Navzdory událostem v Bradavické škole čar a kouzel, čas letěl a zima byla dávno pryč. Na Velikonočních prázdninách byly dobré minimálně dvě věci. Velikonoce oslavovaly přicházející jaro a sluneční paprsky počínaly hřát a lákaly studenty k trávení volného času venku.
Tou druhou dobrou věcí byly samotné prázdniny, jenže pokud jste byl student zrovna pátého či sedmého ročníku tak jste si prázdnin stejně moc neužil, většinu času trávil v knihovně a snažil jste se učit na zkoušky NKÚ či OVCE, které se kvapem blížily.
Jediným pozitivem pro Lyca jakožto jednoho z nebelvírských odražečů by mohl být famfrpál, kdyby však neměli tak mizerné družstvo.
,,Jdete někdo do knihovny?" optal se Lyco svých spolužáků, když vycházeli od oběda z Velké Síně. Ron i Hermiona však zavrtěli hlavou a Harry přemýšlel merlinví nad čím takže opět vypadal, že je naprosto mimo.,, Máme s Ronem nějaké prefektské povinnosti"
Lyco tedy vyrazil do knihovny sám, popravdě řečeno byl rád. Doufal, že tu třeba narazí na nejmenovanou rudovlasou mrzimorku, kterou už nějaký ten čas nepotkal. Nemohl vědět, že se mu Daphne záměrně vyhýbá.
Došel i se svými myšlenkami do knihovny a rovnou šel do oddělení zabývající se Bylinkářstvím a pečováním o rostliny. Celkem náhodně si vybral nějakou knížku, jejíž přebal byl zdoben zlatým lemováním a jakousi zelenou potvorou.
,,Říkal jsem ti Justine, že nezáleží na tom chce tvůj otec, ale co chceš dělat ty. Mně osobně zajímá práce na Odboru uplatňování kouzelnických zákonů." Prohlásil Ernie přičemž mírně zrůžověl rozpaky když se k nim přidaly jejich spolužačky Hannah a Daphne s plnými náručemi knih.
,, Tohle všechno chcete dnes přečíst?" zděsil se Justin ale Daphne se usmála,, Noo záleží na tom jak moc budeme efektivní, kdyžtak si zbytek vezmeme večer do spolky"
Mrzimorská čtveřice si sedla k jednomu ze stolů a pomalu se dali do studování. Vypadalo to, že jediná Hannah si všimla poblíž sedícího černovlasého Nebelvíra a ihned to koutkem úst sdělila Erniemu a Justinovi.
,, No a co s ním?" nechápal Ernie ale Hannah se zakřenila,, Počkej a uvidíš",, Daph, byla bys tak hodná a donesla mi knížku o Mečavci stříbrném?" poprosila Hannah zdánlivě nenápadně kamarádku.,, Jasně" odvětila Daphne.
,,Ta tě zakousne až si ho všimne. Víš přece že se mu vyhýbá." Zakroutil hlavou nevěřícně Justin, ale Hannah se znovu usmála,, Jo ale je načase aby si s ním už konečně promluvila ne. Vždyť se k sobě celkem hodí",, Cože? Daph a Sirius Black? Ani náhodou." Zavrtěl Justin rezolutně hlavou.
Lyco nad stránkami svojí knihy pomalu usínal, když v tom zpozoroval to, na co tak dlouho čekal, záblesk rudých vlasů. ,,Ahoj Daphne" vyhrkl a zvedl se ze židle, přičemž nedopatřením zavadil o lahvičku s inkoustem a ta s třísknutím spadla na zem.
,, Jejda nazdárek Lyco" Daphne se otočila od police, kde měla být knížka o Mečavci stříbrném. ,,Jak se máš?" zeptal se Lyco, aniž by si všiml, že se mu pod nohama rozlévá inkoust. ,,Ale jo dobře, no zkoušky se blíží znáš to a snažíme se využít každé chvilky na učení. Promiň, ale asi nevíš, kdo si půjčil knížku o Mečovci stříbrném, že?"
,,No čirou náhodou vím, já. Můžeš si ji číst se mnou. Některým pasážím vůbec nerozumím." Lyco se snažil o oslnivý úsměv, ale vyšel z toho jen jakýsi pokřivený škleb. ,,Áha ...nee to není pro mě. Hannah ji chtěla" mávla rukou směrem k Mrzimorské skupince o kus dál.
,, Klidně si ji vezmi" odvětil zase Lyco v naději, že tu Daphne ještě zůstane a bude si s ním povídat o Mečivci stříbrném at už to bylo cokoli. ,,Děkuju Siriusi, jsi milý" pohodila vlasy a s úsměvem na rtech a knihou v ruce odešla.
Ten za ní hleděl jako uvytržení s přihlouplým úsměvem na tváři. ,,Rozlitý inkoust v knihovně!Ty darebný kluku!" ozvalo se za ním.
Stála tam knihovnice madame Pinceová aLyco si až ted uvědomil že stojí v kalužce inkoustu. Vůbec si nepamatoval,kdy se to mohlo stát.
,, Ven!" zakřičela, a přitom hůlkou začala vysoušet inkoustovou pohromu. Černovlasý Nebelvír si trochu mátožně uklidil své věci a pak se co nejrychleji vydal z dosahu rozběsněné knihovnice.
Litoval pouze,že s Daphne nemohl strávit více času.
ČTEŠ
I'm Black - III.díl GP
Fiksi Penggemar,,Je po ní, už ji nech Bello" Jsem hrozně oslabená a už nemám ani vůli dýchat. Je konec... Vidím, před sebou jen temnotu...jako bych omdlela. Tak takhle tedy vypadá umírání ? Prostě se ponoříš do temnoty a zapomeneš dýchat... Bylo to tak uvolňujíc...
