I'm Black - III.díl GP

36.kapitola

Z pohledu Reguluse

,,Jsi si jistý, že ti nic není? Vypadáš hrozně" zeptala se mně Gia už poněkolikáté poté, co jsem kolem ní prošel. ,,Děkuju za poklonu, ale nic mi není." sykl jsem, když jsem prošel kolem piana a pak zase zpátky. Opět jsem si třel levou ruku ,,Ty, ale taky nevypadáš dvakrát klidně" rýpl jsem si do ní, když jsem se snažil s troškou sarkasmu uvolnit napětí co v místnosti panovalo, nasadil jsem úsměv jenž přinejlepším vypadal, jako nějaký bolestný škleb a pokračoval v přecházení sem tam po místnosti.

,,Noo dneska mají v Bradavicích přece ten třetí úkol. Pochopitelně, že jsem nervozní jak to dopadne. Hlavně nechci, aby se něco stalo Harrymu a při všem tom nebezpečí kolem..." Ginger začala blábolit o svých starostech, ale já ji asi tak ze 3\4 stejně nevnímal a snažil se potlačit tu úpornou bolest v levé ruce. Už dlouho o sobě nedala znát a já doufal, že už tohle třeba nikdy neucítím. Ted mě to naprosto ochromilo a já se snažil o racionální uvažování Co se to sakra děje. Ale zároveň mi mozek kladl překážky v podobě myšlenek To přece není možný.

,,Zlato ty mě ale, vůbec neposloucháš! Regiiii ! Regulusi tak sakra, vzpamatuj se!" Gia mi mávala rukou před obličejem div, že mi neurazila nos. ,,Eeeeehm co? Ale jistě miláčku úplně s tebou souhlasím" zamumlal jsem a snažil se tvářit přirozeně. ,,Co se děje?" zeptala se znova a já si povzdychl. Přivinul jsem si ji k sobě a posadil si ji na klín. Začal jsem ji náruživě líbat a doufal, že tohle odvede její pozornost. Naštěstí začala spolupracovat a moje klasická udobřovací technika tedy fungovala. Chvilku byl tedy klid, nebo jsem si to aspoň myslel. ,,Nic se neděje ma chérie. Všechno je v pohodě." přesvědčovala jsem ji uklidňujícím hlasem, jenže ona se ode mně po chvilce odtáhla.

,,Ne není, ty i já dobře víme, že není" podotkla trpce a dřív než jsem jí v tom stihnul zabránit, mi vyhrnula rukáv košile na levé ruce. Na předloktí se objevila lebka s hadem v celé své kráse. Nejen to, žhnula, až se zbarvila do rudočerné.

Ginger zalapala po dechu, troufnu si tvrdit, že ji ten pohled ohromil, ale ne v dobrém slova smyslu. To by ale asi vyděsilo každého. Pustila mou ruku a já si rukáv rychlým pohybem stáhnul až k zápěstí. ,,To není možné!" zašeptala jakoby přišla o hlas. V nevědomém gestu jsem pokrčil rameny. ,,Jak je u Merlina možný? On přece nemůže být...řekni že není" tohle zopakovala ještě několikrát hlasitěji. Zvedla se, učinil jsem totéž a snažil se nemnout si ruku na, které mě pálilo znamení zla.

,,Rád bych ti tvrdil, že to nic není ale..." začal jsem, ale ona mě přerušila ,,Jak dlouho už ...už tě to bolí?" ,,Chviličku" odvětil jsem ale pak se odhodlal k dalekosáhlejší odpovědi. ,,Vybarvovalo se to několik měsíců. Popravdě, už loňské léto jsem začínal mít obavy, po tom co se stalo na Mistrovství. A pak to začalo nabývat na síle, bylo zřetelnější a zřetelnější a mé obavy se prohlubovaly a... musel jsem si o tom promluvit se Severusem." Nakonec jsem to celé ze sebe vyklopil.

,,Hmm takže Srabus je stále na jeho straně?" zamumlala Gia pochybovačně, ale nakonec mně objala ,,Tak tohle tě celou dobu trápilo? Měl jsi mi to říct" ,,Nechtěl jsem tě zbytečně znepokojovat." zamumlal jsem, ale věděl, že je to chabá omluva. ,,Musím tam jít. Musím zjistit co se děje" a ona mě sevřela ještě pevněji ,,Nechoď tam prosím. Něco se ti stane a ...". Políbil jsem ji na tvář a sundal její ruce z mého pasu, odnesl jsem ji na pohovku a znovu ji políbil ,,Je t'aime". ,,Nic se mi nestane, neboj se." dodal jsem. V chodbě jsem si přivolal plášť i masku a přemístil se.

***

Objevil jsem se na malém ponurém hřbitově, i když asi všechny hřbitovy jsou ponuré a obzvláště takhle večer nebo v noci či co je vlastně. Vypadalo to, že jsem nebyl první, ale ani poslední a rozhodně jsem neměl radost, že ty ,,kolegy" v maskách a kápích vidím. Snažil jsem se působit nenápadně, ale působte si nenápadně mezi Smrtijedy. Rychle jsem připojil do mlčenlivého kruhu a rychlým ostražitým pohledem jsem se rozhlédl. Ve středu kruhu byl jakýsi hrob. Pak Pán zla a vedle něj malá hromádka, jež vzlykala a škubala sebou.