I'm Black - III.díl GP

0.kapitola která bývala Prologem

Vzbudila jsem se, najednou jsem si byla stoprocentně jistá, že nejsem mrtvá.

****

Listopad 1979

Z pohledu Ginger

Dá se vůbec někdy připravit na smrt ? Dnes jsem zjistila, že dá, ale skutečně jsem tomu nevěřila. , Když tato první věc tedy vyšla, můžu vesele pokračovat dalšími věcmi, jako například dát sem nějakou mně hodně podobnou mrtvolu. Někdo mně určitě bude hledat. Lily, James a ostatní z Řádu. Dala jsem se tedy do práce s maskováním, abych tu nechala zřetelné stopy po své ,,smrti" a pak se z tohohle šeredného domu a v podstatě i z Londýna a Anglie vytratila.

***

Měla jsem namířeno do Francie, na jedno z bezpečnějších míst v této válce. Bylo mi zatěžko všechny opustit. Chtěla jsem být stále platným členem Řádu. Bojovat se zlem po boku svých přátel. Ukázat Bellatrix a ostatním Smrtijedům, že se mně tak lehko nezbaví. Jenže Regulus, tím, že zběhnul od Smrtijedů rozhodl za nás za oba. Skrývat se, dokud válka neskončí, pokud ji chceme přežít. Chtěla jsem se bít do posledního dechu, zkrátka být ten nenapravitelný Nebelvír co se do všeho po hlavě vrhá, ale Regulus...

Chtěl si především zachránit kůži. Nejen svou, ale i mou a především nechtěl aby naše nedávno narozená dcerka byla sirotek. Měli jsme být šťastná rodinka, pokud by plán vyšel celý. Zatím vycházel jen z poloviny, nevěděla jsem jak se Regovi vede s Viteálem, jestli se mu ho podařilo zničit nebo....

Druhou možnost jsem se zdráhala vyslovit.

***

Bylo báječné objevit se opět v Le Mans. Kráčela jsem po Rue d' Agádir k domovu mého dětství, kde stále bydleli moji rodiče Olivierovi. K nim jsme také po svatbě (která se uskutečnila krátce po tom co se malá narodila) umístili naši dcerku Cassie.

Bylo těžké to ututlat. Přišlo mi to jako podivný způsob déja vu. Ale ona na rozdíl ode mně nebude vyrůstat ve lži a bude se svými pravými rodiči. Minimálně se mnou.

Vešla jsem na předzahrádku, i v listopadu vypadala hezky. Naši o našem plánu věděli jen zčásti, pochopitelně, že ne vše. Jen aby pochopili nezbytné věci. Museli i odpřísáhnout, že budou pěstouni Cassie, kdyby se náš plán nepodařilo uskutečnit. Zřejmě jako kdysi se mnou, to také bylo inspirací pro Regův nápad.

Mrzelo mě, proč jsem se rodičů mých a Jamesových nikdy nezeptala proč jsem vlastně u Olivierových vyrůstala, proč se pro mně nikdy nevrátili. Proč jsem tu pravdu musela zjistit až na prahu dospělosti.

***

,,Ginger to je ale překvapení. Netušili jsme, že se tu objevíš." Otevřel mi papa a pevně mě sevřel v náruči . Bezpochyby byl rád, že mně vidí živou.

Rychle jsem vklouzla dovnitř, ma mère byla z mého příchodu překvapená snad ještě víc.

,,Dostat se z Anglie bylo jednodušší než jsem čekala" řekla jsem jako by nic. O všem jsme si tedy popovídali a já jim vylíčila víceméně celý plán. Usmyslila jsem si, že tu pár dní zůstanu, než se ke mně připojí Reggi, tedy až se vrátí a doufám, že vrátí. Živý a zdravý. Teprve pak se uvidí co bude dál.

Pak jsem z prvního patra zaslechla pláč

,,Cassie" vyjekla jsem nadšeně, že ji slyším.

Vyběhla jsem schody a vmžiku jsem byla u ní, a vytahovala ji z postýlky. Za ty tři měsíce pořádně vyrostla. Sotvaže přestala brečet začala si mně zmateně prohlížet tmavě modrýma očkama.