Z pohledu Lyca
Nastala sobota a to znamenalo jediné. Nebelvír čekal zápas s Mrzimorem. Rád bych tvrdil, že jsem se těšil ale merlinžel tomu bylo naopak. Nejenomže to byl jeden mých prvních zápasů tudíž na mně skočila neočekávaná tréma ale taky počasí nebylo kdovíjaké.
Angelina řekla jen to, že na nás spoléhá, že neuděláme Nebelvíru moc velkou ostudu. ,,A ty zkus co nejdříve chytit zlatonku" doporučila ještě Ginny, která hrála místo Harryho na postu chytače. Já měl zase sto chutí praštit Kirka po hlavě protože s odrážečskou holí působil jako trol s kyjem. Bylo až k nevíře, že se s ní vůbec vyškrábal na koště.
Na hřišti nás od Nebelvírských přivítal bouřlivý potlesk jako obvykle. Zmijozel bučel jako stádo pomatených krav a Havraspár se přidal ke skandování na straně Nebelvíru.
Pokud se o tom zápase dalo říct vůbec něco dobrého, pak jen to, že byl krátký. Trval jen něco přes dvacet minut a ani tak se mi příliš nedařilo udržet Potlouky pod kontrolou.
Jen stěží se dalo určit, co bylo nejhorší. Jestli to byl Ron, který nějakou příšernou náhodou pustil i čtrnáctý gól, nebo jestli to byl Kirk, který se samozřejmě netrefil do Potlouku ale do Angeliny. A korunu tomu nasadilo to, když se mně ten idiot Smith snažil shodit z koštěte.
Zázrak naopak byl, že Nebelvír prohrál jen o deset bodů. Ginny se totiž podařilo lapit Zlatonku přímo před nosem mrzimorského chytače Summerbyho, takže konečné skóre bylo dvě stě čtyřicet ku dvěma stům třiceti.
Nebylo divu, že v nebelvírském společence nebyla příliš veselá nálada. Ron tam seděl v zabláceném dresu s flaškou máslového ležáku mezi koleny a civěl do prázdna. I já vnímal ten trapas. Vždycky jsem toužil potom dostat se do toho úžasného mužstva, ale nyní to mělo přímo katastrofický dopad. Jediná Ginny neklesala na duchu, protože to byla právě ona, kdo zachránil Nebelvír před utrpením. I tak už měl stejně Zmijozel výhru v kapse.
***
Z pohledu třetí osoby
,,Ron, Lyco nebo Ginny tu nejsou?" zeptal se Fred, přitáhl si křeslo blíž k Harrymu a Hermioně a rozhlížel se kolem sebe. ,,Ne, šli se vykoupat. Snad se tam Ron neutopí." odvětil Harry, zatímco co odsunul Ronovu nedopitou láhev.,, To je dobře. Protože po tom dnešku by už asi víc kritiky neunesli." Pronesl George jakoby mimochodem a sednul si vedle svého bratra.
,, Jako Ginny nebyla zase tak špatná a Lyco taky ne" zauvažoval a Hermiona zvedla oči vsloup. Na téma famfrpálu se kluci dokázali bavit celé hodiny.,, Jako kdyby se ho Smith nesnažil shodit z koštěte tak by mu ten Potlouk mohl vpálit do obličeje. Představte si tu nádheru, kdyby mu přerazil nos." Začal fantazírovat Fred a Harry mu přitakal. Taky neměl Smithe v oblibě, už kvůli Brumbálově armádě.
,,Když už je řeč o Smithovi, víš, že klofnul Blackovou?" rýpl si George do bratra, který se celý napnul a vyletěl z křesla jakoby, ho píchla vosa do intimních partií.,, Cože?" ,,No viděl jsem ho s tou nejmladší Blackovou.... S tou Ellou" vysvětloval George se zájmem a Fred se zklidnil a klesl zpět do křesla. Zabíjel však George pohledem.
,,Máš ji hodně rád, co? Sestřenku?" zeptal se rádoby řečnickou otázkou Harry a Fred přikývl.,, Já jen nechápu, co zrovna vy dva máte společného?" vtírala se Hermiona, která s Cass neměla zas tak přátelský vztah, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nikdo však nevěděl proč. Třeba to vězelo v chytrosti nebo v lapání kluků. Merlinví.
,,Spoustu! Máme toho společnýho spoustu" zahuhlal Fred jakoby, se o tom dál už nechtěl bavit. Nepotřeboval si obhajovat Cass zrovna před Grangerovou.,, No ať už je to, jak chce, určitě toho mají společnýho víc než Ella se Zachariášem. To jsou takoví dva divní mrzimoři" podotknul George.
ČTEŠ
I'm Black - III.díl GP
Fanfiction,,Je po ní, už ji nech Bello" Jsem hrozně oslabená a už nemám ani vůli dýchat. Je konec... Vidím, před sebou jen temnotu...jako bych omdlela. Tak takhle tedy vypadá umírání ? Prostě se ponoříš do temnoty a zapomeneš dýchat... Bylo to tak uvolňujíc...