I'm Black - III.díl GP

50.kapitola

I když se zdálo že v celém hradě vládl nepředstavitelný chaos a že Umbridgeová drží celou školu v šachu svými výnosy, přece jen se občas vynořovaly okamžiky radosti a štěstí. Takový okamžik prožíval i Fred Weasley, jenž konečně získal lásku dívky svých snů. Třebaže v minulosti se k němu nezachovala zrovna hezky nyní tomu bylo naopak. Cassiopeia Blacková se od loňského školního roku změnila. Na první trapas už oba raději zapomenuli a nahradilo jej spoustu jiných vzpomínek. Zkrátka si prožívali své i se všemi trablemi co k tomu patří jako například když byli přistiženi při pozdním návratu z Komnaty nejvyšší potřeby profesorkou McGonnagalovou, která jim strhla několik bodů za to, že byli tak hloupí a nechali se nachytat. 

,,Láska je nástroj všemocný."

Co se týče druhého z potomků Blackových, ten byl poslední dobou taky jako vyměněný. Na každé hodině byl roztržitý a stále jakoby, byl ztracený v myšlenkách. Pokaždé sebou trhnul, když někde uviděl rudé vlasy, ale pokaždé s neúspěchem zjistil, že to byl jen někdo z Weaslyových.

Pochmurný březen se pomalu změnil na zatažený a vcelku deštivý duben. Pátý ročník Nebelvíru a Mrzimoru si zrovna uklízel věci po hodině ve skleníku č.3 a Lyco nějak celou hodinou proplul, aniž by vnímal, co vlastně dělali, když vtom ji uviděl. Rudé vlasy měla zapletené v dlouhém copu a podávala svou sázecí lopatku své spolužačce Susan.

 ,,Daphne!" zavolal na ni a než k ní došel srazil na zem asi dva květináče s merlinví čím, které spadly na zem a rozbily se.

,,Ahoj Lyco" usmála se na něj, když viděla jakou pohromu zase udělal. Lyco s provinilým výrazem zamumlal

,, Reparo" a květináče s jejich záhadným obsahem vrátil na místo. 

,,To jsme ale měli vynikající hodinu, že?" řekl Lyco jakoby mimochodem, a aniž by si to uvědomoval opět zrudl jako pivoňka.

 ,,Prosímtě vždyt si ani nevěděl o čem profesorka Prýtová mluvila." dodala s trochu sarkastickým podtónem v hlase Daphne. 

,,Daph tak jdeš? Máme ještě Jasnovidectví a já bych tam nerada přišla pozdě," přerušila ji Susan, která už byla venku před skleníkem. ,,Jo...já tě za chvilku doženu. Běž napřed" vyzvala ji Daphne a její kamarádka nad Lycem protočila očima a odešla.

Když Daphne s Lycem vyšli ze skleníku, zjistili že všichni jejich spolužáci už jsou daleko před nimi.

 ,,Můžu tě doprovodit do hradu?" zeptal se Lyco a tázavě pohlédl na rudovlásku vedle sebe.

,, No, jelikož už všichni odešli, tak asi nemám na výběr a řeknu ano," odvětila Daphne a vyrazila dopředu. Lyco ji doběhl: ,,Počkej, kam najednou tak spěcháš?"

 ,,Na další hodinu přeci, ty už měl toho Firenzeho ? Trochu se bojím jaké to bude." 

Lyco chvíli hleděl do země a pak začal mluvit o té hodině co už Nebelvír měl s novým profesorem Jasnovidectví.

,,Noo tak aspoň na nějaké hodině zřejmě dáváš pozor. A to jsem myslela, že nebelvíři jsou hlavně pro Přeměnování a OPČM za normálních okolností," podotkla trefně mrzimorka když konečně došli dovnitř do hradu. Mlčky došli k nové učebně Jasnovidectví. 

,,Víš, proč se v Bylinkářství nemůžu soustředit? Jednak to máme s Mrzimorem a je jasné na první pohled, že jste v tom nejlepší a za druhé jsi tam ty," vyšel s pravdou ven a pohlédl na ni. Na tváři už se mu zase rozléval ruměnec

 ,,Nemůžu na tebe přestat myslet, už od prvního okamžiku co jsme se potkali Daphne." Povzbudivě se na něj usmála:  ,,To je od tebe hezké, ale já už musím jít. Jdu pozdě a ty máš určitě taky hodinu," vyhrkla spěšně a zmizela za dveřmi učebny.