Začátek nového pololetí začal velmi nelítostně v podobě děsivých proroctví profesorky Trelawneyové. Jenže kdo by té staré šarlatánce věřil. Možná tak ti, co k ní chodí na Jasnovidectví. Harryho a Lyca má prý obzvlášť v oblibě. Předpovídá jim smrt na každém kroku. Tohle by mohla docela sranda.
Co už se ale nedalo pokládat za legraci byl naštvaně vyznívající dopis od Sama.
Pár řádek načmáraných důkladným škrabopisem, svědčilo tom, že stále neskousl to, že jsem na Vánoce nebyla s ním. Co už. Je nesmírně žárlivý. Myslí si snad, že si tady najdu někoho jiného nebo co. No možná ten vztah neberu tak úplně vážně jako on...
,,Já už se nemůžu dočkat zítřka, po pravdě jsem ani nedoufala, že po tom zranění budu moct hrát ale nakonec jo," Cho mě svým hlasem naprosto vytrhla z mých úvah o mém klukovi.
,,O čem to mluví?" drcla jsem do Jess, jelikož jsem neměla páru o čem to Cho mluví.
,,Zítra je přece famfrpál, zapomněla jsi nebo co?" odvětila Jess
,,Budeš fandit Havraspáru snad ne?"
,,Jo..jasně že jo," přitakala jsem s jistotou a obraz nevědomosti se začal zaostřovat. Havraspár proti Nebelvíru, to bude...zajímavé.
,,Doufám, že tvůj bratranec umí snášet prohry, jelikož jsem si celkem jistá, že Zlatonku chytím první," básnila Cho a já vyprskla smíchy
,,Sebevědomí ti teda nechybí ale Harry...no radši nic," nebudu jí říkat, že její Kometa proti Kulovému blesku nemá moc šanci, vždyť na to zítra přijde sama.
Další ráno po snídani se celá škola odebrala na tribuny na famfrpálovém hřišti, Ell kolem mně prošla aniž by si mně všimla a zaujatě se o čemsi bavila s Arlen, zatímco když kolem procházeli nebelvíři Lyco na mně křiknul
,,Natřem vám to havrani!" Co se týče mně, asi jsem byla poněkud laxní, přála jsem to jak Harrymu tak Cho. Jsem divná no. Měla bych si pod kůži dostat trošku té kolejní soutěživosti, chtěli jsme přece aby zvítězil Havraspár.
Z pohledu Lyca
Zápas byl daleko napínavější než se dalo čekat a já převážně jen koukal po Harrym a po té havraspárské chytačce Changové.
,,Nebelvír vede 80: 0 a podívejte se jak si vede Kulový blesk! Potter z něj ted doopravdy ždíme co se dá. Vidíte tu obrátku? Něčemu takovému se prostě Kometa Changové nemůže rovnat! Přesná vyváženost Kulového blesku je naprosto zřejmá v těchto dlouhých ..."
,,JORDANE ! JSTE SNAD PLACEN ZA TO ABY JSTE DĚLAL REKLAMU KULOVÉMU BLESKU? KOMENTUJTE UTKÁNÍ!" Zakřičela už po několikáté profesorka Mcgonnagalová na Leeho Jordana, který neustále odbočoval k tomu aby popisoval Harryho koště. Bylo to srandovní. Škleb z tváře mi smazal protiútok Havraspáru a Nebelvír vedl už jen o padesát bodů.
,,No tak Harry to musíme vyhrát přece," valný účinek to nemělo, Cho se na něj lepila ať se hnul kamkoli.
Přišlo mi to málem jako celá věčnost, v duchu jsem si říkal jaký bych byl asi já. Je to pech, že se mi ještě nepodařilo dostat se do týmu. Byl bych ted měl možnost taky něco změnit a ne jen stát na tribuně a fandit. Během mého fantazírování o tom co by kdyby... se situace na hřišti změnila a než jsem to vtom hluku stačil všechno postřehnout už zazněl hvizd píštalky Madam Hoochové. Harry chytil Zlatonku...
,,Nebelvír vyhrál," skandovali jsme jako jeden muž a naše tribuna doslova explodovala nadšením.
,,Joo vyhráli jsmee!" křičel jsem z plných plic a už jsme se řinuli z tribun dolů na hřiště za naším týmem.
ČTEŠ
I'm Black - III.díl GP
Fanfic,,Je po ní, už ji nech Bello" Jsem hrozně oslabená a už nemám ani vůli dýchat. Je konec... Vidím, před sebou jen temnotu...jako bych omdlela. Tak takhle tedy vypadá umírání ? Prostě se ponoříš do temnoty a zapomeneš dýchat... Bylo to tak uvolňujíc...
