Zůstaň

44. KAPITOLA

HUNTER

Srpen

„Zajdeš s náma do baru?" zeptá se mě Marcus po dnešním vyhraném zápase. Normálně bych byl v úplný extázi, ale dneska jsem nestál za nic. Na ledě jsem strávil o polovinu míň času než obvykle, protože, jak už jsem řekl, jsem stál za nic. Nějak jsem se na tu hru vůbec nemohl soustředit.
„Dneska to asi vynechám."
Marcus chápavě přikývne a přidá se ke zbytku týmu. Já si hned všimnu Maggie, která láskyplně políbí Dylana. Ten ji pevně objímá kolem pasu. V jeho náručí vypadá jako panenka.
Jestli by tak takhle vypadala i Lydie. No jasně, že vypadala. Je stejně maličká jako Maggie. Unesl bych ji jednou rukou a mohl bych si u toho gelovat vlasy.
Ach, ty její vlasy. Jsou dlouhý a vždycky, když jsem do nich zajel prstama, mě tak nějak hřály. A jak voněly... to byla vůně od boha.
„Huntere?" ozve se Maggiin hlas těsně přede mnou. Dylan už dávno odešel a já ani nevím kdy. Tak jsem se zabral do myšlenek, že jsem si toho vůbec nevšiml. „Jsi v pohodě?"
„Jasný," přikývnu nepřesvědčivě.
„Napadlo mě, jestli nechceš zajít na večeři. Celkem bych si dala grilovaný kuře."
Myslím, že chvilku klidu, kdy se nebudu užírat, mi prospěje. Navíc je fakt, že to grilovaný kuře bych si docela i dal.
„Skvělej nápad," pousměju se. Posadíme se do auta a já nechám Maggie řídit. „Proč na mě tak zíráš?" zasměju se, když si prohlédnu její upřímně překvapený výraz.
„Protože poslední měsíc se jen utápíš ve svým žalu, Huntere."
„A už toho mám dost. Lydie vzala roha a já se nehodlám trápit celý léto. Ještě mám před sebou měsíc prázdnin, než ze mě bude čtvrťák. Tohle léto si užiju, už jsem se doma válel dost."
Maggie vypadá příjemně překvapená. Rty se jí roztáhnou do úsměvu a v očích se jí zračí upřímná radost.
Perfektně zaparkuje před nedalekou restaurací, kde dělají nejlepší grilovaný jídlo, a bok po boku vejdeme dovnitř. Už jen ta vůně, která mi vnikne do nosu, je úchvatná.
Posadíme se ke krajnímu stolu a otevřeme jídelní lístek, i když už stejně víme, co si dáme. Hned k nám přispěchá štíhlá servírka, která se celá rozzáří, když mě spatří. „Huntere."
Pohlédnu jí do očí a poznám v ní Haley – holku, co mě políbila a díky které je teď Lydie desítky kilometrů daleko. V hrudi se mi usadí nepříjemný pocit a v krku knedlík.
„Nazdar," pozdravím ji odměřeně. Jí ale zjevně tón mého hlasu vůbec nevadí.
„Už jsem tě dlouho neviděla, jak se máš?"
Podívám se na Maggie, která můj náznak okamžitě pochopí. „Rádi bychom si objednali," prohodí k Haley, která ze mě na chvíli spustí oči.
„No jasně, ehm, tak co si dáte?"
„Dvě grilovaná kuřata, talíř hranolků a dvě domácí limonády. Jo a hromadu tatarky."
Haley přikývne a naposledy na mě mrkne, jako by ze mě chtěla vydolovat odpověď na svou předešlou otázku. Té se ale nedočká. Naštvaně odkráčí pryč a já můžu konečně vydechnout. „Kdo to byl?" vyzvídá hned Maggie.
„Nikdo."
Maggie je ale bohužel typ člověka, co se snadno nevzdává.
„Nikdy jsi neměl problém s odpálkováním holek, tak proč jsem musela zakročit? Co je to za holku?"
Neřekl jsem Maggie pravý důvod, proč Lydie odjela. Řekl jsem jí, že jsme se ošklivě pohádali. Což je vlastně taky pravda, ale důvod hádky jsem jí neprozradil. A očividně jí to nesvěřila ani Lydie. Maggie nesnáší podvádění. Hlavně po tom, co jí provedl její expřítel Oliver. Nemyslím, že by to pochopila. A já ji teď potřebuju jako sůl.
„Co to je za holku, Huntere?" naléhá. Haley nám mlčky donese pití a pak se zase vzdálí. „Má to něco společnýho s Lydií, že jo?"
Nikdy jsem neuměl lhát a tak hned pozná, že přihořívá. „Ty ses s ní vyspal?"
„Ne!" ohradím se uraženě. „Nepodvedl bych ji."
„Tak co teda? Proč se tý holce ani nepodíváš do očí?"
V hlavě jí to šrotuje. „Dělá to něco s Lydiiným odjezdem?"
Teď nejenže přihořívá, teď už skoro hoří. „Tys ji líbal?"
Okamžitě se celý napnu, dlaně se mi začnou potit. „Panebože," vydechne. „Ona to viděla, že jo?"
„Já ji nelíbal, jasný?" vyjedu. „Vrhla se na mě, ale než jsem ji stihl odstrčit, Lydie už tam stála. Ona mi, ehm, dala facku."
„To sis taky zasloužil," přisadí si. „Jak jsi mohl bejt tak blbej, Huntere? Už jednou tě viděla, jak se líbáš s jinou, a teď to děláš zase? Copak jsi neponaučitelnej?"
To je fakt, na to už jsem skoro zapomněl. Tenkrát na párty, jak jsem se ožral a šel se dvěma holkama nahoru na pokoj. Ona to viděla. A odpustila mi to. Ale podruhý? To už nemám šanci.
„Tohle jsi totálně zvoral," povzdychne si.
„Já vím, jasný? Já vím."
Haley nám donese kuřata, mezi nás položí talíř s hranolkama a dva hrnečky s tatarkou. Maggie si nacpe pusu hrstí hranolek, což mi trochu zlepší náladu. Kdyby byla extrémně naštvaná, ztratila by apetit.
„Tak co s tím hodláš dělat?"