere," pousměje se a plácne sebou na pohovku vedle mě. „Podáš mi tak džus, Noro?"
Nora protočí očima. „Fajn, dneska jsem za služku."
Postaví před nás dvě plné sklenice a pak se odporoučí k sobě do pokoje. „Tak co máš večer v plánu?" zeptá se mě.
„Proč? Zase mě chceš pozvat k sobě?" Původně to měl být vtip, ale část mě doufá, aby to byla pravda.
„Zas tak si nefandi," zasměje se. „Ptám se jen proto, že máme v plánu jít večer do karaoke baru, tak mě napadlo, jestli se nechceš přidat."
„Karaoke bar?" ušklíbnu se. „To není nic pro mě."
„Zpívání je pro velkýho hokejistu pod úroveň, či co?"
„Hahaha," uchechtnu se. „Jen tyhle blbiny nemusím."
Lydie pokrčí rameny. „No jak chceš."

Po hodině v posilovně už Lydie pomalu odpadá. „Seber se," směju se jí. Ona leží na břiše a zhluboka oddechuje.
„Naser si, Blacku," sjede mě, což mě rozesměje ještě víc.
„Fajn, dám si pár kliků."
Lydie mě pozoruje, když najednou vyskočí ze země.
„Tak to ani náhodou, chlapečku," začne. „Nebudu tu trpět sama."
V tom se mi položí na záda a pobídne mě, abych dál klikoval. Mně ale nezbývá nic než se zasmát. „Těch tvých čtyřicet kilo bych unesl i o půlnoci, Sedmikrásko."
„Nevážím čtyřicet kilo!"
„Tak padesát no," opravím se a nepřestávám klikovat.
Po sedmdesáti klikách už se Lydie začne nudit. „Ježíš, jsi ty vůbec člověk?"
Seskočí ze mě a svalí se zpátky na zem. „Jak můžeš tolikrát zvednout svojí váhu, moji váhu a ještě se u toho usmívat?"
„Začal jsem cvičit dřív než mluvit," Sedmikrásko," zazubím se.
Pomůžu jí na nohy a pak už se jen společně protáhneme.
„Takže ty jsi vždycky vypadal takhle?" vyzvídá.
„Jak, takhle?" nechápu.
„Tak sexy."
To mě zaujme. „Takže tobě přijdu sexy?" zazubím se.
„Každýmu s očima přijdeš sexy, Huntere."
„Nikdy jsem nebyl tlustej ani vychrtlej," přikývnu, „ale svaly jsem začal mít až na střední."
„Tak to po tobě holky musely dost tvrdě jet, co?"
Lydie se přesune do polohy kobry, při níž na mě vykoukne ten její sexy zadek. V puse mi rázem vyschne a v kalhotách mám najednou nějak těsno.
„Huntere?" Vytrhne mě z transu právě vy chvíli, kdy se zvedne zpátky na nohy.
„Promiň, cos říkala?"
Lydie zavrtí hlavou. „To je jedno, odpověď stejně znám."
„Tak, ehm, půjdeme do sprchy?"
Strčím si ruce do kapes, aby si tý vybouleniny nevšimla.
„No jasně," přikývne s úsměvem a odebere se do holčičí části šatny. Já na sebe mezitím pustím ledovou vodu, abych vychladl.