I'm Black - III.díl GP

56.kapitola

,,Takže vy mi chcete nakukat, že s tím nemáte společného absolutně nic? Že vám nedali žádné instrukce?" hleděla na mně Umbridgeová trošičku vyjeveně a já tam seděla s přihlouplým výrazem na tváři a neustále odpovídala:

„Ne paní profesorko, skutečně mi Fred a George nezanechali žádné instrukce, jak tu bažinu zničit a ne, rozhodně nejsem nějak spojená s Protivou." Tak ráda bych jí vpálila do toho jejího ropušího ksichtu, co mi tady ti výtržníci nechali ale to bezpochyby za nějakou dobu zjistí sama.

„Tak tedy dobrá, kde je tedy Sirius Black?" zeptala se ropucha a já na ni opět nevěřícně zazírala.

„Kde by asi měl být? Možná v nebelvírské společence nebo na famfrpálovém hřišti, v sobotu bude přece poslední zápas," odpověděla jsem neuvěřitelně samolibě.

„O čem to mluvíš děvče? Kdyby byl ten budižkničemu v mé škole, tak bych o tom přece musela něco vědět!" Zaječela Umbridgeová a zkřivila ty své odulé žabí rty.

,,Přece o mém bratrovi, jmenuje se Sirius Black a rozhodně to není budižkničemu." Mimoděk jsem zajela rukou pod hábit, jenže mé prsty nesevřely hladké dřevo hůlky. Projelo mnou mírné zděšení, asi jsem ji nechala v naší ložnici.

„Ty malá couro! Co je mi po tvém bratrovi?! Řekneš mi okamžitě, kde se schovává Sirius Black! Nebo ti k tomu pomůžu sama!" Umbridgeová se napřímila a pozdvihla hůlku. Zalapala jsem po dechu, to nesmí. Přece nesmí napadat studenty.

V tom okamžiku do kabinetu vpadl Filch, napadal na jednu nohu a jeho ošuntělý plášť za ním tiše doutnal.

„Paní ředitelko! Protiva s dvěma studenty házeli na ostatní okolo bažiny hořící louče. Snažil jsem se je chytit...jenže ...ten kolohnát" školník se přiblížil ke stolu a ten puch co z něj vycházel, byl rázem o to intenzivnější. „Paní ředitelko Hagrid jim pomáhal utéct," vyprsknul hněvivě Filch.

Umbridgeová se usmála a nasládlým hláskem malé holčičky řekla: „Děkuji vám, pane Filchi, o Hagrida se postarám." Filch se uklonil a pozpátku vycouval ze dveří.

„Nu a co se týče vás, slečno Blacková," přesunula Umbridgeová pozornost znovu ke mně, „Můžete jít, již jsem s vámi skončila." Na další pobízení jsem nečekala a vyrazila pryč. Hrozná ženská, ještě stále se mi ježily chloupky na zátylku.

Když jsem seběhla o dvě patra, níž a podívala se na hodinky, zděsila jsem se podruhé, už byl skoro čas večere. Tedy ne skoro, ale určitě. To jsem promrhala celé odpoledne u té ropuchy namísto toho, abych se učila na zkoušky. No fakt úžasný.

„Cass," uslyšela jsem své jméno, když už jsem byla kousek od Velké síně, ,,to jsem ale rád, že tě vidím. Půjdeš s námi na večeři?" doběhl mně bratr ještě ve famfrpálovém dresu a s koštětem v ruce. Za ním šel ještě celý tým. „Trénovali jsme usilovně celé odpoledne, jsem si jistý, že ten zápas dáme," vykládal o překot a vesele se zubil. „Rozneseme Havraspár na kopytech protože..."

„Jsme to nejhorší družstvo v dějinách," doplnil jej Ron s jistou dávkou sarkasmu a skepse.

„Snad na tlapách ne? Když jste lvi." Skočila jsem jim do toho, ale ani jeden mně pořádně nevnímal.

„Ale nemluv nesmysly Rone, máme přece skvěle nacvičenou út..."

„To by stačilo Siriusi!" okřikla ho Angelina chraplavě, nejspíš měla vyřvané hlasivky. Když jsme si sedli k jídlu, Lyco tedy neochotně zmlknul. Od vyzrazení BA se mi hnusilo sedět s těmi zrádkyněmi, takže jsem sedávala s Fredem a Georgem a když ti práskli do bot, žádné ze lvíčat si nestěžovalo, že jsem u nich zůstala.